Mezinárodní ochrana přírody

Správa korejských národních parků (Korean National Park Service, KNPS), ustavená v roce 1987 po vzoru Správy národních parků Spojených států (U.S. National Park Service, USNPS), pořádá již od roku 2014 pro zahraniční zájemce informacemi nabitý program zaměřený na výměnu zkušeností z péče o přírodní a krajinné dědictví. V říjnu 2023 se ho zúčastnili odborníci z dvanácti zemí. Byla mezi nimi i autorka článku, která se v následujících řádcích se čtenáři podělí o některé poznatky související nejen s územní ochranou v Jižní Koreji.

Roku 2021 sme si pripomenuli 50. výročie jedného z naj- významnejších medzivládnych programov Spojených národov pre výchovu, vedu a kultúru (UNESCO) Človek a biosféra (Man and the Biosphere Programme, MAB), ktorého základným mottom je harmonický vzťah človeka a prírody.

Až donedávna věděli o existenci luskounů (Pholidota) pouze zájemci o tropickou faunu nebo profesionální zoologové. S výjimkou břicha pokrývají místo srsti tělo těchto středně velkých savců živících se mravenci a všekazi (termity) poměrně velké ochranné šupiny, tvořené stejně jako lidské nehty či rohy nosorožců keratinem. Právě enormní poptávka po šupinách, které žádní jiní savci nemají, po mase a dalších částech těla vyvolala intenzivní pytlačení luskounů nejdříve v jižní a jihový- chodní Asii a následně také v tropické Africe. Rozsáhlý ilegální lov zcela zákonitě vedl k dramatickému poklesu početnosti zmiňovaných pozoruhodných živočichů.

Najväčším tatranským jazerom bývalo dnes už neexistujúce Studenopotocké pleso. Na stredoeurópske pomery zaniklo vskutku nezvyčajným spôsobom. Pred tisíckami rokov vytieklo cez eróziou narušenú morénovú hrádzu. Hlavné parametre a najnovšie fakty prináša vedecká rekonštrukcia vychádzajúca z analýzy digitálneho modelu terénu.

Indonésie patří plným právem mezi státy s megadiverzitou, tedy s v globálním měřítku mimořádně vysokou biodiverzitou, zejména druhovou bohatostí (počtem druhů). Bohužel překotné velkoplošné odlesňování, především v důsledku výsadby palmy olejné (Elaeis guineensis), a vysoká míra nelegálního obchodu s faunou způsobila, že se mnozí indonéští volně žijící živočichové dostali na pokraj vyhubení.

Mezivládní platforma pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES), ustavená v dubnu 2012 pod patronací Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), poskytuje prostřednictvím hodnotících zpráv aktuální vědecké poznatky tolik potřebné pro praktickou péči o biodiverzitu na všech jejích základních úrovních. Obsáhlá analýza stavu, změn a vývojových trendů globální biodiverzity a ekosystémových služeb / příspěvků přírody lidem z roku 2019 patří již dnes mezi vůbec nejcitovanější zdroje o uvedené problematice. Na přelomu srpna a září 2023 proběhlo v Bonnu jubilejní 10. zasedání IPBES, jehož hlavním výstupem se stalo přijetí tematické hodnotící zprávy o invazních nepůvodních druzích a jejich regulaci. 

Košatou, mimořádně obsáhlou péči o biodiverzitu nemohla v květnu 1992 sjednaná Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD) dost dobře postihnout do nezbytných podrobností. Stejně jako v případě probíhajících a očekávaných změn podnebí se proto vyjednavači pod časovým tlakem uchýlili k odsouhlasení rámcové mnohostranné dohody s celosvětovou působností, kterou měla vhodně doplňovat řada konkrétních právně závazných protokolů, zaměřených na dílčí aspekty zmiňované problematiky. Protože se přijímání protokolů příliš nedaří, již třikrát se smluvní strany CBD shodly alespoň na společných globálních cílech, naposledy, konkrétně v prosinci 2022, na Kchun-mingsko-montrealském globálním rámci pro biologickou rozmanitost. 

Díky soustavě chráněných území Natura 2000 se pod křídla ochrany EU dostala nejen řada unikátních přírodních biotopů, které jsou podmíněny lidským působením, ale především těch, které dokumentují původní přírodní poměry v člověkem nedotčené přírodě. Živoucí doklady o tom, jak příroda mohla vypadat, zpravidla končí na počátku holocénu, protože většinu třetihorní historie a druhového bohatství evropského prostoru „přemazala“ klimatická změna v podobě zalednění. Přesto je to pravda jen do určité míry. Díky specifickému čtvrtohornímu vývoji máme v Evropě stále příležitost obdivovat a chránit pozůstatky terciérních biotopů. Tyto fragmenty nenajdeme na vlastním evropském kontinentu, ale v přiléhající oblasti, Makaronésii. Právě tady jsou stále k vidění společenstva subtropického stálezeleného lesa označovaného jako laurisilva. Následující řádky stručně pojednávají o jejich genezi, přírodovědném významu a ochraně.

Český Banát je oblast dnešními cestovateli a přírodovědci opěvovaná jako ztracený ráj. Jedná se o část Rumunska s českým etnikem, které si bez ohledu na vzdálenost stovek kilometrů od původní domoviny dodnes zachovalo nejen český jazyk, ale i mnohé z tradic, na domácí půdě dávno zapomenutých. Dvousetletým vývojem se v ní ustálilo šest českých obcí, roztroušených v malebné horské krajině nad Dunajem. Drsnost prostředí, vzdálenost od mateřské země, ale i houževnatost místních Čechů vytvořila v Banátu silnou kulturní enklávu čítající asi 1 600 osob. Každá obec se vyvíjela trochu jinak, nejen v důsledku různé vzájemné vzdálenosti, ale i vlivem poněkud odlišné hospodářské a přírodní situace. Nejznámější z českých komunit ve zmiňované části Rumunska se stala obec Svatá Helena: od jejího založení uplynulo v září 2023 přesně 200 let.

Pět desetiletí existence s sebou přináší vhodnou příležitost k zamyšlení nad dosavadním i dalším působením oslavence. Proto si u příležitosti půlstoletého jubilea Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů (CITES) nejen připomeneme vznik a poslání uvedené významné normy mezinárodního práva, ale pokusíme se, byť s jistou dávkou subjektivity, také vyhodnotit její naplňování v České republice a ve světě.