Mezinárodní ochrana přírody

Ochrana přírody 1/2023 — 23. 2. 2023 — Mezinárodní ochrana přírody — Tištěná verze článku v pdf

Ochrana přírody v Uzbekistánu

Autor: Pavel Pešout

Lesy pokrývají pouze 7 % území Uzbekistánu, tvoří je pestrá skladba biotopů od ořechových lesů v pohoří Nurata přes jalovcové řídkolesy pohoří Chatkal až po horské lesy v Pamíro-Alaji na snímku z přísné státní rezervace Zaamin.   Foto Pavel Pešout

Uzbekistán se rozkládá mezi dvěma velkými řekami centrální Asie, Amudarjou a Syrdarjou, na ploše 447, 4 tis. km², převládá zde studené aridní kontinentální podnebí. Pozice země rozkládající se na křižovatce několika středoasijských biogeografických regionů předurčuje zdejší bohatou biodiverzitu. Významná pohoří Pamíro-Alaj a Západní Ťan-šan sousedící s Kazachstánem, Kyrgyzstánem a Tádžikistánem tvoří hotspot „Pohoří Střední Asie“. Alpinské louky nacházející se zpravidla nad 2700 m nad mořem si stále udržují svou pestrost i přes tlak pastvy, který je zde viditelně nižší než v sousední Kyrgyzské republice (Pešout  2017). Více jsou zemědělstvím ohroženy adyry. Tak se nazývají ekosystémy podhorských plání a nízkých kopců na úpatí vysokohoří. Mezi východními pohořími leží úrodná Ferganská dolina, která je prakticky celoplošně obhospodařovaná a je místem občasných pohraničních konfliktů se sousedními zeměmi Kyrgyzstánem a Tádžikistánem. Mezi specifické středoasijské ekosystémy nižších poloh patří tugai. Jde o formu lužních lesů a křovin vázaných na zaplavovaná území v aridních oblastech střední Asie. V Uzbekistánu se tugai zachovaly v okolí řek na nevelkých plochách. Protože výskyt tohoto biotopu má liniový charakter, představuje významný koridor pro migraci zvířat. Je však čím dál více fragmentován zástavbou. K jeho ústupu dochází také v nivách toků, které vlivem vysokých odběrů vody pro zavlažování a v důsledku dopadů změn klimatu čím dál častěji zůstávají celoročně vyschlé. Ze stejného důvodu je hrozbě přímého zániku vystavena velká část mokřadů. Samozřejmě nejkřiklavějším mementem obřího rozměru je zanikající mokřadní ekosystém Aralského jezera s někdejší unikátní biodiverzitou. Na první pohled nehostinné pouště Kyzylkum rozkládající se v centrální části Uzbekistánu a Ustjurt na západě země však ukrývají mnoho míst s bohatou biocenózou s vysokým stupněm endemismu.

Místní populaci Republiky Uzbekistán tvoří téměř 35 mil. obyvatel, z nichž necelá polovina žije na venkově a živí se zemědělstvím. Právě zemědělství spojené se zavlažováním spolu s dopady změny klimatu vedly k  pokračující desertifikaci. Vedle intenzivní rostlinné výroby v nížinách a pastevectví v horských a podhorských oblastech mají negativní vliv na přírodu těžba nerost-ných surovin, narůstající míra fragmentace a stále se zrychlující rozvoj energetiky a průmyslové výroby.
    
Organizace ochrany přírody 

Ochrana přírody je v Uzbekistánu legislativně ukotvená a vybavená mnohými nástroji, které však nejsou dostatečně naplňovány. Základní legislativní úprava, zákon o ochraně přírody přijatý v r. 1992, stanovila právní, ekonomické a institucionální základy pro ochranu přírody. V následujících letech byla přijata řada dalších legislativních předpisů, které detailněji upravují dílčí oblasti, např. zákony: o racionálním využívání přírodních zdrojů (1992), o vodě a využívání vody (1993), o ochraně a využívání flóry (1997), o lesích (1999), o chráněných přírodních oblastech (2004), o ekologické kontrole (2013), o ochraně a využívání volně žijících živočichů (2016) a další (Kuchkarov 2018).

Zákon o ochraně přírody garantuje obyvatelům právo na pobyt v zachovalém přírodním prostředí, racionálně využívat přírodní zdroje, získávat informace o stavu přírody a zakládá právo sdružovat se v neziskových organizacích na ochranu přírody. Stanovuje dobrovolné pojištění škody na přírodním prostředí a přírodních zdrojích.

Části pouště Kyzylkum rozkvétají každoročně na jaře miliony květů kosatce Iris songarica, pro který představuje tato oblast centrální část výskytu v jeho středoasijském areálu (Sennikov et al. 2023).   Foto Pavel Pešout

Nejvyšším orgánem ochrany přírody je Kabinet ministrů Republiky Uzbekistán (dále jen vláda), který vyhlašuje národně významná chráněná území, stanovuje poplatky, vytváří systém environmentálního vzdělávání, zajišťuje mezinárodní vztahy v oblasti ochrany přírody atd. Místní orgány státní správy zajišťují povolování a zpoplatňování využívání vodních zdrojů, územní plánování, zřizují chráněná území regionálního významu atd. Výkonným orgánem a orgánem státní správy v ochraně přírody je Státní výbor Republiky Uzbekistán pro ekologii a ochranu životního prostředí (dále jen Státní výbor), který zajišťuje realizaci státní politiky v oblasti environmentální bezpečnosti, ochrany životního prostředí, využívání a reprodukce přírodních zdrojů¹⁾. Dnes je ústředním kontrolním orgánem státní správy nad dodržováním předpisů v oblasti ochrany přírody a všech složek životního prostředí, ve které také samostatně rozhoduje a připravuje podklady pro rozhodnutí. Samostatně působí Výbor Autonomní republiky Karakalpakstán²⁾ pro ekologii a ochranu životního prostředí.

Nejpřísněji zvláště chráněné území (vyjma maloplošných přírodních rezervací) na území Uzbekistánu k 1. 1. 2023. Barvy na mapě odpovídají barvám v tabulce č. 1.   Autor Pavel Pešout, grafické zpracování Jan Vrba

V působnosti Státního výboru byl zákonem o ochraně přírody zřízen v r. 1992 Fond pro ekologii, ochranu životního prostředí a nakládání s odpady, který financuje výzkum, ochranu životního prostředí a environmentální vzdělávání (dále jen fond). Hlavními příjmy fondu jsou kromě státního rozpočtu pokuty za porušení předpisů, příjem z prodeje zabavených věcí a dary. V rámci Státního výboru působí Inspektorát ochrany a využívání biodiverzity (od r. 2017).

Druhová ochrana

Vysoká biodiverzita Uzbekistánu se vyznačuje velkým počtem endemických druhů. Z přibližně pěti tisíc dosud známých rostlinných druhů je více jak 500 endemických (Tojibaev 2010). Mezi endemickými druhy zaujímají zvláštní místo zástupci rodů Tulipa, Allium, Gagea, Eremurus, Astragallus, Iris a další. Výzkum fauny bezobratlých přináší stále nálezy nových taxonů, nyní je popsán z území Republiky Uzbekistán výskyt 15 tis. druhů. Žije zde 714 druhů obratlovců, z toho 8.5 % endemitů, v případě plazů dosahuje endemismus dokonce 50 % (Anonymus 2001).


Ochrana a udržitelné využívání biodiverzity patří mezi priority státní politiky. Uzbecká vláda přijala a naplňuje národní program a akční plán ochrany biodiverzity. Právní úprava k ochraně druhů stanovuje přísnou ochranu biotopů, explicitně zakazuje některé činnosti poškozující volně rostoucí rostliny a volně žijící živočichy, ukládá ochranu migračních tras při umísťování vodních staveb, dopravních cest a elektrického vedení, povinnost monitoringu a evidence, upravuje záchranné programy ohrožených druhů, uzákoňuje tvorbu červených seznamů. Je také explicitně uzákoněno, že volně žijící živočichové vč. bezobratlých jsou výhradně majetkem státu.

Pro vybrané druhy jsou vytvářeny a realizovány záchranné programy obsahující realizaci praktické péče v terénu i opatření exsitu. Mezi rostlinné druhy s aktivní péčí patří např. endemit keř Otostegia bucharica, který byl předmětem záchranného transferu při stavbě železnice v úseku Tashguzar–Baysun (Tojibaev 2019), nebo lněnka, Thesium minkwitzianum, která je dnes známa pouze ze tří stanovišť v pohoří Ťan-šan (Sadikov et al. 1984) a u které je zpracován záchranný vědeckovýzkumný program obsahující mj. vytvoření semenné banky, záchranné výsevy in situ i pěstování v kultuře ex situ v botanické zahradě v Taškentu (Tojibaev 2010).

Vláda může nařízením zpoplatnit vstup do komplexních krajinných rezervací, přírodních parků, národních parků a státních biosférických rezervací. Poplatky jsou vítaným příjmem organizací zajišťujících správu těchto území vedle prostředků získaných z vydávání povolení k využívání přírodních zdrojů, příjmů z rekreačního, turistického a dalšího využití chráněných území povolené zákonem. Na snímku vstupní brána národního parku Zaamin sloužící k výběru vstupného a za vjezd vozidel.   Foto Pavel Pešout

Mezi ikonické druhy zvířat, pro které je přijat a realizován záchranný program, patří sajga (Saiga tatarica). Odhaduje se, že za poslední čtvrtstoletí poklesla celosvětová populace této antilopy o 90 %! Hlavním důvodem je nelegální lov samců pro rohovinu využívanou v tradiční čínské medicíně, ničení biotopů a migračních tras. Jedna z nejsilnějších subpopulací obývá Ustjurtskou plošinu na hranici s Kazachstánem. Jen na uzbeckém území však poklesla početnost sajg z 80 000 v r. 1990 za třicet let na pouhé desítky kusů. V roce 2016 se díky intenzivní ochraně sajg podařilo trend zvrátit a od té doby každoročně početnost těchto antilop roste až na současných asi 200 kusů (Milner-Gulland et al. 2020). Mezi další druhy s aktivní péčí patří záchranný program pro dropa hřívnatého (Chlamydotis macqueenii) ³⁾. Státní ochrana přírody ve spolupráci s Emirates Bird Breeding Center for Conservation vybudovala v r. 2006 chovatelské centrum nedaleko Buchary, které odchovalo a do pouště Kyzylkum od r. 2010 vypustilo 18 tis. dropů (Dolman et al. 2021). Státní ochrana přírody také provozuje Centrum pro chov ohrožených zvířat Džejran, které se zaměřuje např. na chov endemického argali Severtzova (Ovis severtzovi), či jelena bucharského (Cervus elaphus bactrianus), chráněného v rezervacích Dolní Amudarja či Zarafšan (Comelis et al. 2021) ⁴⁾. Nicméně materiální i chovatelská úroveň expoziční části centra je v současné době doslova žalostná. Snad uspokojivější výsledky vykazuje centrum Jeyran v záchranných chovech např. osla kulana (Equus hemionus) (Balhoul 2001).

Velkým mezinárodním uznáním významu přírody v Uzbekistánu je zápis většiny území národního parku Ugam-Chatkal (357,24 km²) v r. 2014 na seznam světového dědictví UNESCO  („Západní Ťan-šan“).   Foto Pavel Pešout

Soustava chráněných území

Prvním zvláště chráněným územím v Uzbekistánu je přísná státní rezervace Zaamin (1926) a „Horská lesní rezervace Chatkal“ vyhlášená Radou ministrů Uzbecké SSR v r. 1947. V současné době celková plocha rezervací, parků a památek činí přibližně 50 tis. km², tj. 11 % území republiky⁵⁾ (viz tabulka č. 1).

Tabulka č. 1: Přehled státních přírodních rezervací a národních parků Uzbekistánu k 1. 1. 2023.

*  Biosférická rezervace  
** Dle World Database of Protected Areas, rezoluce prezidenta Uzbekistánu z 16. 2. 2022 č. 131 a s využitím pramenů Sadikov et al. (2015), Anonymus (2016) 

Adyry, ekosystémy podhorských plání a nízkých kopců na úpatí Pamíro-Alaje, jsou poškozovány příliš intenzivní pastvou. Na snímku se v pozadí vypíná pohoří Gissar, přísně chráněné již padesát let.   Foto Pavel Pešout

Mezi specifické středoasijské ekosystémy patří tugai. Tyto pobřežní křoviny a lesy se zachovaly v aridních oblastech Uzbekistánu v okolí řek. Předmětem ochrany jsou například v přírodním parku Zarafšan.   Foto Pavel Pešout

Soustava chráněných území je celkem složitá až nepřehledná, což je do velké míry dáno pojetím ochrany přírody jako ochrany životního prostředí pro člověka. V zásadě jde o původní soustavu z dob Sovětského svazu, doplněnou o mezinárodní kategorie chráněných území (bohužel bez snahy o odstranění duplicit). Uzbecký zákon z r. 2004 o chráněných přírodních oblastech rozlišuje podle účelu dvanáct kategorií chráněných území, z nichž některá se dále rozpadají na dva a více typů:

• § Přísné státní rezervace („zapovědniky“), rozlehlá území s přísným režimem ochrany přírody, určených k samovolnému vývoji, se zákazem vstupu s výjimkou státní správy a realizace povinného monitoringu a výzkumu.
• § Komplexní krajinné rezervace jsou rozsáhlá území cenné přírody, jejichž poškozování je zakázáno s výjimkou provádění monitoringu, pastvy a sklizně sena a sběru divoce rostoucích rostlin a plodů pro potřeby obyvatel žijících v ochranných pásmech.
• § Přírodní parky jsou rozsáhlá území se zvláštní vědeckou, kulturní a estetickou hodnotou. Dělí se dle významu na národní přírodní parky a místní přírodní parky. V přírodních parcích se vymezují zóny ochrany, zóny rekreačního, hospodářského a jiného využití. Na celém území parků je zakázáno poškozování přírody, jmenovitě např. pasečné hospodaření v lesích, změna hydrologického režimu, změny způsobující erozi půdy, skladování odpadů, realizace inženýrských sítí atd. Na části mohou místní obyvatelé trvale bydlet a hospodařit.
• § Národní přírodní památky představují zpravidla menší lokality národního významu s unikátními vědeckými, kulturními a esteticky cennými přírodními objekty. Památky se dělí na tyto typy: hydrologické, botanické, geomorfologické, paleontologické, geologické a mineralogické. Často se mezi památkami nacházejí i nábožensky významná místa (např. prameny), tyto lze pronajmout náboženským organizacím za podmínky zajištění správné péče.
• § Přírodní rezervace („zakázniky“) jsou zřizovány k ochraně jednotlivých přírodních fenoménů, zpravidla menšího rozsahu. Přírodní rezervace mohou být národního i místního významu a dělí se na obdobné typy jako v případě národních přírodních památek. V přírodních rezervacích jsou zakázány veškeré činnosti, které by mohly poškodit předměty ochrany.
• § Přírodní školky jsou chráněná přírodní území určená k realizaci záchranných chovů či pěstování ohrožených druhů. Přírodní školky mohou být veřejné nebo soukromé. 
• § Chráněné krajiny jsou zřizovány k ochraně větších územních celků důležitých z hlediska poskytování ekosystémových služeb. Mezi chráněné krajiny patří rekreační přírodní oblasti, území s léčivými a zdraví prospěšnými vlastnostmi, minerálními prameny, ložisky léčebného bahna, příznivými klimatickými a jinými podmínkami apod. Na celém území je zakázáno používat pesticidy, měnit hydrologický režim, kácet dřeviny, těžit nerostné suroviny a další hospodářské činnosti, které by zhoršovaly využití chráněného území pro rekreaci a odpočinek.
• § Chráněné rybí oblasti představují úseky toků a vodní plochy využívané k ochraně, rozmnožování a obnově vzácných a ohrožených druhů ryb a jiných vodních organismů, jakož i pro potřeby rybolovu.
• § Mezi území pro obhospodařování přírodních zdrojů patří lesy, honitby určené k racionálnímu využití volně žijících zvířat atp.
• § V r. 2014 byla do zákona doplněna možnost zřizovat biosférické rezervace, přeshraniční chráněná území a národní parky. Národní parky jsou přírodní území určená k ochraně a racio-nálnímu využívání přírody pro environmentální, rekreační, vědecké a kulturní účely jedinečné ekologické, vědecké, kulturní a estetické hodnoty. Území národních parků lze členit do zón a diferencovat intenzitu ochrany a péče. Tyto nově ustavené kategorie jsou často v překryvu s některými předcházejícími.

V rámci mezinárodní ochrany byly v Uzbekistánu vymezeny mokřady v rámci Ramsarské úmluvy, Uzbecká společnost pro ochranu ptáků vymezila 48 ptačích území (IBAs) pokrývajících 4,6 % Uzbekistánu (Ayé et al. 2012), přírodní rezervace v Ťan-šanu byly zapsány na seznam světového dědictví UNESCO (Anonymus 2014). Země má zpracovaný národní program a akční plán ochrany biodiverzity.

Zákon počítá i se zřizováním soukromých rezervací a přírodních školek a skutečně také jsou zřizovány, např. dvě území pro odchov dropů hřívnatých (viz výše). Péče o soukromá chráněná území je financována z prostředků právnických osob a fyzických osob.

I když v roce 2019 přijala vláda opatření s cílem zefektivnit správu chráněných území⁷⁾, a následně i opatření ke zřízení rozsáhlých ochranných pásem vybraných zapovědniků a přírodních parků (Nabieva & Mamatova  2021), zůstává  správa chráněných území v Uzbekistánu roztříštěná. Správu národně významných území zajišťuje Státní výbor a jím řízené instituce a inspektoři.  Správu ostatních chráněných území zajišťují místní orgány a samosprávy, v některých případech ji vykonávají sami vlastníci pozemků.

Oblastí původu tulipánů je Střední Asie. V Uzbekistánu se s nimi můžeme setkat ve všech hlavních pohořích. Na snímku Tulipa korolkowii v přísné rezervaci Nuratau.   Foto Pavel Pešout

Chráněná území jsou přednostně ve vlastnictví státu. Stát by měl podle zákona hradit ztráty právnickým a fyzickým osobám způsobené zřízením územní ochrany. Tato náhrada může mít i charakter kompenzace v podobě přídělu náhradní zemědělské či lesní půdy. Veškerá půda v chráněných územích je osvobozena od pozemkové daně s výjimkou případů, kdy je na nich povolena a provozována hospodářská činnost. Zákon garantuje veřejnou přístupnost chráněných území občanům. Vstup mohou dotčené orgány státní správy v důvodných případech omezit či zakázat. Chráněná území by měla být zohledňována v územním plánování, při zpracování projektů exploatace přírodních zdrojů a plánů hospodářského využití dotčených pozemků.

Zákonem je zřízen státní registr chráněných území, kde jsou uvedeny přesné místopisné informace, informace o hodnotách konkrétních území a další údaje. Tento registr vede Státní výbor ve spolupráci s Akademií věd Uzbekistánu. Pro chráněná území jsou zpracovávány plány péče, které obsahují soubor opatření k ochraně a využívání přírodních objektů. Obsah plánů péče stanoví Státní výbor, který také kontroluje jejich naplňování. Monitoring a výzkum v chráněných územích koordinuje Akademie věd Uzbekistánu a je hrazena z fondu. V každé státní přírodní rezervaci („zapovědniku“) je zřizována vědecká rada. Výsledky výzkumu využívá správa rezervace bezplatně a vědecké fondy se dle zákona nesmí skartovat a uchovávají se po neomezenou dobu.

Ochrana přírody a krajiny je v Uzbekistánu prioritou, svědčí o tom významné rozšíření rozlohy chráněných území v posledních letech i realizace řady záchranných programů ohrožených druhů. Budoucnost ukáže, jak se podaří zdejší stále bohatou biodiverzitu udržet i přes trvající desertifikaci a zvyšující se nároky obyvatel tohoto rychle se rozvíjejícího středoasijského státu.    ■

- - - 

Poznámky:

1. Státní výbor byl ustaven již v r. 1988 v reakci na vysychání Aralského jezera a rychle se zhoršující stav životního prostředí.
2. Autonomní republika Karakalpakstán, která má rozlohu více než dvakrát větší než České republika, zaujímá většinu území západní části Uzbekistánu.
3. Usnesení Kabinetu ministrů Republiky Uzbekistán č. 276/2008 „O opatřeních ke zvýšení efektivity chovu dropa hřívnatého na území Republiky Uzbekistán“ zaměřené na vytvoření podmínek pro chov vzácných ohrožených druhů ptáků zařazených do červené knihy s cílem ochrany jejich genofondu a zajištění nárůstu jejich populace.
4. V roce 2002 bylo k obnově populace jelena bucharského uzavřeno memorandum o porozumění mezi Uzbekistánem, Kazachstánem, Tádžikistánem a Turkmenistánem. Memorandum, akční plán a další dokumenty jsou dostupné na https://www.cms.int/bukhara-deer/
5. Je obdivuhodné, že za posledních pět let se rozloha chráněných území téměř zdvojnásobila. Posledními vyhlášenými územími jsou národní přírodní park Centrální Kyzylkum a národní park Aktau-Tamdy podle rezoluce prezidenta Uzbekistánu z 16. 2. 2022 č. 131.6.
6.  
7. Usnesení vlády č. 4247/2019 „O opatřeních ke zlepšení systému veřejné správy v oblasti chráněných přírodních území“.

- - - 

Použitá literatura:

Anonymus (2001): Biodiversity Assessment for Uzbekistan. WASHINGTON, D.C., 77 p.

Anonymus (2014): Nomination Dossier Western Tien-Shan. Proposal for inscription on The Unesco World Cultural and Natural Heritage List. Republic of Kazakhstan, Kyrgyz Republic and Republic of Uzbekistan. 302 p.

Anonymus (2016): IUCN World Heritage Evaluations 2016. IUCN Evaluations of nominations of natural and mixed properties to the World Heritage List for The World Heritage Committee, Istanbul, 10.-20. 6. 2016. 176 p.

Ayé R., Schweizer M. & Roth T. (2012): Birds of Central Asia. 336p. London.

Bahloul K., Pereladova O. B., Soldatova N., Fisenko G., Sidorenko E. & J. Sempéré A.J. (2001): Social organization and dispersion of introduced kulans (Equus hemionus kulan) and Przewalski horses (Equus przewalski) in the Bukhara Reserve, Uzbekistan. Journal of Arid Environments 47: 309–323. 

Comelis D., Kan E., Gond V., Cesaro J.D. & Peltier R. (2021): Estimation of the red deer population and its impact on the Tugay forest ecosystem in the Lower Amu Darya State Biosphere Reserve, Uzbekistan. HAL open science, 15 s., dostupné z: https://hal.inrae.fr/hal-03158591/document. 

Dolman P. M., Scotland K. M., Burnside R. J. & Collar N. J. (2021): Sustainable hunting and the conservation of the threatened houbara bustards. Journal for Nature Conservation 61:1-6. 
Kuchkarov B. T. ed. (2018): Sixth National Report of the Republic of Uzbekistan on the conservation of biological diversity. Taškent. 207 p. 

Pešout P. (2017): Ochrana přírody v Kyrgyzstánu I. Ochrana přírody 1:43-48.

Milner-Gulland E.J., Hughes P., Bykova E., Buuveibaatar B., Chimeddorj B., Karimova T. Yu., Lushchekina A. A., Salemgareyev A. & Zuther S. (2020): The sustainable use of Saiga Antelopes: Perspectives and Prospects. Report to the Bundesamt für Naturschutz and the Convention on the Conservation of Migratory Species of Wild Animals. Bonn, 117 s.

Nabieva N.V. & Mamatova M.M. (2021): Reforms in The Republic of Uzbekistan on protected areas. In 6^th International Congress on Multidisciplinary Studies: 4-5. Houston.

Sadikov A. S. et al. (1984): Red Data Book of Uzbek SSR. Vol. II, Plants. 150 p. Taškent.

Sadikov K., Abdurahmov A. & Bekmirzaeva I. /eds./ (2015): Fifth national report of the Republic of Uzbekistan on conservation of biodiversity. UNDP, 62s.

Sennikov A. et al. (2023): The genus Iris L. s. l. (Iridaceae) in the Mountains of Central Asia biodiversity hotspot 2. 10.54981/PDCA/vol2_iss1/a1. 103 p
Tojibaev K. (2010): Monitoring of the Relic, Endemics of Uzbekistan’s Flora. Czech J. Genet. Plant Breed., 46 (Special Issue): 45-46.

Tojibaev K., Beshko N. & Volis S. (2019): Translocation of Otostegia bucharica, a highly threatened narrowly distributed relict shrub. Plant Diversity 41/2:105-108.

Williams S. & Ibrakhimov M. (2013): Strengthening Sustainability of the National Protected Area System by Focusing on Strictly Protected Areas. Government of the Republic of Uzbekistan, 85s.