Podrobné vyhledávání v článcích

Rašelinné biotopy patří k biotopům po všech stránkách zajímavým a cenným, ať už z pohledu botanika, zoologa či laika se zájmem o přírodu obecně. Bohužel ale právě tyto biotopy jsou zvláště ohrožené a velmi snadno zranitelné. Velká část našich rašelinišť byla již v minulosti zcela zničena snahou o využití každé „neužitečné“ plochy pro zemědělské, lesnické, stavební či jiné účely. Řada jich zanikla zdánlivě samovolně, většinou však rovněž následkem necitlivých zásahů či upuštěním od obhospodařování krajiny.

Rod vrba (Salixsp.; čeleď Salicaceae) není v České republice mezi ochranáři a botaniky příliš oblíben pro svou taxonomickou a determinační obtížnost. K určitým výjimkám mohou patřit „horské“ druhy vrb ČR, které se téměř všechny vyznačují relativně snadným způsobem určování (částečně také již pouze podle lokality). Tyto druhy jsou svým nevelkým vzrůstem poměrně estetické a nezřídka jsou vyhledávány i do soukromých alpín a zahrad. Přesto většina z nich patří k silně nebo kriticky ohroženým druhům rostlin a zasluhují si proto pozornost jak ochránců přírody, tak vědeckých pracovníků.

Početnost ptáků hnízdících v dutinách omezuje kromě množství a dostupnosti potravy také nabídka hnízdních příležitostí (Newton 1998). Dlouhodobý nedostatek přirozených hnízdišť v zemědělsky využívané krajině a v běžným způsobem obhospodařovaných lesích, tedy v prostředí s poměrně dobrou nabídkou potravy, může v některých oblastech limitovat abundanci i zcela běžných ptačích druhů.

Jalovec obecný nízký (Juniperus communissubsp. alpina(Smith) Čelakovský) je amfiboreálním, arktickoalpinským taxonem, který vikarizuje jalovec obecný nad horní hranicí lesa a v Arktidě. Jalovec nízký je rozšířen především v pohořích severní polokoule, v supramontánním, subalpinském a alpinském stupni mírného pásma a v nižších polohách tundry.

Chytridiomykóza je globálně rozšířené houbové onemocnění obojživelníků s výrazným dopadem na jejich populace. Ačkoliv obojživelníci trpí řadou dalších houbových, virových nebo bakteriálních nemocí, pouze chytridiomykóza má na svědomí masové vymírání desítek druhů. V roce 2008 byla poprvé zjištěna i v České republice, v roce následujícím byl její výskyt potvrzen. Měli bychom se jí obávat? A co o ní vlastně víme?

V roce 2010 si Jeskyně Na Pomezí připomněly šedesáté výročí zpřístupnění (1950), které zařadilo zdejší krasové území k nejvýznamnějším a turisty nejnavštěvovanějším místům v České republice. S ohledem na zajištění ochrany této z přírodovědeckého hlediska mimořádně cenné lokality a programu péče byly usnesením rady Severomoravského KNV Ostrava v roce 1965 vyhlášeny chráněným přírodním výtvorem a v roce 1992 převedeny do kategorie národní přírodní památka (NPP Na Pomezí).

Téměř kontinuální zmenšování populace hvozdíku písečného českého (Dianthus arenariussubsp. bohemicus)od počátku 20. století dospělo koncem 90. let do stavu, kdy bylo v národní přírodní památce (NPP) Kleneč přibližně 200 starých trsů hvozdíku písečného českého, na druhé uměle založené lokalitě Na Kamenici u Kyškovic se dochoval jediný trs z výsadby z roku 1987 a nové semenáčky nebyly ani na jedné lokalitě pozorovány. Udržení endemického hvozdíku v české květeně se tak zdálo přinejmenším nejisté. V roce 1999 se však podařilo uskutečnit nebývalý managementový zásah – masivní mechanizované stržení drnu v NPP Kleneč (více viz článek v Ochraně přírody, 61:208-212). Tento zásah znamenal zlom v ochraně tohoto druhu. Hvozdík se na obnaženou písčinu začal spontánně šířit a cesta k záchraně tohoto druhu se otevřela.

Šikoušek zelený (Buxbaumia viridis) je epixylický mech rostoucí na vlhké tlející dřevní hmotě v určitém stadiu rozkladu. Roste na zetlelých padlých kmenech i drobných úlomcích dřeva, ztrouchnivělých pařezech i větvích většinou smrků či jedlí, méně často i některých listnatých dřevin.