Podrobné vyhledávání v článcích

Harmonická krajina s výrazným reliéfem znělcových a čedičových vrchů v pískovcovém území na severu české křídové pánve, to jsou Lužické hory. Region vyniká vysokou lesnatostí. Mozaiku lesních, lučních a vodních ekosystémů dokresluje typická lidová architektura s početnými soubory severočeských roubených domů, sakrální památky a dochovaná panská sídla.

Vznik chráněné krajinné oblasti České středohoří je spjat s datem 19. 3. 1976. Byl výrazem uznání jedinečnosti krajinného rázu našeho nejrozsáhlejšího neovulkanického pohoří a jeho mimořádných přírodních hodnot, zejména vysoké míry druhové rozmanitosti a již tehdy bohatého zastoupení maloplošných chráněných území. Z dnešních 43 přírodních rezervací a památek jich před rokem 1976 existovalo 30, tedy více než dvě třetiny.

Milí ochránci přírody,

o Velikonocích k nám dorazilo stále ještě spolehlivé jaro a nejeden z Vás si, stejně jako já, určitě nenechal ujít vycházku za první květenou konikleců na Pálavě či v Podyjí, sněženek a ladoněk v luzích moravských řek, jaterníků a sasanek v lesích Křivoklátska, nebo třeba za záplavou bledulí právě tam u Vás.

Přírodymilovnému čtenářstvu jistě není neznámo, že ve středním Polabí, mezi Kolínem a Poděbrady, je zachován poměrně rozsáhlý komplex lužních lesů (největší v Čechách).

Vymezení konfliktních druhů, tedy volně žijících živočichů, kteří interakcí s člověkem působí finanční nebo jinou újmu na majetku, představuje přímo ukázkový příklad antropocentrického pohledu na svět kolem nás. Vždyť jak ekologie, tak ochranářská biologie vychází z názoru, že každý druh má pro fungování přírody určitý, byť různě velký význam.