Mezinárodní ochrana přírody

Národní park Olympic, zapsaný na Seznam světového dědictví UNESCO, zaujímá významnou část plochy Olympijského poloostrova v americkém státě Washington. Za své jméno vděčí britskému námořníku a obchodníkovi Johnu Mearesovi, který monumentální zasněžené pohoří spatřil při výpravě v červnu r. 1788 a pojmenoval ho „Olymp“ – sídlo bohů (Rothman 2006). 95  % rozlohy národního parku tvoří v současné době divočina. Park chrání vysokohoří Olympijských hor, dále jeden z největších severoamerických komplexů deštných lesů mírného pásma a sto kilometrů necivilizovaného mořského pobřeží. Každý z těchto fenoménů by sám vydal na národní park světového významu.

Četnými sdělovacími prostředky, od špičkových vědeckých časopisů po bulvární internetové stránky, glosovaná obsáhlá zpráva Mezinárodní platformy pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES) o stavu, změnách a vývojových trendech globální biologické rozmanitosti, představila i některá sdělení, pozměňující tradiční názory.

Jako studenti jsme četli knížku Zdeňka Veselovského Hlasy džungle, popisující jeho pobyt v národním parku Kaziranga. Kromě četných zajímavostí z bionomie volně žijících živočichů v ní čtenář najde řadu poznámek týkajících se ochrany přírody před půl stoletím. Obsahově velmi hodnotný článek o nejednoduchých problémech péče o biodiverzitu v tomto ásámském parku uveřejnil v roce 2010 v National Geographic Douglas Chadwick (2010). S určitými obavami, ale i nadějemi jsme toto území navštívili v březnu 2019. Zkušenost však předčila naše očekávání, a to navzdory mnoha problémům, které v národním parku přetrvávají. Vždyť za posledních deset let v Kaziranze upytlačili přes sto erbovních nosorožců indických (Rhinoceros unicornis) a počet obyvatel v okolí parku vzrostl skoro o třetinu.

Vietnam je nádherná země, kde srdce cestovatele plesá, a to z mnoha důvodů. Jde o zemi tropickou, a tedy barevnou, která může nabídnout spousty pozoruhodných památek, vysoké hory, moře, ale i zbytky úžasné přírody: přestože ji nelze označit za nedotčenou, ukrývá překvapivě mnoho klenotů. Čelí přitom řadě ochranářských výzev, z nichž některé se daří naplnit, zatímco jiné bohužel nikoliv.

Vykupování pozemků do soukromého vlastnictví neziskových organizací je jeden ze směrů, kterým se ubírá moderní ochrana přírody. Český svaz ochránců přírody není v tomto směru výjimkou a již několik let koordinuje hnutí pozemkových spolků a provozuje ochranu cenných lokalit v soukromém vlastnictví. Pozemkové spolky se starají buď o vykoupené lokality, anebo o pozemky, které jim vlastník pronajímá či s nimi uzavírá jiné typy dohod. Spolky pak pomocí péče šité na míru vytvářejí nebo uchovávají vhodné přírodní podmínky nebo na místě zachovávají kulturní tradice. Na základě této činnosti má ČSOP zájem zařadit se do projektu LIFE ELCN (European Private Land Conservation Network) ― projektu, který sdružuje organizace, které se touto činností zabývají. Díky tomu byl ČSOP přizván k dobrovolnickému táboru s pracovní činností, který se konal v dubnu 2019 v Portugalsku s návazností na možnou účast v příštím projektu LIFE ELCN.

V důsledku poválečného rozdělení Německa uniklo Labe osudu mnoha západoněmeckých řek, zejména nebylo regulováno a přehrazováno. Labe dnes na 550  km dlouhém úseku přirozeně protéká jedinečnou říční krajinou, na mnoha místech chráněnou, a to i mezinárodně. Mezi chráněná území patří národní park Saské Švýcarsko, začínající přímo na česko-německé hranici, a biosférická rezervace UNESCO Labská říční krajina, která zahrnuje 400  km toku. Labe je i součástí světového dědictví UNESCO Dessau-Wörlitzer Gartenreich (Desavsko-wörlitzská zahradní říše). Téměř na celý tok Labe se vztahuje právo Evropské unie v rámci soustavy Natura 2000 a podle rámcové směrnice o vodách se řadí mezi přirozené toky, které musí být udržovány v dobrém ekologickém stavu.

Selháváme ve snaze o zastavení úbytku biologické rozmanitosti. Tato kritická slova zazněla z úst výkonné tajemnice Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD) Christiany Pascové-Palmerové na úvod 14. zasedání konference smluvních stran CBD, konaného 17.–29. listopadu 2018 v egyptském letovisku Šarm aš-Šajchu.

Součástí Strategického plánu CBD pro období 2010–2020 se stala také dvacítka ambiciózních závazků, označovaných jako cíle z Aiči (CBD 2010, Plesník 2011, 2017). Je zřejmé,  že v současné době se většinu z nich ani zdaleka nedaří naplňovat (Tittensor et al. 2014, Mace et al. 2018, UNEP 2018a). Vyhodnocení plnění Strategického plánu, které se očekává na příštím zasedání smluvních stran v Pekingu v roce 2020, proto s velkou pravděpodobností pozitivně nevyzní a dá Pascové-Palmerové za pravdu.

Sasko bylo v roce 2000 první německou spolkovou zemí, kde se objevil vlk, a na dalších šest let zůstalo jediným místem jeho výskytu v SRN. Dnes zmiňované šelmy žijí již v sedmi spolkových zemích. Sasko však nadále zůstává místem, kde se soužití s „potenciálně konfliktní šelmou“, jak ji v němčině nazývají, daří zdánlivě nejlépe. I proto vznikl projekt OWAD – Objektivní akceptace vlka v člověkem pozměněné přeshraniční krajině, jehož prvním milníkem je právě přenos zkušeností ze Saska do Čech (owad.fzp.czu.cz). Co jsme se za prvních devět měsíců tříletého projektu dozvěděli, představujeme v následujících řádcích.

Problematice výzkumu a ochraně ohrožených druhů velkých šelem jako je rys ostrovid, vlk obecný a medvěd hnědý je v současné době věnována velká pozornost nejen v rámci České republiky, ale i v dalších státech Evropy. Výzkum je zaměřen především na monitoring populací těchto skrytě žijících druhů. Aplikovaná ochrana druhů spočívá nejen v ochraně jejich míst trvalého výskytu, ale i míst, která využívají k dálkovým přesunům mezi nimi – tzv. migračního biotopu.

„Už to s tou Zambií doopravdy přehánějí,“ mohl by si říci pravidelný a pozorný čtenář našeho časopisu. Vždyť teprve nedávno jeden z autorů v časopise představil péči o přírodní a krajinné dědictví v uvedené subsaharské zemi i způsob, jak by ji mohla státní i dobrovolná ochrana přírody České republiky podpořit (viz Ochrana přírody, 72, 6, 42-48, 2017). Poselství článků o Zambii lze shrnout v konstatování, že tato méně známá africká země, téměř desetkrát větší než ČR, hostí pozoruhodnou a v některých chráněných územích překvapivě dobře zachovalou přírodu. Příkladem je národní park Kafue.