Pavel Bečka

Založení Národního parku Bavorský les v roce 1970 bylo počátkem jedinečného příběhu. Poprvé v Německu bylo tak velké území vyjmuto z hospodaření a postupně převedeno pod ochranu přirozených procesů. Dnes má Národní park Bavorský les rozlohu 24 250 hektarů a od roku 2027 bude na 75 % jeho plochy platit motto „Přírodu nechat být přírodou“. Cesta k bezzásahovosti nebyla jednoduchá. Veřejnost, odborníci i politici vedli s dvacetiletým předstihem podobné diskuse, které známe z historie vyhlašování bezzásahových přírodních zón v Národním parku Šumava. S jedním velkým rozdílem. Správa Národního parku Bavorský les celou dobu za tímto cílem stála a neměnila ho. A měla k tomu vždy jasnou podporu svého zřizovatele Svobodného státu Bavorsko.

Národní parky představují rozsáhlá zvláště chráněná území. Cílem jejich zřizování je ochrana přirozených ekosystémů, nerušeného průběhu přírodních dějů, ale i člověkem podmíněné biodiverzity. Posláním národních parků je však kromě výše jmenovaného též i umožnění trvale udržitelného rozvoje. Správy národních parků tak nutně potřebují zajistit dlouhodobý monitoring naplňování jak cílů ochrany, tak poslání. Přeshraniční projekt správ národních parků Šumava a Bavorský les se zabýval právě především druhým jmenovaným.

Dříve obýval tetřev hlušec (Tetrao urogallus) většinu lesů na území České republiky. Ještě mezi 1. a 2. světovou válkou se vyskytoval ve všech českých a moravských pohraničních horách, ale i ve vnitrozemí. Poté začaly jeho stavy klesat, a to zejména kvůli ztrátě příhodných stanovišť, změnám ve struktuře lesa a zvýšenému stresovému zatížení v důsledku volnočasových aktivit člověka. Poslední větší populace přežila pouze na Šumavě, v území, které bylo kvůli železné oponě obhospodařováno méně intenzivně a které bylo na české straně pro veřejnost prakticky nepřístupné.