Podrobné vyhledávání v článcích

Sněžka jako nejvyšší hora Česka a Slezska nejenže od nepaměti zdáli upoutává pozornost atypicky ostrým vrcholem v jinak oblém krkonošském panorámatu, ale také odráží dobové společenské trendy. Na urbanizovaném vrcholu vzniklo v 19. století půlhektarové náměstíčko, jehož obrysy dodnes vymezují plochu určenou pro návštěvníky. Za řetězem by měly mít prostor místní otužilé organismy, bydlící ve zvětralinách. Zdejší těsné sousedství tvrdého turismu a vzácných tundrových společenstev je nejvýše položeným ochranářským kompromisem (nikoli konsensem) u nás.

Chráněná území jsou pro zvídavé návštěvníky přirozeným magnetem. Čekají, že uvidí něco víc než v „necertifikované“ krajině. A právě tady má ochrana přírody z minulosti opravdu velký dluh. Pokud má totiž společnost považovat náklady na péči o přírodu za oprávněné, je třeba lidem srozumitelně vysvětlovat, co a proč ochrana přírody dělá. Tento dluh se pokoušíme splatit. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) se v posledních letech i přes významné rozpočtové škrty začala programově zabývat dlouho podceňovanou interpretací přírodního dědictví přímo v chráněných územích. Je ještě daleko ke spokojenosti, ale podařilo se již vytvořit systém návštěvnické infrastruktury a byly také položeny základy sítě návštěvnických center – Domů přírody.

Hmyz se na poštovních známkách začal objevovat později než náměty s velkými zvířaty či rostlinami. První známka s broukem byla vydána v Chile roku 1948. Jedná se o vyobrazení roháče Chiasognathus granti Stephens, 1831. Námět roháče zaujal i u nás, a proto na první naší známce s výjevem brouka je rytina roháče obecného Lucanus cervus(Linnaeus, 1758). Známka vyšla v roce 1955 v rámci série zvířena. V Československu byly následně vydány ještě další dvě kolekce výlučně s brouky. Jedná se o sérii šesti známek z roku 1962 a čtyř známek z roku 1992. Počty známek s tématikou brouků jdou celosvětově do stovek. Na známkách jsou vyobrazeny často druhy barevně atraktivní, notoricky známé v příslušném regionu nebo tvarově bizarní. Často jsou ztvárněni např. tesaříci (Cerambycidae) nebo slunéčka (Coccinellidae). Jeskynní brouci jsou na poštovních známkách zcela výjimeční. Do současné doby jich bylo na oficiálních známkách zachyceno pouze pět druhů. Bude určitě zajímavé přiblížit je podrobněji.

Vlk, stejně jako další velké šelmy (rys, medvěd), byl v minulých staletích v Čechách a na Moravě krutě pronásledován a nakonec úplně vyhuben. Nejdéle se udržel v horách severovýchodní Moravy. Poslední původní „beskydský“ vlk byl podle historických údajů uloven v roce 1914 nedaleko obce Hrčava, kde má pomníček. Díky přísnější ochraně velkých šelem v Evropě v posledních desetiletích se po rysech a medvědech začali také vlci přirozeně vracet do původních území. Novodobý výskyt vlků na Moravě byl poprvé prokázán v roce 1994 v obci Bílá v CHKO Beskydy. Od té doby se tyto šelmy v oblasti Beskyd vyskytují pravidelně, i když na rozdíl od rysů stále poměrně vzácně. Při svých toulkách se mohou dostat i do podhorské krajiny, kde jejich výskyt lidé nepředpokládají. Vlk je totiž velmi přizpůsobivý – jeho původní prostředí tvořila široká škála biotopů od arktické tundry, přes lesy všeho druhu, po stepi a lesostepi v jižní Evropě.

Projekt Domů přírody v České republice, jehož realizátorem je Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, si klade za cíl vybudovat ve vybraných chráněných územích moderní informační střediska. V posledních letech pracovníci agentury uskutečnili několik cest s cílem seznámit se jak s výstavbou, tak i s provozem takovýchto zařízení. V září loňského roku to byla cesta do Švédska.

V letech 2003 až 2005 jsem pracoval na realizaci projektu, který byl zaměřen na zvyšování povědomí o soustavě Natura 2000. Jeho hlavními součástmi bylo značení místních výrobků v územích Natura 2000 a ekologická výchova. Značení regionálních produktů si nekladlo za cíl nahrazovat žádné dosud zavedené certifikáty (např. kvality, ekologické šetrnosti), jeho hlavním smyslem bylo a je zdůraznění a garance původu výrobků ve velkoplošném chráněném území. I přes prvotní nezájem se podařilo vybudovat systém regionálních značek, které dnes používá 24 regionů po celé republice.

Asociace regionálních značek, o.s. (ARZ) je založena na jednotných principech a pravidlech udělování značky ve všech členských regionech a na jednotném grafickém stylu značek i propagačních materiálů. Značenípodporuje řemeslné výrobky, potraviny a přírodní produkty šetrné k životnímu prostředí, se zaručeným původem z daného území a s vazbou k tomuto území vyjádřenou naplněním (některého nebo všech) specifických kritérií týkajících se tradice, podílu ruční práce, podílu místních surovin a specifičnosti pro daný region. U služeb se hodnotí celkový přístup provozovatele s důrazem na regionální charakter – tj. např. využívání místních produktů, nabídka programů seznamujících s regionem a ekologická šetrnost. U zážitků je podstatná jedinečnost a vztah k regionu. Základní podmínkou pro udělení regionální značky ve všech kategoriích je plnění zákonných předpisů a norem pro daný provoz (hygienické a technické normy, bezpečnost práce apod.).