Jan Plesník

Jedním z důvodů, proč na přelomu 60. a 70. let 20. století vzniklo celosvětové hnutí na ochranu životního prostředí, se stalo zjištění, že na Zemi neexistuje žádné místo, a to ani na souši a sladkovodních vodách, ani na moři, které by vůbec nebylo ovlivněno lidskou civilizací. Podle uznávaných odhadů již člověk stačil poškodit dvě třetiny zemského povrchu: lidé přímo či nepřímo významně přeměnili plné tři čtvrtiny souše a zbývající čtvrtinu tvoří zaledněné nebo odlehlé plochy, zatímco ke zlepšení stavu došlo za posledních 30 let jen na 2,7  % celkové rozlohy suchozemských ekosystémů (IPBES 2019, UNEP 2019). Není divu, že pokračující a často velkoplošné ničení souše negativně ovlivňuje životní úroveň přinejmenším 3,2 miliardy obyvatel naší planety (IPBES 2018). Převedeno na peníze: ročně nás stojí necitlivý přístup k prostředí jenom ve ztrátách ekosystémových služeb (přínosů, poskytovaných ekosystémy lidské civilizaci) 10–17  % světového hrubého produktu (UNEP 2019). Není žádným tajemstvím, že degradace přírody postihuje nejvíce Afriku na jih od Sahary, jihovýchodní Asii a Latinskou Ameriku. Přestože se úbytek lesů na Zemi v letech 2010–2015 snížil, přišli jsme od začátku tisíciletí o milion čtverečních kilometrů zmiňovaného typu zemského pokryvu (UNEP 2018). Vzhledem k tomu, že brazilská vláda vyhlásila amazonský prales za čistě přírodní zdroj a poptávka po palmovém oleji neklesá, v roce 2016 zaznamenaný globální úbytek lesa o rozloze 250 000 km² musíme považovat za vskutku rekordní. Ještě mnohem hůře jsou na tom mokřady. Ve 20. století jich – pokud jde o plochu – na souši zmizelo 69–75  %: roční úbytek, ačkoliv i on se v poslední době snížil, je tak třikrát větší než v případě lesů (Davidson 2014, WCMC 2017).

Méně známý nosorožec jávský (Rhinoceros sondaicus) patří bezesporu mezi nejvzácnější savce světa. Připomeňme, že původně osídloval rozsáhlý areál od Bangladéše a severního Vietnamu přes Malajský poloostrov až po Sumatru a Jávu. Nechce se věřit, že svého času býval ze tří recentních asijských druhů nosorožců nejpočetnější.

Již jen letmý pohled na mezinárodní kalendář potvrzuje, jak široká je rozmanitost lidské kultury. Ostatně někteří ochranářští biologové ji vedle genů, druhů a ekosystémů považují za čtvrtou hladinu biologické rozmanitosti. Světový nebo mezinárodní den má statistika, leváci, žonglování, ženy a dívky ve vědě, poezie, objímání, odpůrci vojenské služby či spodní prádlo.

Selháváme ve snaze o zastavení úbytku biologické rozmanitosti. Tato kritická slova zazněla z úst výkonné tajemnice Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD) Christiany Pascové-Palmerové na úvod 14. zasedání konference smluvních stran CBD, konaného 17.–29. listopadu 2018 v egyptském letovisku Šarm aš-Šajchu.

Součástí Strategického plánu CBD pro období 2010–2020 se stala také dvacítka ambiciózních závazků, označovaných jako cíle z Aiči (CBD 2010, Plesník 2011, 2017). Je zřejmé,  že v současné době se většinu z nich ani zdaleka nedaří naplňovat (Tittensor et al. 2014, Mace et al. 2018, UNEP 2018a). Vyhodnocení plnění Strategického plánu, které se očekává na příštím zasedání smluvních stran v Pekingu v roce 2020, proto s velkou pravděpodobností pozitivně nevyzní a dá Pascové-Palmerové za pravdu.

V červenci 2018 se otázka ochrany tygrů (Panthera tigris) a jejich další přežití ve volné přírodě dostala do popředí zájmu široké veřejnosti v České republice v souvislosti s možným zapojením občanů ČR nebo občanů jiných států žijících v ČR do ilegálního obchodu s tygřími produkty. Protože se v této souvislosti v hromadných sdělovacích prostředcích objevila řada nejrůznějších informací, pokusíme se stručně shrnout současný stav uvedené problematiky a nastínit její možná řešení.

Jak Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN), tak mezivládní organizace Životní prostředí OSN (UNE) a uznávaná Nizozemská agentura pro hodnocení životního prostředí (PBL), věnující se také globálním problémům lidstva nedávno označily nešetrné zemědělství za hlavní příčinu úbytku biologické rozmanitosti na Zemi. Výroba potravin se totiž stala na naší planetě hlavní hnací silou ztráty přírodních a přírodě blízkých ekosystémů a některé její postupy druhům, biotopům ani přírodním procesům zrovna neprospívají. Ani Evropa není v tomto směru žádnou výjimkou. Nabízí se proto naprosto legitimní otázka, zda finančně subvencované zemědělství podporující přírodu, krajinu a obecněji i životní prostředí skutečně plní svou deklarovanou funkci, nebo představuje alibi pro celkově necitlivou zemědělskou produkci.

Začátkem září 2018 zavítala do České republiky celosvětově uznávaná badatelka Jane Goodallová (84). V 60. letech 20. století opustila povolání sekretářky a začala jako jedna z prvních zkoumat chování živočichů v jejich přirozeném prostředí, konkrétně volně žijících šimpanzů v dnešním národním parku Gombe v Tanzanii. Tehdejší vrchní strážce lovné zvěře v oblasti se tak bál o její bezpečnost, že trval na tom, aby ji do Gombe doprovázela maminka. Bylo jen otázkou času, kdy cenné a často překvapivé poznatky o zmiňovaných savcích, kupř. skutečnost, že používají nástroje, žijí v hierarchicky dokonale organizovaných societách, které někdy válčí s jinými tlupami, a nezřídka loví jiné živočichy, najdou široké uplatnění nejen při ochraně geneticky nejbližších příbuzných člověka, ale i při úsilí zlepšit podmínky jejich chovu v lidské péči. Zejména v Severní Americe byla tehdy primatologie výsostnou záležitostí mužů a vědci se vzájemně chlubili tím, že v terénu zahlédli na chvíli záda lidoopa mizejícího v buši. Před Jane ale šimpanzi vůbec neutíkali, protože ji po určité době přijali. Zážitky z výzkumu šimpanzů a další afrických savců popsala v několika zdařilých publikacích, které vyšly opakovaně také v češtině (Ve stínu člověka – přeloženo do 56 jazyků, Nevinné bestie nebo Pohled oknem).

Odborná instituce Evropské unie, Evropská agentura životního prostředí (European Environment Agency, EEA), působící od roku 1994 v Kodani, poskytuje důvěryhodné, vědecky podložené informace o stavu, změnách a vývojových trendech životního prostředí jak Evropské komisi, tak vládám jednotlivých členských států EU. Navíc obdobné údaje, ať už v tištěné, nebo digitální podobě, nabízí také nejširší veřejnosti. Členy EEA se postupně staly i některé země mimo EU jako Norsko, Švýcarsko nebo Lichtenštejnsko. Agentura zřizuje pro vybrané okruhy environmentalistiky, jako je znečištění ovzduší, biodiverzita, změny podnebí, nakládání s odpady, vnitrozemské, pobřežní a mořské vody, městské, suchozemské a půdní systémy nebo energie, doprava a hluk, specializovaná pracoviště, příhodně označovaná jako evropská tematická střediska. Tvoří je konsorcia vědeckovýzkumných pracovišť, odborných institucí i soukromých firem z členských zemí EEA a obvykle působí tři až čtyři roky.

„Už to s tou Zambií doopravdy přehánějí,“ mohl by si říci pravidelný a pozorný čtenář našeho časopisu. Vždyť teprve nedávno jeden z autorů v časopise představil péči o přírodní a krajinné dědictví v uvedené subsaharské zemi i způsob, jak by ji mohla státní i dobrovolná ochrana přírody České republiky podpořit (viz Ochrana přírody, 72, 6, 42-48, 2017). Poselství článků o Zambii lze shrnout v konstatování, že tato méně známá africká země, téměř desetkrát větší než ČR, hostí pozoruhodnou a v některých chráněných územích překvapivě dobře zachovalou přírodu. Příkladem je národní park Kafue.

„Zeleň léčí,“ tvrdí prastaré úsloví, a to nejen v našem mateřském jazyce. Politicky korektní terminologií bychom mohli říci, že se vlastně jedná o tradiční znalost biologické rozmanitosti. Podívejme se ale poněkud podrobněji, co o vlivu zeleně na lidské zdraví zejména v lidských sídlech říká současná věda.