Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Kulér-Medailonky

Ochrana přírody 3/2021 24. 6. 2021 Kulér-Medailonky Tištěná verze článku v pdf

Odešel ochránce ledňáčků, Pavel Čech

Autor: Pavel Pešout

Odešel ochránce ledňáčků,  Pavel Čech

Pavel Čech byl pro mnohé zosobněním výzkumu a ochrany ledňáčků říčních, kterým se skutečně věnoval po celý život. Byl však především pedagogem – středoškolským profesorem biologie a také chovatelem. Svůj volný čas věnoval studiu přírody a její aktivní ochraně.

Pavel Čech se narodil 15. prosince 1947 v Praze. V dětství trávil prázdniny a víkendy se svým bratrem Petrem u prarodičů v Jílovém u Prahy. Zde se setkávali se vším, co patří k vesnickému hospodářství, a učili se poznávat přírodu a její zákonitosti. Chodili pást krávy, kozy, jezdili na koních, líhli kuřata, husy, krůty, starali se o králíky, slepice, ale především obdivovali dědovy holuby. Děda Antonín Čech byl znám místním chovatelům jako velký celoživotní holubář a po něm se asi museli narodit s tím pověstným holubím peříčkem v srdci, protože láska a obdiv k holubům oba neopustily po celý život. 

Po dokončení gymnázia absolvoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze a po základní vojenské službě v roce 1973 nastoupil jako učitel biologie a tělesné výchovy na gymnáziu ve Vlašimi. Ve Vlašimi také poznal svou ženu Marii a spolu s ní vychoval syna Martina a dceru Moniku, kterým předal svou lásku a nadšení pro přírodu, chovatelství (koně, holubi, papoušci, králíci, akvarijní ryby), sport a kreslení, stejně jako následně svým třem vnoučatům – Nikol, Adéle a Patrikovi.

Pavel Čech patřil ke středoškolským profesorům, v jeho generaci již vzácným, kteří se vedle své pedagogické činnosti cele věnovali poznávání regionu a dokumentaci a ochraně jeho přírodního dědictví. Navíc dokázal ve své specializaci dalece překročit regionální úroveň a získat si národní prestiž a vejít i v mezinárodní známost.

Na vžpravō za ledŚ†üky
Pavel Čech na kajaku za ledňáčky. 
Foto M. Čech

Pavel Čech pedagog
Jako středoškolský profesor biologie působil nepřetržitě čtyřicet let až do roku 2013. Jeho vysoká odbornost, praktické zkušenosti a nevšední nadšení pro probíranou látku často strhávaly i ty studenty, kteří jím vyučované předměty zrovna nemilovali. Mnohé přivedl k odborné a vědecké práci již v průběhu školy a ti se pak stávali úspěšnými řešiteli krajských a národních kol biologické olympiády, a dokonce vítězi národních kol středoškolské odborné činnosti. Některé motivoval i na univerzitním studiu k sepsání magisterských nebo disertačních prací. Řada jeho studentů patří dnes mezi přední odborníky v oblasti přírodních věd, humánní i veterinární medicíny. 

Pavel Čech přírodovědec 
Pavel Čech byl pečlivým pozorovatelem a nadšeným obdivovatelem přírody. Věnoval se téměř půlstoletí přírodovědnému průzkumu Podblanicka, své poznatky dokumentoval, a to od samého začátku, i kvalitními fotografiemi (Čech 1981). Výsledky publikoval především ve vlastivědném časopise Pod Blaníkem a Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka, například články věnované ptákům vlašimského zámeckého parku (Čech 1977, 1987) či CHKO Blaník (Čech 1989). Byl členem ČSO a dlouholetým spolupracovníkem Kroužkovací stanice Národního muzea. Svá četná ornitologická pozorování shrnul spolu s ostatními regionálními terénními ornitology v monografii Ptáci Podblanicka (Vašák a kol. 2006). Nevěnoval se však pouze faunistice, ale i detailnímu poznávání biologie a ekologie řady druhů (např. ťuhýků, dravců, dlasků či skorců). Přínos Pavla Čecha k zoologickému průzkumu Podblanicka zhodnotil L. Hanel (2015).

Vedle zoologického výzkumu se Pavel Čech zabýval i floristikou. Podílel se např. na základním botanickém průzkumu Podblanicka, Zelený 1978 či dlouhodobém pozorování fenofází. Na fenologickém pozorování spolupracoval s Českým hydrometeorologickým ústavem, když každoročně ústavu zasílal svá pozorování z trvalých monitorovacích ploch, resp. stromů v zámeckém parku ve Vlašimi. Dodnes můžeme v parku Čechovy stromy označené modrým „F“ vidět.

Nejznámějším pro ornitologickou a vědeckou obec je však svými unikátními výsledky výzkumu ledňáčků říčních. Díky pracovitosti a trpělivosti se Pavlu Čechovi podařilo nashromáždit obdivuhodné množství cenných primárních dat – konkrétních pozorování a dokumentace k hnízdní a potravní biologii ledňáčků říčních. Podařilo se mu dosáhnout zřejmě nepřekonatelného světového prvenství, když z třiceti prošetřených vzorků kostěných sedimentů odebraných z hnízd ledňáčků říčních na různých typech vod Podblanicka a středního Povltaví diagnostikoval ve spolupráci se svým synem Martinem téměř 17 000 kusů ulovené kořisti (Čech 2017). Svá pozorování publikoval v tuzemských i zahraničních periodikách (např. Hydrobiologia, Bird Study nebo Ardea). Výsledky výzkumů umožnily Pavlu Čechovi stanovit velikost teritorií, zpřesnit nároky ledňáčka na prostředí, identifikovat úroveň jeho predačního tlaku na biotu vod a celkové působení na ichtyofaunu teritoria. Tyto výsledky se staly nepostradatelnými pro správné nastavení ochrany ledňáčka říčního.

Pavel Čech ochránce přírody 
Ač rodilý Pražák, Pavel Čech si zamiloval kraj pod Blaníkem a byl jeho vytrvalým ochráncem. Zde, v krásné, málo dotčené přírodě, mohl dát průchod své dobrodružné, zvídavé povaze. Zde byl skutečně šťastný. Od počátku osmdesátých let se angažoval v okrese Benešov v Českém svazu ochránců přírody (Kovařík, Pešout 2000). Participoval na přípravě vyhlášení CHKO Blaník a řady dalších chráněných území. V roce 1990 spolupracoval s autorem tohoto příspěvku na založení základní organizace ČSOP ve Vlašimi a na její činnosti se dalších více než patnáct let aktivně podílel. Řadu let byl jejím místopředsedou, pracoval na vytvoření Podblanického ekocentra ČSOP a vedl zdejší Stanici pro zraněné živočichy, stejně jako následně vzniklé záchranné centrum CITES pro exotické ptactvo. Přispěl tak významně k tomu, že dnes ČSOP Vlašim patří mezi nejvýznamnější regionální ochranářské spolky v České republice (Kovařík, Pešout 2000, Pešout, Červenková 2020). V roce 2006 založil novou základní organizaci ČSOP Alcedo, jak z jejího názvu vyplývá, specializovanou zejména na výzkum a ochranu ledňáčka říčního.

Od roku 1994 byl také odborným garantem národního projektu ČSOP „Alcedo“ v rámci celosvazového programu Ochrana biodiverzity. Byl autorem metodiky Českého svazu ochránců přírody č. 34 – Ledňáček říční (Alcedo atthis), jeho ochrana a výzkum (Čech 2007) a brožury vydané ČSO k ptákovi roku, kterým byl v r. 2000 právě ledňáček říční (Čech a kol., 2000). Pavel Čech zorganizoval a byl odborným garantem tří mezinárodních seminářů zabývajících se ochranou a výzkumem ledňáčka říčního, ze kterých ČSOP Alcedo vydala sborníky (v letech 2006, 2009 a 2017), jejichž byl editorem. 

Pavel Čech popularizátor vědy a ochrany přírody
Zřejmě pedagogická zkušenost přispěla ke schopnosti veřejnosti poutavým způsobem sdělovat přírodovědné poznatky a motivovat ji k ochraně přírody a krajiny. To se mu dařilo nejen na přednáškách, ale i ve sdělovacích prostředcích. Dlouhodobě spolupracoval např. na řadě dílů pořadu TV Prima – Receptář prima nápadů. Byl také publikačně velmi činný. Byl autorem či spoluautorem několika samostatných publikací a stovek odborných nebo populárně naučných článků otištěných v místních zpravodajích, Naší přírodě, Kráse našeho domova, Nice, Veronice, Rybářství, Ptačím světě, Světě holubů, Zprávách ČSO, Živě, Sylvii aj. Díky rozsáhlému osvětovému působení se Pavlu Čechovi u nás bezesporu podařilo zvýšit zájem o život ledňáčků, o ochranu jejich biotopů a tím také o ochranu životního prostředí řady jiných živočichů a rostlin vázaných na nenarušené typy vodních ekosystémů. Jeho systematická práce navíc iniciovala zvýšenou pozornost a výzkum ledňáčka říčního i v dalších zemích Evropy, např. v Polsku, na Slovensku, ve Španělsku, Švýcarsku nebo v Itálii.

I přes těžkou nemoc, se kterou bojoval poslední tři roky, byl jako terénní ornitolog neustále aktivní, plný života, plánů, vizí a optimismu. Jeho poslední práce o různých aspektech biologie ledňáčka říčního lze najít v časopisech Sylvia (Rubáčová a kol. 2020), Acta Oecologica (Hadravová a kol. 2020) a Ardea (Rubáčová a kol. 2021), krásné fotografie tohoto ikonického druhu pak v Rybářství, včetně titulní strany (Čech, M. 2021). V časopise Kroužkovatel vyjde v letošním roce jeho obsáhlá práce o určování věku ledňáčka říčního (Čech, P. 2021). Coby souhrn celoživotních poznatků ji lze chápat jako jakýsi vědecký odkaz pro „ledňáčkology“ následovatele. Dne 16. března 2021 Pavel Čech podlehl na covidovém oddělení vinohradské nemocnice těžkému zápalu plic. 

Jsem rád, že jsem mohl s Pavlem Čechem mnoho let spolupracovat. Čest jeho památce!

Pavel Pešout

Přehled literatury

Čech P. (1977): Ptáci vlašimského zámeckého parku. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, 18:73-100.

Čech, P. (1981): S kamerou v přírodě. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 22: 85-93.

Čech P. (1987): Ptáci vlašimského zámeckého parku II. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, 28:33-50.

Čech P. (1989): Ptactvo Chráněné krajinné oblasti Blaník. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, 30/1:13-43.

Čech, P., Formánek, J., Plesník, J., Škopek, J., Šťastný, K. (2000). Pták roku 2000 – Ledňáček říční. ČSO, STOPRO, s.r.o.

Čech P. (2007): Ledňáček říční (Alcedo atthis), jeho ochrana a výzkum. Metodika ČSOP č. 34.

Čech P. (2017): Ledňáček říční v národním programu Ochrana biodiverzity. Veronica 2:31-34.

Čech M. (2021): Jak velké ryby loví ledňáček říční? Rybářství 3: 40-43.

Čech, P. (2021): Příspěvek k určování věku ledňáčka říčního. Kroužkovatel 31: 12-13 (v tisku).

Hadravová A., Čech P., Čech M. (2020): The impact of a catastrophic flood on species and size composition of the diet of fish-eating birds. Acta Oecologica 108: 103608. DOI: doi.org/10.1016/j.actao.2020.103608

Hanel L. (2015): Půlstoletí zoologických průzkumů Podblanicka ve Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka 51/1-2:69-104.

Kovařík V., Pešout P. (2000): 100 let ochrany přírody a krajiny na Podblanicku. ČSOP Vlašim a Muzeum Podblanicka 179 s.

Pešout P., Červenková K. (2020): Český svaz ochránců přírody Vlašim. ČSOP Vlašim, 78 s.

Rubáčová, L., Čech, P., Melišková, M., Balážová, M. (2020): The length of the breeding season in two populations of the Common Kingfisher (Alcedo atthis). Sylvia 56: 39-48.

Rubáčová L., Čech P., Melišková M., Čech M., Procházka P. (2021): The Effect of Age, Sex and Winter Severity on Return Rates and Apparent Survival in the Common Kingfisher Alcedo atthis. Ardea 109(1): 15-25. DOI: doi.org/10.5253/arde.v109i1.a2

Vašák P. a kolektiv (2006): Ptáci Podblanicka. ČSOP Vlašim a Muzeum Podblanicka. 264 s.

Zelený V. (1978): Chráněné a méně známé rostliny Podblanicka. Okresní muzeum v Benešově, 217 s.