Péče o přírodu a krajinu

Úpravy vodních toků jsou všední realitou na většině území České republiky. Mnohdy se jedná pouze o zásahy lokálního charakteru, ale nejednou jsme svědky souvislých úprav o délce mnoha stovek metrů. Co přesně se děje s rybami a jejich životním prostředím během bagrování či pojezdu těžké techniky zůstávalo donedávna skryto našemu poznání. Tento příspěvek si klade za cíl představit čtenářům výsledky projektu „Vliv technických úprav na rybí společenstva malých vodních toků“ a uvést na pravou míru řadu tradovaných domněnek. Kromě informací o vlivu úprav toků na mortalitu a pohyb ryb zde budou diskutovány informace o vlivu zásahů na dnové bezobratlé živočichy (makrozoobentos), zákal vody (turbiditu) a morfologii břehů a toků.

Říčka Černá Ostravice tvoří společně s Bílou Ostravicí jednu ze zdrojnic vlastní řeky Ostravice a je významným vodním tokem ve správě státního podniku Povodí Odry. Při jejím managementu je třeba zohlednit četné zájmy, které v sobě kombinují především požadavky ochrany přírody a krajiny, správy vodního toku a lesního hospodářství. V roce 2017 byla ze strany Povodí Odry, s. p., zpracována dokumentace na rekonstrukci některých technických objektů na toku. Na tento projekt reagovala Správa CHKO Beskydy zadáním dokumentace, která ve výsledku navrhovala rozsáhlá revitalizační opatření. Tyto dokumentace však nebyly všestranně přijaty. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR se v tomto případě rozhodla pro zpracování studie s názvem „Variantní řešení revitalizace vodního toku Černá Ostravice v CHKO Beskydy (I. zóna)“, která záměry v území sladí a postaví na objektivní základy vhodný budoucí management Černé Ostravice.

Podle časového přízviska Operačního programu Životní prostředí 2014–2020 (dále jen OPŽP) by se mohlo zdát, že letošní rok je pro toto dotační období rokem posledním. Ve skutečnosti jsme zhruba ve dvou třetinách jeho života. Bilancovat něco, co ještě neskončilo, nemusí být vždy smysluplné, ale právě nyní nazrál čas si shrnout, jak si Prioritní osa 4 (dále jen PO 4), která se týká financování ochrany a péče o přírodu a krajinu, doposud vedla. Nyní jsme pár metrů před cílem a zároveň kilometry daleko. Finančně již dobíháme, ale mnoho projektů teprve zakleká do startovních bloků a jejich dokončení, a tedy celkové zhodnocení PO 4, nás ještě čeká.

Presumpce je přirozená a původní choroba. Člověk je nejbídnější, nejslabší, a přesto nejpyšnější ze všech tvorů. Svou domýšlivostí je ve své představivosti rovný bohu, přisuzuje si boží schopnosti a vyzdvihuje se nad všechny ostatní tvory. Ostatním tvorům pak přiděluje schopnosti, které se mu zdají vyhovující.
(Montaigne, The Defense of Raymond Sebond). 

Výrazný pokles biodiverzity v zemědělské krajině je v posledních letech téma velmi aktuální. Dokonce čas od času překročí i stránky odborných periodik a proniká do veřejného mediálního prostoru. To svědčí o závažnosti tohoto tématu, které začíná vnímat i část laické veřejnosti. Téměř vždy jsou uváděny pouze negativní příklady, naopak pozitivní ukázka pestré zemědělské krajiny s vysokou biodiverzitou se objevuje minimálně. Proto bychom rádi čtenářům představili komplexy vinic, sadů, polí a stepí na okraji Velkých Pavlovic. Mohou být velkou inspirací nejen pro obnovu pestré zemědělské krajiny, ale hlavně hlasitou výzvou pro její zachování.

Aleje a stromořadí provázejí člověka na jeho cestách od nepaměti. První vznikaly už ve středověku, vrcholu „popularity“ dosáhly v období baroka a staly se nedílnou součástí tzv. komponované krajiny. Úloha alejí nebyla pouze estetická, sdružovaly se zde funkce krajinotvorné, strategické (např. orientace v terénu, krytí pro táhnoucí vojska) i produkční (aleje ovocných stromů ona táhnoucí vojska zase živily). Tato polyfunkčnost alejí byla natolik důležitá, že si vyžádala i změny legislativy (zákonná povinnost vysazovat aleje podél nových cest – nařízení Marie Terezie z r. 1752, Borský 2010). Článek si klade za cíl vyzdvihnout novou historickou úlohu alejí a demonstrovat nutnost jejího akceptování při údržbě a obnově těchto krajinných prvků.

Organické sedimenty a půdy s vysokým podílem organické hmoty typicky provázejí nivy, prameniště, rašeliniště v nejširším slova smyslu a vůbec mokřady všeho druhu. Vznik horizontů s vysokým zastoupením organické hmoty je dlouhodobým procesem odehrávajícím se v řádu staletí až tisíciletí, kdy docházelo k postupnému, pomalému hromadění převážně rostlinných zbytků v anaerobních podmínkách. Organická hmota v trvale zamokřených horizontech tak poutá vysoké množství živin a potažmo i uhlíku. Jakmile dojde k antropické změně vodního režimu, resp. k poklesu či sezonnímu rozkolísání (do té doby víceméně stabilní) hladiny spodní vody, dochází k prokysličení substrátů a zrychlené mineralizaci čili k uvolňování živin a CO₂.

Bezpilotní letecké systémy jsou čím dál populárnější při sledování a hodnocení krajiny, a to jak pro environmentální výzkum, tak i mezi komerčními subjekty. Popularitu si získávají především svojí flexibilitou, rostoucí dostupností a klesající cenou. Využít lze prostředky osazené více špičkovými senzory naráz s hmotností přes 10 kg až po prostředky, které mohou vzletět z ruky. Záleží vždy na konkrétním účelu letu a cílové aplikaci, nicméně už i prostředky vážící několik málo stovek gramů dokážou sebrat plnohodnotná data pro reálnou aplikaci. Navíc díky prodlužující se době letu lze sebrat data v jednotkách, desítkách až stovkách hektarů. I přes nespočet výhod je využití bezpilotních systémů v environmentální praxi často ovlivněno neuváženými rozhodnutími uživatelů, resp. zadavatelů konkrétních úloh.

Druhově bohaté smilkové trávníky jsou jedním z předmětů ochrany EVL Beskydy. Tato prioritní stanoviště 6230* (biotop T2.3B) se často vyskytují v horských oblastech na neúživných půdách, proto také patří mezi první společenstva, o která se vlastníci přestávají starat. Projekt LIFE se zaměřil nejen na revizi stavu prioritního biotopu, ale především na hledání a provádění nejvhodnější péče realizované během 5 let. Opuštěné louky a pastviny čeká postupná přeměna v les a tím ztrácí příroda další cenné prvky diverzity vázané na kulturní bezlesí. Jako nejvhodnější a historicky patrně nejužívanější péčí je pastva, ale je tomu opravdu tak?

Komplexní pozemkové úpravy (dále KoPÚ) jsou ambiciózním projektem státu, který však dostatečně neplní očekávané přínosy pro zlepšení funkcí krajiny z hlediska vodního režimu, půdní eroze i biodiverzity. Toto poněkud odvážné tvrzení se pokusíme podrobněji rozebrat v následujících řádcích při vědomí toho, že celá problematika je obsáhlá a přehled problémových okruhů není úplný. Text vychází z poznatků, jak jsou reflektovány některými regionálními pracovišti Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.