Mezinárodní ochrana přírody

Správa jeskyní České republiky (SJ ČR) v roce 2019 opět spolupracovala prostřednictvím České rozvojové agentury na projektech pomoci zahraniční rozvojové spolupráce vybraným zemím. První z těchto zemí byla Gruzie a pomoc byla vyžádána na hydrologický monitoring jeskyně Arsena Okrodžanašviliho (o které přinesl časopis Ochrana přírody informace v čísle 2/2020) a vytipování nejvýznamnějších krasových jevů oblasti Rača jako podkladu pro vyhlášení velkoplošného chráněného území.

Snižování početnosti některých druhů volně žijících živočichů a zmenšování jejich areálu rozšíření (defaunace) se nevyhnulo ani subsaharské Africe. Mezi celosvětově ohrožené druhy musíme v současnosti řadit i kdysi naprosto běžné tamější savce, jako je slon africký (Loxodonta africana), lev (Panthera leo), hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius), šimpanz (Pan troglodytes) nebo žirafa (Giraffa camelopardalis), podle novějších názorů tvořená čtyřmi druhy (IUCN 2019 – viz rámeček 1). Na vině zůstává kromě pokračující velkoplošné přeměny původního prostředí na zemědělskou půdu a lidská sídla také přímé pronásledování člověkem, ať už v podobě příliš intenzivního legálního lovu a opětovně se rozmáhajícího pytláctví, nebo snaha omezit či zcela vyhubit zvířata, považovaná lidmi z nejrůznějších důvodů za škůdce.

Jeden z podstatných předpokladů zlepšení kvality ochrany přírody a obecněji biodiverzity v chráněných územích představuje promyšlený rozvoj ekoturismu, bezpochyby posilující zaměstnanost a ekonomickou prosperitu venkova a zároveň zainteresovanost místních komunit na ochraně přírody (Eagles et al. 2002).

Na podzim roku 2019 ukončili pracovníci Správy jeskyní České republiky další etapu působení v Gruzii, které v rámci projektů České rozvojové agentury probíhá již od roku 2012. Partnerská organizace, gruzínská Agentura chráněných území (APA), si tentokrát vyžádala pomoc českých expertů při posuzování možností zpřístupnění jeskyně Arsena Okrodžanašviliho (Toba 2) v západogruzínské oblasti Samegrelo.

Národní park Olympic, zapsaný na Seznam světového dědictví UNESCO, zaujímá významnou část plochy Olympijského poloostrova v americkém státě Washington. Za své jméno vděčí britskému námořníku a obchodníkovi Johnu Mearesovi, který monumentální zasněžené pohoří spatřil při výpravě v červnu r. 1788 a pojmenoval ho „Olymp“ – sídlo bohů (Rothman 2006). 95  % rozlohy národního parku tvoří v současné době divočina. Park chrání vysokohoří Olympijských hor, dále jeden z největších severoamerických komplexů deštných lesů mírného pásma a sto kilometrů necivilizovaného mořského pobřeží. Každý z těchto fenoménů by sám vydal na národní park světového významu.

Četnými sdělovacími prostředky, od špičkových vědeckých časopisů po bulvární internetové stránky, glosovaná obsáhlá zpráva Mezinárodní platformy pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES) o stavu, změnách a vývojových trendech globální biologické rozmanitosti, představila i některá sdělení, pozměňující tradiční názory.

Jako studenti jsme četli knížku Zdeňka Veselovského Hlasy džungle, popisující jeho pobyt v národním parku Kaziranga. Kromě četných zajímavostí z bionomie volně žijících živočichů v ní čtenář najde řadu poznámek týkajících se ochrany přírody před půl stoletím. Obsahově velmi hodnotný článek o nejednoduchých problémech péče o biodiverzitu v tomto ásámském parku uveřejnil v roce 2010 v National Geographic Douglas Chadwick (2010). S určitými obavami, ale i nadějemi jsme toto území navštívili v březnu 2019. Zkušenost však předčila naše očekávání, a to navzdory mnoha problémům, které v národním parku přetrvávají. Vždyť za posledních deset let v Kaziranze upytlačili přes sto erbovních nosorožců indických (Rhinoceros unicornis) a počet obyvatel v okolí parku vzrostl skoro o třetinu.

Vietnam je nádherná země, kde srdce cestovatele plesá, a to z mnoha důvodů. Jde o zemi tropickou, a tedy barevnou, která může nabídnout spousty pozoruhodných památek, vysoké hory, moře, ale i zbytky úžasné přírody: přestože ji nelze označit za nedotčenou, ukrývá překvapivě mnoho klenotů. Čelí přitom řadě ochranářských výzev, z nichž některé se daří naplnit, zatímco jiné bohužel nikoliv.

Vykupování pozemků do soukromého vlastnictví neziskových organizací je jeden ze směrů, kterým se ubírá moderní ochrana přírody. Český svaz ochránců přírody není v tomto směru výjimkou a již několik let koordinuje hnutí pozemkových spolků a provozuje ochranu cenných lokalit v soukromém vlastnictví. Pozemkové spolky se starají buď o vykoupené lokality, anebo o pozemky, které jim vlastník pronajímá či s nimi uzavírá jiné typy dohod. Spolky pak pomocí péče šité na míru vytvářejí nebo uchovávají vhodné přírodní podmínky nebo na místě zachovávají kulturní tradice. Na základě této činnosti má ČSOP zájem zařadit se do projektu LIFE ELCN (European Private Land Conservation Network) ― projektu, který sdružuje organizace, které se touto činností zabývají. Díky tomu byl ČSOP přizván k dobrovolnickému táboru s pracovní činností, který se konal v dubnu 2019 v Portugalsku s návazností na možnou účast v příštím projektu LIFE ELCN.

V důsledku poválečného rozdělení Německa uniklo Labe osudu mnoha západoněmeckých řek, zejména nebylo regulováno a přehrazováno. Labe dnes na 550  km dlouhém úseku přirozeně protéká jedinečnou říční krajinou, na mnoha místech chráněnou, a to i mezinárodně. Mezi chráněná území patří národní park Saské Švýcarsko, začínající přímo na česko-německé hranici, a biosférická rezervace UNESCO Labská říční krajina, která zahrnuje 400  km toku. Labe je i součástí světového dědictví UNESCO Dessau-Wörlitzer Gartenreich (Desavsko-wörlitzská zahradní říše). Téměř na celý tok Labe se vztahuje právo Evropské unie v rámci soustavy Natura 2000 a podle rámcové směrnice o vodách se řadí mezi přirozené toky, které musí být udržovány v dobrém ekologickém stavu.