Podrobné vyhledávání v článcích

Českosaského Švýcarska je tvořena především křídovými pískovci, které byly vlivem eroze sníženy až o několik stovek metrů. Na začátku byla pískovcová deska, v jejímž podloží byly staré horniny porušené množstvím zlomů. Vlivem oživení podložních zlomů v průběhu saxonské tektoniky došlo k tektonickému porušení pískovcové desky. To se projevilo zejména vytvořením komplikované sítě puklin, vzniklé v závislosti na zlomové stavbě podloží. Typickým výsledkem tohoto procesu jsou kvádrové pískovce. Tektonický režim oblasti spolu s erozními činiteli utvářely fenomén krajiny labských pískovců. Typickými útvary takovéto krajiny jsou vysoké skalní stěny, skalní brány a branky, ale také hluboké rokle, soutěsky a kaňony. Údolí Labe je díky svému specifickému vývoji a geologické stavbě rizikové ke vznikání skalních řícení. Opakovaný výskyt skalních řícení je přirozený geologický proces, který na jedné straně zdejší krajinu obohacuje o její rozmanitost, na stranu druhou přestavuje velké ohrožení bezpečnosti obyvatel a návštěvníků.

Příroda nezná hranice. Okřídlené úsloví nabylo ještě většího významu po pádu železné opony na přelomu 80. a 90. let 20. století.

Ve dnech 23. a 24. července 2015 navštívil Českou republiku ministr životního prostředí Gruzie pan Gigla Agulašvili. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ministrovi představila rozvojové projekty, které řešila a řeší společně se Správou Krkonošského národního parku.

Na úpatí Velkého Blaníku bylo na počátku července slavnostně otevřeno návštěvnické středisko Dům přírody Blaníku. Dřevěná roubenka na začátku naučné stezky S rytířem na Blaník představuje návštěvníkům přírodu CHKO Blaník i blanickou legendu. Investorem a provozovatelem Domu přírody Blaníku je Český svaz ochránců přírody Vlašim.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR pořádá jako vědecký orgán CITES za podpory Ministerstva životního prostředí od roku 2010 pravidelné semináře, zaměřené na nejrůznější otázky související s naplňováním Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) v České republice. Zúčastňují se jich nejen zamě stnanci státní ochrany přírody, kteří se uvedenou problematikou zabývají, ale i pracovníci botanických a zoologických zahrad, Státní veterinární správy a akademických pracovišť. Ve dnech 10.–11. června 2015 se v Bohuslavicích u Telče uskutečnil v pořadí již 6. ročník akce, tentokrát pod názvem Lovem k ochraně?, který se zaměřil na vztah mezi lovem a ochranou přírody.

Pesticidy, přesněji řečeno přípravky na hubení ekonomicky a epidemiologicky závažných organismů (škůdců, dále jen přípravky), jsou v současné době pro intenzivní zemědělskou produkci nepostradatelné a jsou používány v rozsáhlé míře. Jedná se o chemické látky, které mají negativní účinky nejen na cílový škodlivý organismus, ale často i na zdraví člověka, necílových živočichů a/nebo rostlin, případně na životní prostředí vůbec. Jakým způsobem se vlastně posuzují tyto negativní účinky a co se dělá pro to, aby tyto dopady byly co nejmenší? A jak to vypadá u skupiny organismů, která je v současné době v souvislosti s používáním pesticidů diskutována nejvíce, tj. u včel a hmyzích opylovačů obecně?

Krásná, rozmanitá a křehká, taková je naše modrá planeta. A to jak na povrchu, tak i v podzemí. Svět jeskynních prostor má navíc tu přednost, že je více chráněn před vnějšími vlivy. I přesto docházelo v dřívějších dobách mnohdy k necitlivým zásahům do ekosystémů pod povrchem. V současnosti jsou jeskyně chráněny zákonem a snahou co nejvíce eliminovat negativní vlivy. Většina jeskyní je v péči odborných institucí či profesionálních nebo amatérských speleologických sdružení. Některé unikátní jeskyně však zůstávají pod přísným dohledem jen několika specialistů, a to z důvodu minimálního narušení výjimečně citlivého prostředí. Patří mezi ně i jeskyně Movile v Rumunsku.

Správa NP Šumava realizuje environmentální výchovu ve čtyřech střediscích environmentální výchovy – ve Vimperku, v Kašperských Horách, ve Stožci a od letošního května také na Horské Kvildě. Jak se podařilo vybudovat tuto jedinečnou činnost, kterou ročně vyhledá okolo 8 000 účastníků? V článku představím aktivity pracovníků Správy NP Šumava, díky kterým se potvrzuje motto středisek environmentální výchovy, že „Národní park Šumava je tou nejlepší učebnou pod širým nebem“.

Úbytek ptáků vázaných na zemědělskou krajinu odráží desetiletí mohutných změn v její struktuře a způsobu obhospodařování. Nejvýraznější pokles je zaznamenán u široce rozšířených a běžných druhů ptáků, jejichž ochrana byla dlouhou dobu zcela opomíjena. Došlo k tak razantnímu ústupu jejich početnosti, že dříve hojní ptáci naší krajiny museli být zařazeni na červené seznamy ohrožených druhů. Jak se mohli dříve tak běžní ptáci dostat během několika desetiletí na pokraj vyhynutí? Jsme připraveni převzít odpovědnost za jejich záchranu, či budeme pasivními svědky jejich vymizení?