Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 3/2021 — 24. 6. 2021 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Přeměna travin na ornou půdu ovlivňuje dlouhodobě opylovače
Úbytek hmyzích opylovačů zaznamenaný v některých částech světa nejčastěji připisujeme souhře hned několika vnějších činitelů. V Evropě bývá za jednu z klíčových hnacích sil mizení této významné gildy (skupiny organismů, které shodně ovlivňují vlastnosti a procesy v ekosystému nebo které stejným způsobem reagují na změny v prostředí) považována ztráta vhodného prostředí včetně přírodních a přírodě blízkých travinných ekosystémů.
Gaëtane Le Provostová z Univerzity La Rochelle ve Villier-en-Bois sestavila badatelský tým zkoumající, jak využívání území v minulosti a současnosti ovlivňuje rozmanitost rostlin a volně žijících samotářských včel (Landscape Ecol., 36, 281–295, 2021). Ještě před půlstoletím pokrývaly traviny 80 % zkoumané plochy na západě Francie, zabírající 430 km2.
S rozsáhlým přechodem z extenzivního chovu skotu a koz na pěstování jednoletých plodin poklesl tento podíl na současných 12 %. Ve studované oblasti výzkumníci zvolili 66 pozemků, u nichž měli k dispozici z období 1994–2014 každoroční přesné údaje o jejich využívání lidmi. Věděli tak, jaká doba uplynula od první přeměny travinného porostu na půdu sloužící pěstování plodin, jak velká byla a je určitá parcela nebo zda na ní probíhá střídání plodin s pravidelnou orbou a vyséváním luk. Vzorek proto zahrnoval pole s pícninami (vojtěška nebo jetel), vysévané louky s trávami i směsí pícnin a trav a plochy spontánně zarostlé vegetací, přičemž jejich průměrné stáří dosahovalo osmi let.
Na každém pozemku určili ekologové na 10 čtvercích o rozloze čtverečního metru rozmanitost fytocenóz a početnost rostlinných druhů. Znaky důležité z hlediska opylování hmyzem, jako je úhel otevírání květu, hloubka květní koruny či dostupnost nektaru, proměřili na každé ploše u pěti rostlin příslušného druhu. Druhové složení včelího společenstva a abundanci jednotlivých taxonů pomohlo vědcům zjistit šest pastí v podobě barevných misek umístěných v pozdním létě čtyři dny po sobě na okraji i uprostřed každého pozemku. Také u včel řešitelský kolektiv Le Provostové vyčíslil morfologické charakteristiky související s hledáním a využíváním potravních zdrojů: za všechny jmenujme alespoň délku a plochu křídel či velikost částí ústního ústrojí, kupř. předbradí nebo jazyka. Celkem badatelé odchytili 1050 nedomestikovaných včel náležejících k 60 druhům.
Způsob, jakým byl a je pozemek využíván v minulosti a současnosti, má na rostliny i včely nikoli nevýznamný dopad. Včelí společenstva v místech, kde se travní porosty staly ornou půdou již před delší dobou, vykazovala mnohem menší diverzitu sledovaných znaků. Rozrůzněnost včelích znaků silně závisela na rozmanitosti znaků rostlin, a to především na pozemcích, kde nedávno proběhla změna traviny na plochu osázenou plodinami. Obhospodařování určité plochy v minulosti mělo na včelí synuzii stejný vliv jako současný podíl travinné vegetace nebo hromadně kvetoucích plodin, jako je kukuřice nebo řepka olejka.
Badatelé jsou na základě získaných výsledků přesvědčeni, že úbytek biotopů, i když se udál v agroekosystému již před delší dobou, dosud mění vztah mezi rostlinami a jejich hmyzími opylovači. Zachování trvalých travních ploch v zemědělsky intenzivně využívané krajině proto může omezit mizení samotářských včel.