Mezinárodní ochrana přírody

Ochrana přírody 4/2022 — 25. 8. 2022 — Mezinárodní ochrana přírody — Tištěná verze článku v pdf

Chráněná území ve světě: současný stav a perspektivy dalšího vývoje

autoři: Jan Plesník, František Pelc

Conservation is a state of harmony
between men and land.
— Aldo Leopold: Conservation (1938)

Co mají chráněná území za sebou

Dnes nejpoužívanější pojetí původně navržené IUCN – Mezinárodní unií ochrany přírody definuje chráněné území jako jasně vymezený geografický prostor, právními a jinými účinnými prostředky uznávaný, určený a spravovaný tak, aby se v něm dosáhlo dlouhodobé ochrany přírody a s ní souvisejících ekosystémových služeb a kulturních hodnot (Dudley 2008).

Za vůbec první chráněné území v uvedeném soudobém pojetí ve světě považujeme německý ostrůvek Vilm u Rujany, kde byly zásahy člověka omezeny právě z důvodu zachování přírodního prostředí již v roce 1812. Nicméně již 12 000 let předtím lidé záměrně nevyužívali určité různě velké plochy. V tomto případě ale nešlo o udržení jejich přírodních a krajinných hodnot, ale dělo se tak z náboženských či kultovních důvodů nebo jako důsledná ochrana přírodních zdrojů vlastníky před využíváním někým jiným. Samozřejmě, že obecný strategický cíl péče o přírodní a krajinné dědictví zůstává od jejího zrodu v první polovině 19. století jednoduchý a výmluvný zároveň: více chráněných území přírody. Opravdový rozmach územní ochrany, zejména vyhlašování národních parků v americkém pojetí, nastal v letech 20. století, kdy se vytváření reprezentativní soustavy chráněných biotopů/ekosystémů/ typů krajinného pokryvu stalo na tři desítky let hlavním paradigmatem ochrany přírody (Plesník 2012, 2022). Od té doby roste z celoplanetárního pohledu exponenciálně jak počet oficiálně zřízených chráněných území, tak jejich celková rozloha.

Před vypuknutím syndemie covid-19 navštívilo chráněná území ve světě podle uznávaných odhadů na 8 miliard turistů. Redwoodský národní park na severu Kalifornie proslavily nejvyšší stromy světa sekvoje vždyzelené (Sequoia sempervirens) s obřími obvody. Foto František Pelc

Současný přístup chápe chráněná území jako klíčovou strategii pro zachování život podporujících procesů v přírodě, jejichž přínosy lidem jsme si zvykli označovat nejčastěji jako ekosystémové služby. Zdůrazňována je i úloha chráněných území při snižování dopadů globálních změn, zejména měnícího se podnebí, a přizpůsobování se jak naší civilizace, tak přírodního prostředí těmto změnám. Jednoduše řečeno, chráněná území by měla být prospěšná nejen přírodě samotné, koneckonců proto byla zřízena, ale i občanům, zejména místnímu obyvatelstvu.

Podívejme se nyní na aktuální statistické údaje. K 15. 7. 2022 na Zemi existovalo celkem 271 140 ploch, které splňují výše uvedené nejuznávanější pojetí chráněného území a jsou současně zaneseny do Světové databanky chráněných území (WDPA) spravované společně Programem OSN pro životní prostředí (UNEP) a IUCN. Z nich 253 359 chrání vybrané výseky souše a vnitrozemských vod. Jejich celková rozloha představuje úctyhodných 21 295 950 km², což odpovídá 15,78 % globální souše: je tedy srovnatelná s plochou celé Severní Ameriky. Mořské ekosystémy nalézají ochranu v 17 781 plochách zabírajících dohromady 29 452 489 km2 (8,13 % plochy moří na naší planetě). V částech moře spravovaných jednotlivými státy dosahuje tento podíl slušných 18,6 %, kdežto v mezinárodních vodách zůstává situace významně méně příznivá (1,44 % – IUCN & UNEP 2022, cf. Plesník & Hanel 2021). Je jen těžko k uvěření, že ještě začátkem 60. let 20. století odpovídala plocha všech chráněných území ve světě pouze rozloze Velké Británie, tedy přibližně 250 000 km² (Dudley l.c.). Zejména v důsledku zřizování obrovských mořských rezervací se celková plocha chráněných území na Zemi rozrostla od roku 2010 o více než 21 milionů km², což odpovídá plným 41 % dnešní celkové rozlohy chráněných území a dvojnásobku Evropy (IUCN & UNEP 2022).

V hromadných sdělovacích prostředcích často zmiňovanou mezivládní iniciativu vyhlásit jako součást Strategického plánu Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD) do roku 2030 chráněným územím 30 % povrchu naší planety podporovalo k 1. 7. 2022 více než sto států, mezi nimiž nechybí ani sedm hospodářsky nejvyspělejších zemí světa, a v souladu s přijatou Strategií v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 ani Evropská unie (HAC 2022). Navíc zejména někteří akademici a nevládní organizace, ale také hlava katolické církve prosazují názor nedávno zesnulého amerického vědce Edwarda Wilsona, aby se v chráněných územích nacházela rovnou celá polovina povrchu Země (Wilson 2016), a to nejpozději do roku 2050. Uvedené cíle si získaly jak příznivce zdůrazňující mj., že mohou současně napomoci zmírňovat dopady změn podnebí a přizpůsobovat se jim (Tallis et al. 2018, Dinerstein et al. 2019, 2020, Waldron et al. 2020, Yang et al. 2020, UNEP 2022, Zeng et al. l.c.), tak odpůrce upozorňující kromě jiného na jejich možné dopady na globální produkci potravin, lidské zdraví a práva domorodého obyvatelstva, které v současnosti spravuje přinejmenším čtvrtinu zemské souše včetně třetiny chráněných území (Büscher et al. 2017, Mehrabi et al. 2018, Schleicher et al. 2019, Visconti et al. 2019, Counsell 2022, Henry et al. 2022). Dlouho očekávané rozhodnutí má padnout v prosinci 2022 na 15. zasedání konference smluvních stran CBD v kanadském Montrealu.

Národní park Ichkeul na severu Tuniska byl v roce 1980 vyhlášen lokalitou světového dědictví. Kromě jezera významného pro tažné ptáky v něm najdeme i zalesněnou hornatou krajinu. Foto Jan Plesník

Národní vulkanická památka Mount St. Helens (450 km²) v Kaskádovém pohoří v americkém státě Washington vznikla po výbuchu sopky v roce 1980: erupcí poničené území bylo zcela ponecháno samovolným přírodním silám s úspěšnou obnovou lesních ekosystémů. Foto František Pelc

Chráněné území je účinné, když…

Uvedené údaje mohou v čtenářích snadno vyvolat dojem, že s globální územní ochranou je vše v naprostém pořádku a na víc než dobré cestě. Bohužel tak tomu není. Již delší dobu zůstává pomyslnou Achillovou patou chráněných území jejich účinnost (Plesník 2008).

Zvyšující se počet chráněných území ve světě stejně jako celková plocha, kterou zaujímají, nemusejí být ukazatelem jejich účinnosti. Přestože údaje o podílu na celkové rozloze státu nebo kontinentu bývají poměrně dobře dostupné a jsou srozumitelné i široké veřejnosti a řídícím pracovníkům, nevypovídají o stavu, změnách a vývojových trendech biologické rozmanitosti, ekosystémových služeb nebo o vzájemné propojenosti (konektivitě) chráněných území.

Účinnost chráněných území v širším smyslu vyjadřuje, do jaké míry plní příslušný národní park, přírodní rezervace nebo chráněná krajinná oblast cíle, pro něž byly zřízené, zatímco v užším pojetí zachycuje poměr mezi výstupy péče o chráněné území a úsilím jich dosáhnut (Hockings et al. 2006). V důsledku přehršle kategorií chráněných území, různorodosti péče o ně a nejrůznějších cílů ochrany přírody bylo navrženo na 70 metod hodnocení účinnosti územní ochrany (Hockings 2003, Leverington et al. 2010a, 2010b, Rodrigues & Cazalis 2020, IUCN & UNEP l.c.).

Chráněná území zabírají 40 % území Chorvatska. Turisty z České republiky vyhledávaný chorvatský národní park Plitvická jezera se v důsledku bojů během balkánské války ocitl v letech 1993–1997 na Seznamu světového dědictví UNESCO v nebezpečí. Foto Jan Plesník

Národní park Kaziranga se nachází v indickém státě Ásám a vyniká bohatou flórou a faunou v zaplavované nivě veletoku Brahmaputry. V parku se podle posledních údajů vyskytuje na 2600 nosorožců indických (Rhinoceros unicornis), což představuje dvě třetiny světové populace. Foto František Pelc

Záleží tedy na tom, nejen prostřednictvím jaké složky přírodního prostředí účinnost územní ochrany hodnotíme, ale i jakým způsobem. Zatímco část studií dochází k závěru, že chráněná území zajišťují další existenci biodiverzity a omezují negativní dopad činitelů ji ohrožujících (Joppa & Pfaff 2011, Barnes et al. 2016, Gill et al. 2017, Vimal et al. 2021, Feng et al. l.c., MacKinnon et al. 2020, Pacifici et al. 2020, Chen et al. 2022), jiné tvrdí pravý opak (Gaston et al. 2008, Craigie et al. 2010, Venter et al. 2014, Pimm et al. 2018, Williams et al. l.c.). Mnohá chráněná území sice mohou účinně chránit biotopy, ale již nikoli populace volně žijících živočichů (Geldman et al. 2013). Jak se dá předpokládat, investice a odpovídající péče zlepšují účinnost územní ochrany (Geldmann et al. 2015, Wauchope et al. l.c.). Platí, že státy s nižší intenzitou zemědělství, vyšším hospodářským růstem a lépe fungující veřejnou správou vykazují vyšší účinnost chráněných území (Shah et al. 2021).

Protože analýzu účinnosti územní ochrany v globálním měřítku dosud z různých důvodů k dispozici nemáme, zatím bylo vyhodnoceno na 55 000 chráněných území tvořících 18 % jejich celkové rozlohy (Rodrigues & Cazalis l.c.). Zatím nejrozsáhlejší analýza zahrnující 12 315 chráněných území ve 152 státech došla k závěru, že ačkoliv řada chráněných území dokáže čelit lidskému tlaku, v posledních patnácti letech nebyl vzorek chráněných území v tomto směru v průměru účinnější než nechráněná krajina (Geldmann et al. 2019). V lokálním měřítku bývá biodiverzita, přesněji řečeno  druhová  bohatost  (počet  druhů) a početnost (abundance) sledovaných druhů, přece jen vyšší v chráněných územích než v jejich okolí (Gray et al. 2016).

Jak ukázala syndemie nemoci covid-19, nedoceněný význam pro lidské zdraví mívají zelené plochy na okraji města, jako je přírodní park Prokopské a Dalejské údolí na jihozápadním okraji Prahy. Foto Jan Plesník

Co ztěžuje účinnost chráněných území v globálním měřítku

Důvodů, proč chráněná území neplní své poslání, najdeme hned několik a jejich podrobnější diskuse přesahuje rámec tohoto příspěvku. Přibližně třetina celkové plochy chráněných území na naší planetě již v současnosti čelí intenzivnímu tlaku naší civilizace (Jones et al. 2018). Chráněná území většinou vznikala bez systematického plánování, nárazově a z estetických pohnutek. K tomu připočtěme, že bývají nezřídka vyhlašována nikoli v místech, kde by to bylo potřeba, ale v oblastech, v nichž se jejich zřízení nedostává do rozporu s jiným využitím území, jednoduše řečeno, kde nikomu nevadí (Baldi et al. 2017, Venter et al. 2017). Současně četná chráněná území, zejména v hustě zalidněných hospodářsky vyspělých částech světa, sice udržují cenné části přírody, ale na malé, z pohledu účinné péče nezřídka nevyhovující rozloze. V Evropě nepřesahuje 67 % suchozemských chráněných území plochu jednoho čtverečního kilometru (BISE 2022).

Není žádným tajemstvím, že chráněná území ve světě trpí nedostatkem financí. Údaje z 2167 chráněných území tvořících 23 % zemské souše pod územní ochranou potvrzují, že méně než čtvrtina z nich má k dispozici jak odpovídající rozpočet, tak potřebný počet zaměstnanců – a to se jedná o situaci před vypuknutím syndemie nemoci covid-19 (Coad et al. 2019). Zopakujme, že přínosy ze skutečně účinné soustavy chráněných území na souši a na moři mohou být přinejmenším 100krát vyšší než náklady na její vytvoření a péči o ni (Balmford et al. 2002). Přitom vlády celého světa utratí ročně na činnosti, které mohou poškozovat biodiverzitu, 5–6krát více financí, než kolik investují do její ochrany (OECD 2020). Bohužel se nezdá, že by se situace měla v blízké budoucnosti změnit. Zábor chráněných území nebo jejich částí a přeměna zemědělské a lesnické plochy bude pokračovat, přičemž se ještě urychlí (Geldman et al. 2019). I přes nemalou snahu některých států o vzájemné propojení chráněných území a o jejich funkční začlenění do okolní krajiny představuje v celosvětovém měřítku i nadále více než 90 % chráněných území ostrovy přírodního nebo přírodě blízkého prostředí izolované v člověkem pozměněné krajině (Ward et al. 2020). S dopadem invazních nepůvodních druhů se potýká územní ochrana doslova po celém světě (Liu et al. 2020). Na druhou stranu se ukazuje, že dobře spravovaná chráněná území mohou být účinná v péči o cílové druhy bez ohledu na změny podnebí (Lehikoinen et al. 2019).

Národní park Hinchinbrook Island v tropickém Queensladu zabezpečuje další existenci jednomu z nejohroženějších typů ekosystémů – mangrovovým porostům. Také tato plocha ležící na severovýchodě Austrálie byla zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO. Foto František Pelc

Podle posledních údajů leží 77 % areálu rozšíření geparda (Acinonyx jubatus) v současnosti mimo chráněná území: tři ze čtyř afrických gepardů se tak vyskytují v nechráněné krajině. Foto Jan Plesník

Zamyšlení místo přemoudřelého závěru

Abychom nebyli nesprávně pochopeni. Netvrdíme, že územní ochrana už svou roli v ochraně globální biologické rozmanitosti sehrála, a ani nehorujeme pro to, aby nevznikala další nová chráněná území. Právě naopak, pro zachování biodiverzity v často nečekaně rychle se měnícím světě jsou a určitě ještě více budou promyšleně vybraná, vhodně umístěná, dobře spravovaná a dlouhodobě životaschopná chráněná území naprosto nezbytná. Jsme ale bytostně přesvědčeni, že vyhlašovaná chráněná území by měla mít – až na výjimky, kdy nás tlačí čas – od samého začátku zajištěnou odpovídající péči a že místo časté honby za co nejvyšším počtem chráněných území a jejich maximálním podílem na celkové rozloze státu, kontinentu, zemské souše či moře bychom měli více pozornosti věnovat tomu, aby péče o plochy proklamativně sloužící zachování přírodního a krajinného dědictví byla skutečně kvalitní (cf. MacKinnon et al. 2021). Jinak řečeno, přednostně bychom měli usilovat o důsledné zlepšení péče o stávající chráněná území, zejména z pohledu jejich reprezentativnosti, účinnost a konektivity, tak jak ostatně o tom vysloveně hovoří také již zmiňované navržené a v současnosti vyjednávané cíle Strategického plánu CBD (UNEP 2021, 2022, cf. Maxwell et al. 2020, Adams et al. 2021, Geldmann et al. 2021). Záměrně si pomůžeme mnohokrát opakovaným tvrzením, že méně bývá někdy více a že je na čase, aby kvantita začala přerůstat v kvalitu.

Navíc ani dobře umístěná, odpovídajícím způsobem financovaná a účinně, mj. za účasti zainteresovaných stran spravovaná chráněná území ale sama o sobě nestačí. Odpovídající péče o širší nechráněnou krajinu, zejména zajištění její vhodné struktury a fungování („zdraví“), by měla nezastupitelnou úlohu soustavy chráněných území různých kategorií v tomto smyslu doplňovat. Ale to je již další, byť v něčem obdobný příběh.    ■ 

- - -

Úvodní foto: Mlžný les, který se zachoval v kostarickém národním parku Chirripó, patří k původním biotopům. Foto František Pelc

Literatura

Adams V.M., Visconti P., Graham V. & Possingham H.P. (2021): Indicators keep progress honest: A call to track both the quantity and quality of protected areas. One Earth 4: 901–906. – Araújo M.B. (2009): Climate change and spatial conservation planning. In Moilanen H.P.A. & Wilson K. (eds.): Spatial conservation prioritization: Quantitative methods and computational tools. Oxford Univ. Press Oxford: 172-184. – Baldi G., Texeira M., Martin O.A., Grau H.R. & Jobbágy E.G. (2017): Opportunities drive the global distribution of protected areas. PeerJ 5: e2989. – Balmford A. Bruner A., Cooper P., Costanza R., Farber S., Green R.E., Jenkins M., Jefferiss P et al. (2002): Economic reasons for conserving wild nature. Science 297: 950-953. – Barnes M.D., Craigie I.D., Dudley N. & Hockings M. (2016): Understanding local-scale drivers of biodiversity outcomes in terrestrial protected areas. Ann. N.Y. Acad. Sci. 1399 (1): 42–60.- Bhola N., Klimmek H., Kingston N., Burgess N.D., Soesbergen A., Corrigan C., Harrison J. & Kok M.T.J. (2020): Perspectives on area-based conservation and its meaning for future biodiversity policy. Conserv. Biol. 35: 168–178. – BISE (2022): Protected areas. Biodiversity Information system for Europe, EEA Copenhagen. https://biodiversity.europa.eu/protected-areas/size. – Büscher B., Fletcher R., Brockington D., Sandbrook Ch., Adams W.M., Campbell L., Corson C., Dressler W. et al. (2016): Half-Earth or Whole Earth? Radical ideas for conservation, and their implications. Oryx 51: 407-410. – Coad L., Watson J.E.M., Geldmann J., Burgess M.D., Leverington F., Hockings M., Knights K. & Di Marco M. (2019): Widespread shortfalls in protected area resourcing undermine efforts to conserve biodiversity. Front. Ecol. Environ. 17 (5): 259–264. – Counsell S. (2022): The “science” does NOT support the target of 30 percent protected areas by 2030. “30x30” could actually have perverse outcomes. Minority Rights Group International London, 3 pp. – Craigie I.D., Baillie J.E.M., Balmford A., Carbon C., Collen B., Green R. & Hutton J.M. (2010): Large mammal population declines in Africa’s protected areas. Biol. Conserv. 143: 2221–2228. – Dinerstein E., Vynne C., Sala E., Joshi A.R., Fernando S., Lovejoy Th.E., Mayorga J., Olson D. et al (2019): A global deal for nature: guiding principles, milestones, and targets. Sci. Adv. 5: eaaw2869. – Dinerstein E., Joshi A.R., Vynne C., Lee A.T.L., Pharad-Deschếnes F., Franka M., Fernanndo S., Birch T. et al (2020): A “Global Safety Net” to reverse biodiversity loss and stabilize Earth’s climate. Sci. Adv. 6: eabb2824. – Dobrowski S.Z., Littlefield C.E., Lyons D.S., Hollenberg C., Carroll C., Parks S.A., Abatzoglou J.T. et al. (2021): Protected-area targets could be undermined by climate change-driven shifts in ecoregions and biomes. Commun. Earth Environ. 2: 198. – Dudley N. ed. (2008): Guidelines for applying protected area management categories. IUCN Gland, Switzerland, 86 pp. + x. – Elsen P.R., Monahan W.B., Dougherty E.R. & Merenlender A.M. (2020): Keeping pace with climate change in global terrestrial protected areas. Sci. Adv. 6: eaay0814. – Feng Y., Wang Y. Su H., Pan J., Sun Y., Zhu J., Fang J. & Tang Zh. (2021): Assessing the effectiveness of global protected areas based on the difference in differences model. Ecol. Indic. 130: 108078. – Fuentes-Castillo T., Scherson R.A., Marquet P.A., Fajardo J., Corcoran D., Román M.J. & Pliscoff P. (2019): Modelling the current and future biodiversity distribution in the Chilean Mediterranean hotspot. The role of protected areas network in a warmer future. Divers. Distrib. 25:1897–1909. – Gaston K.J., Jackson S.F., Cantú-Salazar & Cruz-Piňón G. (2008): The ecological performance of protected areas. Annu. Rev. Eco. Evol. Syst. 39: 93-113. – Geldmann J., Barnes M., Coad L., Craigie I.D., Hockings M. & Burgess N.D. (2013): Effectiveness of terrestrial protected areas in reducing habitat loss and population declines. Biol. Conserv. 161: 230–238. – Geldmann J., Coad L., Barnes M., Craigie I D., Hockings M., Knights K., Leverington F. et al. (2015): Changes in protected area management effectiveness over time: A global analysis. Biol. Conserv. 191: 692–699. – Geldmann J., Manica A., Burgess N.D., Coad L. & Balmford A. (2019): A global-level assessment of the effectiveness of protected areas at resisting anthropogenic pressures. Proc. Natl. Acad. Sci. USA 116: 23209–23223. – Geldmann J., Deguignet M., Balmford A., Burgess N.D., Dudley N., Hockings M., Kingston N. et al. (2021): Essential indicators for measuring site-based conservation effectiveness in the post-2020 global biodiversity framework. Conserv. Lett. 14: e12792. – Gill D.A., Mascia M.B., Ahmadia G.N., Glew L., Lester S.E., Barnes M., Craigie I., Darling E.S. et al. (2017): Capacity shortfalls hinder the performance of marine protected areas globally. Nature 543: 665–669. – Gray C.L., Hill S.L.L., Newbold T., Hudson L.N., Börger L., Contu S., Hoskins A.J. et al. (2016): Local biodiversity is higher inside than outside terrestrial protected areas worldwide. Nat. Commun. 7:12306. – Gross J.E., Woodley S., Welling L.A & Watson J.E.M. eds. (2016): Adapting to climate change: Guidance for protected area managers and planners. IUCN Gland, Switzerland, 129 pp. + xviii. – HAC (2022): More than 100 countries now formally support the global target to protect at least 30% of the planet’s land and ocean by 2030. High Ambition Coalition for Nature and People. https://www.hacfornatureandpeople.org/more-than-100-countries-now-formally-support-the-global-target-to-protect-at-least-30-of-the-planet-by-2030. – Hannah L., Midgley G., Andelman S., Araújo M., Hughes G., Martinez-Meyer E., Pearson R. & Williams P. (2007): Protected area needs in a changing climate. Front. Ecol. Environ. 5: 131-138. – Henry R.C., Arneth A., Jung M., Rabin S.S., Rounsevell M.D., Warren F. & Alexander P. (2022): Global and regional health and food security under strict conservation scenarios. Nat. Sustain. 5: 303-310. – Hockings M. (2003): Systems for assessing the effectiveness of management in protected areas. BioScience 53: 823-832. – Hockings M., Stolton S.W., Leverington F., Dudley N. & Courrau J. (2006): Evaluating effectiveness: A framework for assessing the management of protected areas, 2nd edition. IUCN Gland, Switzerland and Cambridge, U.K., 105 pp. + xiv. – Hoffmann S. (2022): Challenges and opportunities of area‑based conservation in reaching biodiversity and sustainability goals. Biodivers. Conserv. 31: 325-352. – Hoffmann S. & Beierkuhnlein C. (2020): Climate change exposure and vulnerability of the global protected area estate from an international perspective. Divers. Distrib. 26:1496–1509. – Holsinger L., Parks S.A., Parisien M., Miller C., Battlori E. & Moritz M.A. (2019): Climate change likely to reshape vegetation in North America’s largest protected areas. Conserv. Sci. Pract. 1: e50. – Huntley B. (2007): Climatic change and the conservation of European biodiversity: Towards the development of adaptation strategies. Council of Europe Strasbourg, 58 pp. – Chen Ch., Brodie J.F., Kays R., Davies T.J., Liu R., Fisher J.T., Ahumada J., McShea W. et al. (2022): Global camera trap synthesis highlights the importance of protected areas in maintain mammal diversity. Conserv. Lett. 15: e12865. – IUCN & UNEP (2022): The World Database on Protected Areas. UNEP-WCMC Cambridge, U.K. https://www.protectedplanet.net/en. – Jones K.R., Venter O., Fuller R.A, Maxwell S.L., Negret P.J. & Watson J.E.M. (2018): One-third of global protected land is under intense human pressure. Science 360:788–791. – Jones N., McGinlay J., Kontoleon A., Maguire-Rajpaul V.A., Dimitrakopoulos P.G., Gkoumas V., Riseth J. Å., Sepp K. & Vanclay F. (2022): Understanding public support for European protected areas: A review of the literature and proposing a new approach for policy makers. Land 11: 733. – Joppa L.N. & Pfaff A. (2011): Global protected area impacts. Proc. Biol. Sci. 278: 1633–1638. – Lehikoinen P., Santangeli A., Jaatinen K., Rajasärkkä A. & Lehikoinen A. (2019): Protected areas act as a buffer against detrimental effects of climate change—evidence from large-scale, long-term abundance data. Glob. Change Biol. 25: 304–313. – Leverington F., Costa K.L., Pavese H., Lisle A. & Hockings M. (2010a): A global analysis of protected area management effectiveness. Environ. Manage. 46: 685-698. – Leverington F., Kettner A., Nolte Ch., Marr H., Stolton S., Pavese H., Stoll-Kleemann S. & Hockings M. (2010b): Protected area management effectiveness assessments in Europe. Overview of European methodologies. Bundesamt für Naturschutz Bonn, 152 pp. – Liu X., Blackburn T.M., Song T., Wang X., Huang C. & Li X. (2020): Animal invaders threaten protected areas worldwide. Nat. Commun. 11: 2892. – MacKinnon K., Richardson K. & MacKinnon J. (2020): Protected and other conserved areas: ensuring the future of forest biodiversity in a changing climate. Int. For. Rev. 22: 93–103. – MacKinnon K., Mrema E.M., Richardson K., Cooper D. & Gidda S.B. (2021): Protected and conserved areas: Contributing to more ambitious conservation outcomes post-2020. Parks 27 (1): 7-12. – Marquet P.A., Lessmann J. & Shaw M.R. (2019): Protected-area management and climate change. In Loveloy T.E. & Hannah L. (eds.): Biodiversity and climate change. Transforming the biosphere. Yale Univ. Press New Haven, CT: 283-293. – Maxwell S.L., Cazalis V., Dudley N., Hoffmann M., Rodrigues, A.S., Stolton S., Visconti P., Woodley S. et al. (2020): Area-based conservation in the 21st century. Nature 586: 217–227. – Mehrabi Z., Elliis C. & Ramankutty N. (2018): The challenge of feeding the world while conserving half the planet. Nat. Sustain. 1: 409-412. – OECD (2020): A comprehensive overview of global biodiversity finances. OECD Paris, 40 pp. – Pacifici M., Di Marco M. & Watson J.E.M. (2020): Protected areas are now the last strongholds for many imperiled mammal species. Conserv. Lett. 13: e12748. – Parks S.A., Holsinger L.M., Littlefield C.E., Dobrowski S.Z., Zeller K.A., Abatzoglou J.T., Besancon Ch. et al. (2022): Efficacy of the global protected area network is threatened by disappearing climates and potential transboundary range shifts. Environ. Res. Lett. 17: 054016. – Pimm S.L., Jenkins C.N. & Li B.V. (2018): How to protect half of Earth to ensure it protects sufficient biodiversity. Sci. Adv. 4: eaat2616. – Plesník J. (2008): Chráněná území: přerůstá skutečně kvantita v kvalitu? Ochrana přírody 63 (3): 29-32. – Plesník J. (2009a): Biologická rozmanitost a změna podnebí. Současný stav a předpověď dalšího vývoje. Ochrana přírody 64, suppl.: i-xii. – Plesník J. (2009b): Do policy makers follow climate change adaptations recommended by scientists? Book of abstracts, 2nd European Congress of Conservation Biology “Conservation biology and beyond: from science to practice” Prague, Czech Republic, 1-5 September 2009. Czech University of Life Sciences Prague: 36. – Plesník J. (2012): Chráněná území ve světě. In Machar I., Drobilová L. et al.: Ochrana přírody a krajiny v České republice. Vybrané aktuální problémy a možnosti jejich řešení. Univ. Palackého Olomouc: 29-42. – Plesník J. (2022): Je „nová“ ochrana přírody skutečně nová? Ochrana přírody 77 (2): 44-48. – Plesník J. & Hanel L. (2021): Mořská biologická rozmanitost potřebuje nejen chráněná území. Ochrana přírody 76 (5): 44-48. – Rannow S., Macgregor N.A., Albrecht J., Humphrey Q.P.C., Förster M., Heiland S., Janauer G. et al. (2014): Managing protected areas under climate change: Challenges and priorities. Environ. Manage. 54: 732–743. – Raymond Chr. M., Cebrián-Piqueras M.A., Andersson E., Andrade R., Schnell A.A., Romanelli B.B., Filyushkina A., Goodson D.J. et al. (2022): Inclusive conservation and the Post-2020 Global Biodiversity Framework: Tensions and prospects. One Earth 5: 252-264. – Robson A., Trimble M., Bauer D., Loveridge A., Thomson P, Western G. & Lindsey P. (2022): Over 80% of Africa’s savannah conservation land is failing or deteriorating according to lions as an indicator species. Conserv. Lett. 15: e12844. – Rodrigues A.S.L. & Cazalis V. (2020): The multifaceted challenge of evaluating protected area effectiveness. Nat. Commun. 11:5147. – Shah P, Baylis K., Busch J. & Engelmann J. (2021): What determines the effectiveness of national protected area networks? Environ. Res. Lett. 16: 074017. – Scheffer M., Barrett S., Carpenter S.R., Folke C., Green A.J., Holmgren M., Hughes T.P., Kosten S. et al. (2015): Creating a safe operating space for iconic ecosystems. Science 347:1317–1319. – Schleicher J., Zähringer J.G., Fastré C., Vira B., Visconti P. & Sandbrook Ch. (2019): Protecting half of the planet could directly affect over one billion people. Nat. Sustain. 2: 1094–1096. – Tallis H.M., Hawthorne P.L., Polasky S., Reid J., Beck M.W., Brauman K., Bielicki J.M., Binder S. et al. (2018): An attainable global vision for conservation and human well-being. Front. Ecol. Environ. 16: 563–570. – Thomas Ch.D. & Gillingham Ph.K. (2015): The performance of protected areas for biodiversity under climate change. Biol. J. Linn. Soc. 115: 718-730. – UNEP (2021): First draft of the post-2020 Global Biodiversity Framework. Secretariat of the Convention on Biological Diversity Montreal, 12 pp. – UNEP (2022): Science briefs on targets, goals and monitoring in support of the post-2020 Global Biodiversity Framework negotiations. Secretariat of the Convention on Biological Diversity Montreal, 97 pp. – Venter O., Fuller R.A., Segan D.B., Carwardine J., Brooks Th., Butchart S.H.M., Di Marco M. et al. (2014): Targeting global protected area expansion for imperiled biodiversity. PLoS Biol 12 (6): e1001891. – Venter O., Magrach A., Outram N., Klein C.J., Possingham H.P., Di Marco M. & Watson E.M.J. (2017): Bias in protected-area location and its effects on long-term aspirations of biodiversity conventions. Conserv. Biol. 32: 127-134. – Vimal R., Navarro L.M., Jones Y., Wolf F., Le Moguédec G. & Réjou-Méchain M. (2021): The global distribution of protected areas management strategies and their complementarity for biodiversity conservation. Biol. Conserv. 256: 109014. – Visconti P., Butchart S.H.M., Brooks T.M., Langhammer P.F., Marnewick D., Vergara S. et al. (2019): Protected area targets post-2020. Science 364: 239–241. – Waldron A., Adams V., Allan J., Arnell A., Asner G., Atkinson S., Baccini A. & Baillie J.E.M. et al. (2020): Protecting 30% of the planet for nature: Costs, benefits and economic implications. Working paper analysing the economic implications of the proposed 30% target for areal protection in the draft post-2020 Global Biodiversity Framework. Campaign for Nature Washington, D.C., 58 pp. – Walsh C. (2021): Protected area management in a post-natural world: Negotiated governance at the Danish Wadden Sea. Marit. Stud. 20:255–266. – Ward M., Saura S., Williams B., Ramírez-Delgado J.P., Arafeh-Dalmau N., Allan J.R., Venter O. et al. (2020): Just ten percent of the global terrestrial protected area network is structurally connected via intact land. Nat. Commun. 11: 4563. – Wauchope H.S., Jones J.P.G., Geldmann J., Simmons B.I., Amano T., Blanco D.E., Fuller R.A. et al. (2022): Protected areas have a mixed impact on waterbirds, but management helps. Nature 605: 103–107. – Williams D.R., Rondinini C. & Tilman D. (2022): Global protected areas seem insufficient to safeguard half of the world’s mammals from human-induced extinction. Proc. Natl. Acad. Sci. USA 119: e2200118119. – Wilson E.O. (2016): Half-Earth. Our planet´s fight for life. Liveright/WW.Norton New York, N.Y., 259 pp. – Yang R., Cao Y., Hou S., Peng Q., Wang X., Wang F., Tseng T.H. et al. (2020): Cost-effective priorities for the expansion of global terrestrial protected areas: Setting post-2020 global and national targets. Sc. Adv. 6: eabc3436. – Zeng Y., Koh L. & Wilcove D. (2022): Gains in biodiversity conservation and ecosystem services from the expansion of the planet’s protected areas. Sci. Adv. eabl9885.