Právo v ochraně přírody

Název článku jsem zvolila jako parafrázi již značně letitého příspěvku M. Pekárka1, ve kterém se autor jednoznačně vyslovil ve prospěch odpovědnosti souseda, který na požádání vlastníka v rámci dobrých sousedských vztahů pokácel stromy, aniž by existovalo pravomocné povolení k jejich kácení.

Kroužkování volně žijících ptáků je z hlediska přispění k výzkumu jejich biologie, migrace a prostorových aktivit činností užitečnou a v mnohém nezastupitelnou. Odchyt a manipulace s volně žijícími ptáky však v České republice podléhá několika zákonným předpisům, které pro kroužkovatele znamenají určitá omezení. Ta navíc nemusejí souviset pouze s ochranou ptačích druhů, ale také např. s ochranným režimem chráněných území. Následující text obsahuje základní přehled právních předpisů, které se odchytu a značení ptáků a doprovodných aktivit úzce dotýkají, nebo s nimi mohou souviset.

Ochrana přírody a krajiny je jedním z veřejných zájmů. Pro právní regulaci ochrany přírody a krajiny je typické, že využívá především administrativních nástrojů od vyjádření orgánů ochrany přírody až po zákazy, z nichž je možné udělit výjimku.

Ochrana pozemků v USA existuje již přes 100 let a v po­slední době prochází dynamickým vývojem. Množství nestátních chráněných území postupně narůstá: na východě Spojených států dosahuje až k 10 % celkové plochy území (Aldrich 2003).

Dne 17. srpna 2008 nabyl účinnosti zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a její nápravě a o změně něk terých zákonů (dále jen zákon č. 167/2008 Sb.), jehož účelem je transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí do právního řádu České republiky.

Výslovné deklarování toho, že ochrana přírody a krajiny je veřejným zájmem, nenalezneme v úvodních ustanoveních zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, jak by bylo logické, nýbrž v ustanovení § 58 odst. 1.

Ustanovení obsažené v § 66 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 114/1992 Sb.) upravuje jeden z nejsilnějších preventivních nástrojů ochrany přírody a krajiny.

Tento článek je malým příspěvkem k velkému tématu – lesnictví versus ochrana přírody. Týká se právních předpisů z obou jmenovaných oborů – vymezuje jejich klíčové právní instituty, jejichž prostřednictvím se tyto obory ovlivňují. Pozornost přitom věnuji jak koncepčním otázkám aktuálního právního stavu, tak návrhům možných budoucích změn právní úpravy.