Tomáš Kuras

Pohádkově bohatá země, kde obyvatelé neplatí daně a přitom mají zdarma zdravotnictví, školství a spousty dalších sociálních výhod. To je sultanát Brunej, oficiálně Negara Brunei Darussalam (Brunej – země míru). Přestože se jedná o zemi opravdu malou, velikostí srovnatelnou s Moravskoslezským krajem, a populací něco málo přes 400 tis. obyvatel, jedná se o pozo-ruhodnou absolutistickou monarchii, v jejímž čele stojí jeden z nejbohatších lidí světa, mírně extravagantní, vášnivý sběratel luxusních aut, sultán Hassanal Bolkiah.

V první části (Ochrana přírody 6/2017) jsme se zaměřili na problematiku zemědělské krajiny z pohledu ochrany bezobratlých jako významné složky biologické rozmanitosti. Klíčem k podpoře biologické rozmanitosti je krajinná heterogenita. Ta je v našich podmínkách zajišťována především prostřednictvím navrhované sítě územních systémů ekologické stability. Nastínili jsme možnosti řešení prostřednictvím podpory konektivity ohrožených stanovišť. Konektivita ale může mít význam i pro další složky životního prostředí a hrát roli například při ochraně půdního fondu.

Změny ve struktuře a hospodářském využívání krajiny, od poválečného období do současnosti, vedou ke značnému ovlivnění většiny složek životního prostředí. V našem dvoudílném článku se zaměříme na problematiku ochrany biodiverzity a široce diskutovanou ochranu půdy.

Může být dálnice zelenou páteří krajiny? Takto položená otázka možná na první pohled působí jako naprostá ignorance všeho, co doposud víme o silniční dopravě a jejích negativních dopadech na životní prostředí. Přesto bychom se neměli nechat unést prvotní představou betonové D1 s nekonečnými kolonami. Dálnice totiž nejsou jen proudy automobilů, smog, asfalt a beton. Mnohdy zapomínáme na silniční okraje. Náspy, silniční zářezy a příkopy podél cest naopak představují místa, nad nimiž by měl biolog a ochranář zbystřit pozornost. Podívejme se tedy na silnice a dálnice (dále pro zjednodušení jen „cesty“) pohledem jejich možného využití pro ochranu přírody.