Podrobné vyhledávání v článcích

Světový den mokřadů se slaví každoročně 2. února na památku podpisu mezinárodní úmluvy na ochranu mokřadů, která byla podepsána v íránském Ramsaru přesně před 50 lety.

„Mokřady patří k nejohroženějším místům u nás i ve světě. Mnoho mokřadů bylo v minulosti poškozeno, odvodněno, nebo dokonce zcela zničeno. Za posledních sto let jich jen v Evropě zanikla většina. Musely ustoupit intenzivnímu zemědělství i výstavbě. Ramsarská úmluva je jednou z nejvýznamnějších mezinárodních smluv v oblasti ochrany přírody. Zároveň je jedinou, která chrání konkrétní typ biotopu. U nás je na seznam mezinárodně významných mokřadů zapsáno čtrnáct míst,“ říká František Pelc, ředitel AOPK ČR.

I přes zvýšenou pozornost věnovanou v důsledku pandemie nemoci covid-19 chorobám volně žijících živočichů mezi širokou i odbornou veřejností téměř zapadly novější informace o vývoji jiné rychle se šířící infekce – nádorového onemocnění tváře (DFDT), vyskytující se u známého dravého vačnatce ďábla medvědovitého (Sarcophilus harrisii).  

Když jsem počátkem loňského června odevzdával článek o pěnovcových vodopádech Českého ráje do Ochrany přírody č. 4/2020, netušil jsem, jakého obratu se téměř vzápětí dočkají Tachovské vodopády. Událost ze 14. června ukázala, že klimatické změny mají ještě další, bohužel fatálnější dopad na existenci tohoto typu vodopádů. Jsou ohroženy nejen stále se zmenšujícími průtoky na malých pramenných vodotečích, jak je uvedeno v prvním článku, ale ještě víc mimořádně velkými průtoky při extrémních srážkových epizodách, jejichž frekvence na našem území v důsledku klimatických změn stále stoupá.

What we are doing to the forests of the world is but a mirror reflection 
of what we are doing to ourselves and to one another.
Chris Maser: Forest Primeval. The Natural History of an Ancient Forest (1989)

Hlavním úkolem Organizace spojených národů se stala urychlená všestranná obnova států protifašistické koalice po největším válečném konfliktu v dějinách lidstva. Proto mezi první odborné agentury zřízené OSN patří Organizace pro výživu a zemědělství (FAO). Otázka péče o životní prostředí se do popředí zájmu mezinárodního společenství dostala v souvislosti s jeho stále rozsáhlejším ničením až o čtvrtstoletí později. FAO se tak od svého vzniku soustřeďuje nejen na zemědělství a výživu, ale i na rybolov, ochranu půdy a lesnictví. V desetiletých, v poslední době pětiletých intervalech vydává od r. 1948 obsáhlou zprávu o stavu lesů a lesnictví ve světě.

Myanmar si na rozdíl od turisty hojně navštěvovaného Thajska, stále dostupnějšího Vietnamu a nověji i Kambodže zachovává nejen pro Středoevropany kouzlo stále tajemné a dříve zapovězené země v jihovýchodní Asii s prastarou buddhistickou tradicí. I když leží z větší části v indomalajské (orientální) biogeografické oblasti, na severu země zasahuje ještě do Palearktidy, konkrétně do Himálaje. Pohraniční oblasti si na rozdíl od lidmi hustě osídlených nížin podél velkých řek jako Iravádí zatím udržely přírodní charakter.

Státní ochrana přírody Slovenské republiky (ŠOP SR) je odbornou organizací MŽP SR, která zabezpečuje úkoly na úseku ochrany přírody a krajiny. Spadají pod ni, kromě ředitelství sídlícího v Banské Bystrici, všechny správy NP (9), CHKO (14), Regionální centrum ochrany přírody v Prešově a Správa slovenských jeskyní s 13 zpřístupněnými jeskyněmi. Její roční rozpočet je okolo 30 mil. eur a pracuje v ní téměř 500 zaměstnanců. V září 2020 byl na základě veřejného výběrového řízení jejím generálním ředitelem jmenován ministrem životního prostředí SR bývalý ředitel Správy CHKO Horná Orava Dušan Karaska.

V oboru ochrany přírody je známější na Slovensku, než u nás, středoškolský profesor Jan Roubal, rodák ze západočeských Chudenic. Jeho mimořádné vědecké dílo v oblasti entomologie (zejména Coleopter a Heteropter) bylo popsáno, zhodnoceno a publikováno mnohokrát, naposledy a uceleně v monografii S. Benedikta a P. Bezděčky (2010)¹. Avšak Roubalův přínos k ochraně přírody nebyl dosud v Ochraně přírody publikován, s výjimkou jedné krátké zmínky (Veselý 1956). U příležitosti výročí 140 let od jeho narození tento dluh napravujeme.

Před 160 lety se narodil významný moravský učitel a badatel Jan Knies. Proslavil se napsáním několika dílů publikace „Vlastivěda moravská“, významné byly jeho archeologické a paleontologické výzkumy v řadě krasových oblastí a v dalších lokalitách na Moravě. Své nálezy a další exponáty prezentoval veřejnosti v malém krasovém muzeu, které nechal postavit na vlastním pozemku ve Sloupě v Moravském krasu. Výsledky své výzkumné, dokumentační i popisné práce zanechal dalším generacím v obsáhlém množství článků, separátů, brožur i v populárně 
naučných publikacích.