Péče o přírodu a krajinu

Přírodní prostředí NPR Rejvíz tvoří pestrá škála vodou podmíněných biotopů od rašelinných jezírek v různé fázi zazemnění, přes vrchoviště, přechodová rašeliniště, slatinné a podmáčené louky po rašelinné březiny, pralesovité blatkové bory, rašelinné a podmáčené smrčiny nebo prameništní olšiny, nechybí ani arondované kulturní smrčiny. Rejvízská rezervace je hnízdištěm jeřába popelavého, čápa černého, kulíška nejmenšího, v drobných tocích žije mihule potoční, vranka pruhoploutvá a pstruh potoční, v rašeliništích roste blatnice bahenní, kyhanka sivolistá, rojovník bahenní, ve vrbových křovinách korálice trojklanná, na loukách ostřice plstnatoplodá, o. odchylná, o. blešní, hadilka obecná nebo nedávno popsaný prstnatec plamatý Averyanův.

Pozemkový spolek Chaloupky při ZO ČSOP Kněžice, tak jako řada jiných pozemkových spolků po celé ČR, zajišťuje péči o přírodní dědictví. V oblasti jihovýchodní části Českomoravské vrchoviny pečuje o desítky přírodně cenných lokalit. Činnost spolku spojuje tradiční formy péče o krajinu, jako je pastevectví či kosení luk, s moderními principy ochrany přírody. Spolek působí na pomezí tří krajů (Kraj Vysočina, Jihočeský a Jihomoravský kraj) a zaměřuje se především na péči o staré pastviny a zachovalé louky.

Věřím, že ke skutečnému, mezinárodně uznáva-nému národnímu parku. Ale je to cesta trnitá, pomalá a opatrná…
Dosavadní zrání národního parku můžeme snadno připodobnit k životu člověka. Zrození bylo plné nadšení a velkých plánů, které rozvíjeli otcové, matky, strýcové a tety, babičky a dědečkové – a co člověk, to jiný plán. Ale všichni se shodli, že do vínku života dítěte je třeba dát to nejlepší.

Příprava velkých infrastrukturních staveb je dlouhodobě kritizována jako časově náročná a neefektivní. Opakovaně jsou předkládány návrhy novel stavebního práva s cílem zkrátit a usnadnit schvalovací proces, aktuálně je předložen návrh na jeho komplexní rekodifikaci. Samotný proces správních řízení směřujících k realizaci stavby je však do značné míry až závěrečnou fází přípravy stavby. Snaze o systémové změny v povolování staveb by proto měla předcházet komplexní analýza deficitů již ve fázi povolovacímu procesu předcházející. Není nijak přehnaným tvrzením, že etapa projektové přípravy a upřesňování záměru v jednotlivých úrovních územně plánovací dokumentace mají o mnoho větší rezervy než etapa povolovací.

Lokalita Louky u Přelouče ještě není zařazena do národního seznamu evropsky významných lokalit (EVL), přesto má za sebou dlouhou, komplikovanou a snad i zajímavou historii. V ochraně přírody panuje odborná shoda na nezbytnosti zařazení lokality na seznam EVL, doposud tomu ale bránil zájem na zplavnění přilehlého úseku Labe. Situace však pokročila; díky spolupráci AOPK ČR a ŘVC se snad konečně podařilo nalézt řešení. Předmětem ochrany je zde navržen modrásek bahenní (Phengaris nausithous, dříve Maculinea nausithous) a modrásek očkovaný (Phengaris teleius, dříve Maculinea teleius). Jaká je tedy současná situace okolo této dosud nevyhlášené EVL na Pardubicku?

Nově vyhlášená NPR Rohová v jihovýchodním cípu Pardubického kraje je přírodním klenotem Svitavska a Moravskotřebovska. Jedinečné geomorfologické a geologické podmínky a procesy umožňují na malé ploše současný výskyt druhů se zcela odlišnými nároky. Objevují se zde vedle sebe horské a nížinné druhy, zasahují sem prvky alpské, karpatské i pontické. Řada druhů tady dosahuje hranice areálu svého rozšíření. Roste zde kriticky ohrožený ploštičník evropský společně se starčkem skalním, považovaným donedávna za nezvěstný druh naší květeny. Kontinuální vývoj přirozených lesů dokládá výskyt významných indikačních druhů bezobratlých i obratlovců… Pestrý šťavnatý salát, který zde příroda mistrně namíchala, nemá v rámci ČR obdoby.

Nezbytnou součástí každého záchranného programu je doplňování znalostí o druhu, pro který je realizován. Nové poznatky pak mohou být uplatněny v péči o biotop a druh. Hvozdík písečný český (Dianthus arenarius subsp. bohemicus) je studován již řadu let a podrobné sledování jeho populace přináší řadu zajímavých výsledků. Hlavním cílem sledování je popsat populační dynamiku hvozdíku a zjistit, jak ji ovlivňuje postupující sukcese a přítomná herbivorie semen.

Záchranné programy se primárně zaměřují na ochranu druhu v místě přirozeného výskytu (ochrana in situ). Z různých důvodů to často nestačí a přechází se k ochraně ex situ, tj. mimo místo přirozeného výskytu. V mezinárodním měřítku jsou příkladem zoologické zahrady, které realizují záchranné chovy ohrožených živočichů. Tento článek ukazuje, že ex situ ochrana není využívána jen pro záchranu dobře známých druhů, jako jsou třeba koně Převalského, nosorožci nebo levharti mandžuští, ale že je tento přístup s úspěchem realizován i v záchranných programech zajišťovaných Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR.

Současný systém druhové ochrany je v České republice nastaven od r. 1992 a za tu dobu se až na menší úpravy v souvislosti se vstupem do Evropské unie prakticky nezměnil. Čtvrtstoletí je dostatečně dlouhá doba k vyhodnocení jeho efektivnosti. I když uvážíme pokračující negativní vlivy, jako je opouštění krajiny, pokračující intenzifikace zemědělství, fragmentace krajiny, dopady změn klimatu ad., je zjevné, že účinnost legislativních, ekonomických a informačních nástrojů či jejich uplatňování jsou nedostatečné. Nedokážeme účinně čelit úbytku druhové diverzity.