Právo v ochraně přírody

Vlastníkům lesa vyplývá ze zákona povinnost provádět taková opatření, kterými by se předcházelo a zabránilo působení škodlivých činitelů na les (ust. § 32 odst. 1 zák. č. 289/1995 Sb., lesní zákon, ve znění pozdějších právních předpisů). Obdobnou zákonnou povinnost mají také vlastníci a uživatelé pozemků tvořících základ územního systému ekologické stability (ust. § 4 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších právních předpisů). Nadto vytváření skladebných součástí územního systému ekologické stability je deklarovaným veřejným zájmem.

Název článku jsem zvolila jako parafrázi již značně letitého příspěvku M. Pekárka1, ve kterém se autor jednoznačně vyslovil ve prospěch odpovědnosti souseda, který na požádání vlastníka v rámci dobrých sousedských vztahů pokácel stromy, aniž by existovalo pravomocné povolení k jejich kácení.

Kroužkování volně žijících ptáků je z hlediska přispění k výzkumu jejich biologie, migrace a prostorových aktivit činností užitečnou a v mnohém nezastupitelnou. Odchyt a manipulace s volně žijícími ptáky však v České republice podléhá několika zákonným předpisům, které pro kroužkovatele znamenají určitá omezení. Ta navíc nemusejí souviset pouze s ochranou ptačích druhů, ale také např. s ochranným režimem chráněných území. Následující text obsahuje základní přehled právních předpisů, které se odchytu a značení ptáků a doprovodných aktivit úzce dotýkají, nebo s nimi mohou souviset.

Ochrana přírody a krajiny je jedním z veřejných zájmů. Pro právní regulaci ochrany přírody a krajiny je typické, že využívá především administrativních nástrojů od vyjádření orgánů ochrany přírody až po zákazy, z nichž je možné udělit výjimku.

Ochrana pozemků v USA existuje již přes 100 let a v po­slední době prochází dynamickým vývojem. Množství nestátních chráněných území postupně narůstá: na východě Spojených států dosahuje až k 10 % celkové plochy území (Aldrich 2003).

Dne 17. srpna 2008 nabyl účinnosti zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a její nápravě a o změně něk terých zákonů (dále jen zákon č. 167/2008 Sb.), jehož účelem je transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí do právního řádu České republiky.

Výslovné deklarování toho, že ochrana přírody a krajiny je veřejným zájmem, nenalezneme v úvodních ustanoveních zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, jak by bylo logické, nýbrž v ustanovení § 58 odst. 1.

Ustanovení obsažené v § 66 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 114/1992 Sb.) upravuje jeden z nejsilnějších preventivních nástrojů ochrany přírody a krajiny.

Tento článek je malým příspěvkem k velkému tématu – lesnictví versus ochrana přírody. Týká se právních předpisů z obou jmenovaných oborů – vymezuje jejich klíčové právní instituty, jejichž prostřednictvím se tyto obory ovlivňují. Pozornost přitom věnuji jak koncepčním otázkám aktuálního právního stavu, tak návrhům možných budoucích změn právní úpravy.