Podrobné vyhledávání v článcích

Dne 3. listopadu 2015 uběhlo 35 let od zřízení CHKO Bílé Karpaty. Přestože, nebo právě proto, že byly Bílé Karpaty po staletí kultivovány člověkem, představují mimořádnou oblast s cennými přírodními hodnotami. K Bílým Karpatům je dnes neodmyslitelně přiřazen obraz rozlehlých luk s rozptýlenými solitéry stromů a s bohatým výskytem rostlin. O těchto lučních společenstvech již bylo publikováno mnohé. Lesní společenstva však stojí poněkud v pozadí tohoto pohledu.

Přirozené podzemní prostory v nejrozmanitější podobě – ať už se jedná o krasové či pseudokrasové jeskyně nebo ostatní, většinou člověku nedostupné systémy nacházející se pod povrchem – by se v našich zeměpisných šířkách mohly jevit jako neosídlené prostředí. Opak je ale pravdou – tato velmi specifická stanoviště jsou trvale obývána celou řadou často jedinečných nebo i vzácných druhů bezobratlých živočichů, nebo mohou sloužit jako dočasné úkryty během jejich života. To platí i o suchozemských stejnonožcích, kteří jsou jinak typickými obyvateli opadu a svrchních vrstev půd v nejrůznějších přirozených i člověkem pozměněných stanovištích.

Jeskyně a některé bizarní skalní tvary jsou na území naší vlasti známé zejména z vápencových krasových oblastí nebo pískovcových skalních měst. Mnohem vzácněji se však vytvořily v některých dalších typech hornin, včetně produktů dávné sopečné činnosti.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

rok 2015 končí dlouho očekávanou celosvětovou konferencí o ochraně klimatu v Paříži. Když píši tyto řádky, není ještě známo, zda světové společenství dospěje ke konkrétní a pro všechny závazné dohodě o snižování emisí skleníkových plynů.

Tento seriál se bude postupně věnovat zelené infrastruktuře měst, sídelní zeleni, která dnes obklopuje drtivou většinu obyvatel ČR. Městská ekologie je novým oborem populárním tak, jako byla krajinná ekologie před třiceti lety. Pokusím se postupně tuto tématiku, která může ochranu přírody zajímat, přiblížit, jakkoliv ochranářský pohled na ni může být zatím rozporuplný.

25 let existence CHKO Litovelské Pomoraví je důvodem k zamyšlení nad tím, co se v posledních letech podařilo a jaké jsou cíle či úkoly pro nejbližší období. Rozhodně nemůžeme pominout otevření Domu přírody Litovelského Pomoraví v roce 2014. Tato událost svou náročností zásadně ovlivňovala činnost Správy v předchozích letech. Z reakcí veřejnosti, odborné i laické se zdá, že výsledná podoba se zdařila. Z velkých úkolů blízké budoucnosti jistě nelze opomenout ochranu a péči o řeku Moravu. Další etapa výkupu lesa v centrální části CHKO s cílem zajistit prostor pro nové vyhlášení národní přírodní rezervace pak přinese společně s využitím zdrojů OPŽP významný posun v praktické ochraně a péči o tento klenot mezi řekami.

Mohou obývat jezera s vysokým obsahem solí, jsou schopni přežít v horkých pramenech a některým se dokonce výborně daří v asfaltových a ropných jezírkách vzniklých po těžbě ropy. O kom že to je řeč? Všechny druhy obdařené těmito superschopnostmi najdeme v jedné čeledi – břežnicovití (Ephydridae), patřící do řádu dvoukřídlých (Diptera).

Hluboká údolí, skalní soutěsky i členité okraje pískovcových plošin brázdící krajinu NP před námi stále ukrývají množství dosud nezdokumentovaných podzemních prostor. Celá řada abri, skalních převisů, rozsedlinových, puklinových, vrstevních i suťových jeskyní je známá jen těm největším znalcům zdejší přírody. Především díky nim se podařilo několik dalších jeskyní zaevidovat.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

za našimi okny pomalu začal podzim a zdá se, že vše je tak, jak má být – alespoň co se týká ročních období.

Povodí řeky Falémé, východní Senegal, vesnička Djakhaling, 20. října 1995 – expedice Českého rozhlasu naplnila hlavní cíl projektu Africká odysea, krok za krokem sledovala cestu čápa černého z hnízdiště v Brdech v České republice až do zimoviště v západní Africe. Poprvé tak byla s využitím satelitní telemetrie sledována ptačí migrace a zároveň bylo dokumentováno chování, místa zastávek a mnoho dalších aspektů průběhu tahu ptáků, protože expedice doprovázela čápici Kristýnu po zemi v automobilech a na mnoha místech cesty ji zastihla při krmení, odpočinku i při delších pauzách v migraci.