Podrobné vyhledávání v článcích

Jedním z důvodů, proč na přelomu 60. a 70. let 20. století vzniklo celosvětové hnutí na ochranu životního prostředí, se stalo zjištění, že na Zemi neexistuje žádné místo, a to ani na souši a sladkovodních vodách, ani na moři, které by vůbec nebylo ovlivněno lidskou civilizací. Podle uznávaných odhadů již člověk stačil poškodit dvě třetiny zemského povrchu: lidé přímo či nepřímo významně přeměnili plné tři čtvrtiny souše a zbývající čtvrtinu tvoří zaledněné nebo odlehlé plochy, zatímco ke zlepšení stavu došlo za posledních 30 let jen na 2,7  % celkové rozlohy suchozemských ekosystémů (IPBES 2019, UNEP 2019). Není divu, že pokračující a často velkoplošné ničení souše negativně ovlivňuje životní úroveň přinejmenším 3,2 miliardy obyvatel naší planety (IPBES 2018). Převedeno na peníze: ročně nás stojí necitlivý přístup k prostředí jenom ve ztrátách ekosystémových služeb (přínosů, poskytovaných ekosystémy lidské civilizaci) 10–17  % světového hrubého produktu (UNEP 2019). Není žádným tajemstvím, že degradace přírody postihuje nejvíce Afriku na jih od Sahary, jihovýchodní Asii a Latinskou Ameriku. Přestože se úbytek lesů na Zemi v letech 2010–2015 snížil, přišli jsme od začátku tisíciletí o milion čtverečních kilometrů zmiňovaného typu zemského pokryvu (UNEP 2018). Vzhledem k tomu, že brazilská vláda vyhlásila amazonský prales za čistě přírodní zdroj a poptávka po palmovém oleji neklesá, v roce 2016 zaznamenaný globální úbytek lesa o rozloze 250 000 km² musíme považovat za vskutku rekordní. Ještě mnohem hůře jsou na tom mokřady. Ve 20. století jich – pokud jde o plochu – na souši zmizelo 69–75  %: roční úbytek, ačkoliv i on se v poslední době snížil, je tak třikrát větší než v případě lesů (Davidson 2014, WCMC 2017).

Dne 18. 5. 2019 se v prostorách Slovenského muzea ochrany prírody a jaskyniarstva v Liptovském Mikuláši uskutečnilo slavnostní shromáždění k 50. výročí založení SZOPK (Slovenského zväzu ochrancov prírody a krajiny). Průřez historií SZOPK přednesla jeho předsedkyně, RNDr. Oľga Removčíková a bude představen na jiném místě. K jakým zásadním změnám v průběhu 50 let v SZOPK došlo? Zlomovým rokem byl rok 1989, což budu prezentovat na ZO SZOPK Slovenský raj.

Vykupování pozemků do soukromého vlastnictví neziskových organizací je jeden ze směrů, kterým se ubírá moderní ochrana přírody. Český svaz ochránců přírody není v tomto směru výjimkou a již několik let koordinuje hnutí pozemkových spolků a provozuje ochranu cenných lokalit v soukromém vlastnictví. Pozemkové spolky se starají buď o vykoupené lokality, anebo o pozemky, které jim vlastník pronajímá či s nimi uzavírá jiné typy dohod. Spolky pak pomocí péče šité na míru vytvářejí nebo uchovávají vhodné přírodní podmínky nebo na místě zachovávají kulturní tradice. Na základě této činnosti má ČSOP zájem zařadit se do projektu LIFE ELCN (European Private Land Conservation Network) ― projektu, který sdružuje organizace, které se touto činností zabývají. Díky tomu byl ČSOP přizván k dobrovolnickému táboru s pracovní činností, který se konal v dubnu 2019 v Portugalsku s návazností na možnou účast v příštím projektu LIFE ELCN.

Titulem Pták roku, který uděluje Česká společnost ornitologická už od roku 1992, se v letošním roce honosí symbolický, a přesto opomíjený druh, hrdlička divoká (Streptopelia turtur). Leckoho možná překvapí, že u nás kromě běžné a obecně známé hrdličky zahradní žije ještě nějaký další druh hrdličky, navíc „divoké“. Je to však právě ona, o které veršuje Karel Hynek Mácha v básni Máj a která je po mnoho staletí uznávána jako symbol lásky. Hrdlička divoká má však i další symbolické významy, které jsou o poznání smutnější. Je to jeden z nejrychleji mizejících ptačích druhů evropské krajiny a svědek toho, že současná „péče“ o krajinu způsobuje bezprecedentní pokles biodiverzity. Také je ve velké míře lovena, a proto se stala jednou z „tváří“ letošní kampaně proti lovu stěhovavých ptáků.

Jednou z významných činností Českého svazu ochránců přírody je práce s dětmi a mládeží. Pro vlastní členy a především pro různé kroužky, organizace a školy jsou určeny přírodovědné soutěže Zlatý list (pro děti ze základních škol) a Ekologická olympiáda (pro studenty středních škol). Dlouhodobá činnost s dětmi pak probíhá v kolektivech mladých ochránců přírody (MOP, mopíci). Základní organizace ČSOP zřizují kolem 65 oddílů MOP po celé republice, do jejichž činnosti je zapojeno přes 1600 dětí. Český svaz ochránců přírody je organizací pracující s dětmi a mládeží uznanou Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

Dvanáctileté partnerství Českého svazu ochránců přírody se společností NET4GAS považujeme za výjimečné. Začalo v roce 2007, kdy na svět přišly první lokality Blíž přírodě. Vznikly za účelem přiblížení přírodně cenných míst veřejnosti. Naučné stezky, vyhlídky, pozorovatelny, studánky, posezení… To jsou příklady návštěvnické infrastruktury, kterou se podařilo vybudovat, nyní již na 92 lokalitách po celé republice. Program NET4GAS Blíž přírodě se ale postupem času stává pestřejším. Třetím rokem běží také podpora managementových projektů zaměřených na jednorázové zásahy obnovního charakteru. I tyto projekty se mohou pyšnit zajímavými výsledky.

Projekt Národní sítě záchranných stanic přináší kromě tisíců zachráněných životů volně žijících živočichů a účinné osvěty a výchovy obyvatel také zajímavé statistické údaje. Centrální evidence všech přijímaných zvířat umožňuje sledovat nejenom počty druhů a jedinců handicapovaných zvířat a data a místa jejich nálezu, ale také jejich osudy – příčiny, proč k handicapu došlo, období příjmu, počty dní strávených ve stanici apod. O každém přijatém zvířeti může být v evidenci zaznamenáno až 57 údajů. Dlouhodobě jednotná metodika evidence rovněž umožňuje sledování těchto parametrů během let.

Základní organizace ČSOP Hořepník se sídlem v Prostějově se v rámci své činnosti věnuje mimo jiné terénní mapovací práci. Je zaměřena především na botaniku a pracuje převážně v oblasti střední a jižní Moravy. Za dobu své patnáctileté činnosti realizovala celou řadu akcí. K víceletým projektům patří šestileté sledování monitorovacích čtverců v rámci výzkumu generativní reprodukce koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis) v okolí Plumlova (2008–2013), včetně zkoumání vlivu vypalování travního porostu, a pětileté sledování populací tořiče včelonosného (Ophrys apifera) na lokalitách Ždánice a PP Zouvalka (2008–2012), při němž byly zkoumány dopady různých druhů managementu na generativní reprodukci této orchideje.

Před padesáti lety, 2. května 1969, byly pro veřejnost otevřeny Bozkovské dolomitové jeskyně. Dodnes jediné zpřístupněné jeskyně v severní části Čech a jediné dolomitové jeskyně v celé republice otevřené veřejnosti. Jsou to jediné jeskyně, jejichž charakteristickou a převládající výzdobou jsou křemenné síťovité, nitkovité a lištovité struktury na stěnách i stropech, vytvořené procesem selektivní koroze. Spodní patro Bozkovských dolomitových jeskyní je zvodnělé, a tak vás návštěvní okruh zavede nejen k Labutím jezírkům, ale i k největšímu podzemnímu jezeru v Čechách.