Podrobné vyhledávání v článcích

Přirozený příchod druhu do národního parku, zejména pak dříve vyhubeného, patří v ochraně přírody obvykle k vítaným událostem. Tak tomu je i v případě vlků, kteří na pomyslné dveře Českého Švýcarska klepali od roku 2013. Nebylo však vůbec jisté, zda se zde také trvale usadí. Přece jen se jedná o vysoce navštěvovanou oblast a ani svým reliéfem není zdejší krajina srovnatelná s Horní Lužicí (Sasko), odkud se vlci začali šířit. Trvalá přítomnost vlků na území parku však byla v roce 2017 prvně a v roce 2018 opakovaně potvrzena.

AOPK ČR a Asociace soukromého zemědělství ČR uzavřely na jaře 2018 dohodu o spolupráci, jež přinesla první výsledky – společné ocenění prvních farem, které se věnují dlouhodobě péči o krajinu. Asociace byla ochranářské veřejnosti představena již ve čtvrtém čísle r. 2018 časopisu Ochrana přírody, pouze v krátkosti připomeneme, že jde o stavovskou nevládní organizaci sdružující od roku 1998 především rodinné farmy. Má více než 8 000 členů s průměrnou výměrou obhospodařované půdy cca 90 ha.

Selháváme ve snaze o zastavení úbytku biologické rozmanitosti. Tato kritická slova zazněla z úst výkonné tajemnice Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD) Christiany Pascové-Palmerové na úvod 14. zasedání konference smluvních stran CBD, konaného 17.–29. listopadu 2018 v egyptském letovisku Šarm aš-Šajchu.

Součástí Strategického plánu CBD pro období 2010–2020 se stala také dvacítka ambiciózních závazků, označovaných jako cíle z Aiči (CBD 2010, Plesník 2011, 2017). Je zřejmé,  že v současné době se většinu z nich ani zdaleka nedaří naplňovat (Tittensor et al. 2014, Mace et al. 2018, UNEP 2018a). Vyhodnocení plnění Strategického plánu, které se očekává na příštím zasedání smluvních stran v Pekingu v roce 2020, proto s velkou pravděpodobností pozitivně nevyzní a dá Pascové-Palmerové za pravdu.

Loňský tzv. osmičkový rok byl významný nejen z důvodu hned několika výročí důležitých pro českou státnost, ale též pro ochranu přírody. Založení našich nejstarších pralesních rezervací Žofínského (1838) a Boubínského pralesa (1858) jsme si připomněli „Rokem českých pralesů“¹). V jejich stínu pak poněkud zůstalo výročí ustavení první tuzemské odborné státní instituce pro ochranu přírody v r. 1958. Tuto událost bychom si však měli připomínat nejen pro odvedenou práci v nesnadném období. Celková připravenost tehdejších institucí v ochraně přírody totiž pomohla po r. 1989 k prosazení razantních změn v životním prostředí a konstituování moderní legislativy a řízení ochrany přírody v České republice.

První vyobrazení Moravského krasu začala vznikat od poloviny 18. století. V dalších desetiletích, zvláště v období romantismu, maleb, kreseb či grafik přibývalo. Nejoblíbenějším motivem umělců byla propast Macocha, ale i Býčí skála, Kostelík a další. Koncem druhé poloviny 19. století začala tvorbu malířů a grafiků střídat fotografie. Přesto i později byla vytvořena krásná umělecká díla, a to jak z povrchu, tak i z podzemí Moravského krasu.

V červenci 2018 se otázka ochrany tygrů (Panthera tigris) a jejich další přežití ve volné přírodě dostala do popředí zájmu široké veřejnosti v České republice v souvislosti s možným zapojením občanů ČR nebo občanů jiných států žijících v ČR do ilegálního obchodu s tygřími produkty. Protože se v této souvislosti v hromadných sdělovacích prostředcích objevila řada nejrůznějších informací, pokusíme se stručně shrnout současný stav uvedené problematiky a nastínit její možná řešení.

Česká geologická služba je státní příspěvková organizace, zřízená zákonem č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, pro výkon státní geologické služby. Kontinuálně navazuje na Státní geologický ústav Republiky československé, založený 7. 7. 1919, a jako státní instituce slouží státu, a tedy všem jeho občanům. Aktuální vizí ČGS je být pilířem státu v poskytování geovědních informací pro rozhodování ve věcech přírodních zdrojů, rizik a udržitelného rozvoje a na základě vysoké odbornosti posilovat postavení vůdčí výzkumné instituce v oboru věd o Zemi[1]. Kvalitou a šíří odborností se ČGS řadí po bok nejrozvinutějších světových státních geologických služeb.

Chýnovská jeskyně představuje morfologicky značně komplikovaný jeskynní systém. V současné době je známo více než 1,5  km chodeb, z nichž téměř jedna čtvrtina je trvale zatopena vodou. V roce 2017 zde proběhlo testování nové metody mapování zatopených prostor. Ve spolupráci Správy jeskyní ČR, České speleologické společnosti a firmy GEO-cz se podařilo zrealizovat historicky první 3D skenování zatopené části jeskyně metodou „videogrammetrie“. Již první výsledky potvrdily předpoklad vysoké kvality tohoto způsobu dokumentace. Výrazným pozitivem je nenáročnost a zejména rychlost metody v terénní fázi.

Dříve obýval tetřev hlušec (Tetrao urogallus) většinu lesů na území České republiky. Ještě mezi 1. a 2. světovou válkou se vyskytoval ve všech českých a moravských pohraničních horách, ale i ve vnitrozemí. Poté začaly jeho stavy klesat, a to zejména kvůli ztrátě příhodných stanovišť, změnám ve struktuře lesa a zvýšenému stresovému zatížení v důsledku volnočasových aktivit člověka. Poslední větší populace přežila pouze na Šumavě, v území, které bylo kvůli železné oponě obhospodařováno méně intenzivně a které bylo na české straně pro veřejnost prakticky nepřístupné.