Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 2/2020 — 21. 4. 2020 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf

Sysel obecný – deštníkový druh pro zemědělskou krajinu s vysokou biodiverzitou

Autor: Ester Ekrtová, Václav Křivan, Aleš Jelínek, Kateřina Poledníková, Lukáš Poledník

Za syslem do kraje vína a meruněk
K přírodovědnému průzkumu okolí Velkých Pavlovic nás přivedla zdejší populace kriticky ohroženého sysla obecného (Spermophilus citellus). Toto v mnoha ohledech zajímavé zvíře můžeme považovat za skvělý deštníkový druh při ochraně zemědělské krajiny. Ještě po 2. světové válce byl sysel zcela běžným druhem a zemědělci byl pronásledován pro značné škody, které působil na široké škále pěstovaných plodin. Se ztrátou mozaikovité zemědělské krajiny rychle zmizel a dnes jej vnímáme spíše jako zvíře na letištích, v kempech nebo na golfových hřištích. Při pohledu na krajinu s původní populací sysla nacházející se na západním a severním okraji Velkých Pavlovic je velmi nápadné, že náhradní stanoviště nemají s původním biotopem mnoho společného.

Malebná krajina na dohled Pavlovských kopců spojuje různým způsobem
obhospodařované zemědělské kultury a zbytky stepních biotopů.
Foto Kateřina Poledníková

Jedná se o krajinu, kde zůstala z velké části zachována původní pozemková držba a která je jen okrajově zasažena scelováním pozemků. V kopcovité krajině se v úzkých pásech střídají orané i travnaté vinice a sady, zeleninová políčka, pole s obilím, vojtěškou a dalšími plodinami, úhory, opuštěné sady, vinice, porosty křovin a náletových dřevin, ale také zbytky stepních trávníků. Vše protíná síť polních cest, z nichž větší část není zpevněná a má původní hlinito-travnatý charakter. V rámci studijní plochy o rozloze 500 hektarů je průměrná rozloha konkrétní kultury 0,47 hektaru, v centrální části je to dokonce 0,28 hektaru, což odpovídá situaci na našem území okolo roku 1948. Pro srovnání průměrná velikost dílu půdního bloku v České republice dnes je 5,9 ha.

Hlavní kolonie sysla obecného (Spermophilus citellus) u Velkých Pavlovic
se nachází v místech, kde je mozaika krajiny nejjemnější a pěstované
plodiny nejpestřejší. Foto Hannah Findlay

Téměř nekonečně pestrá a mozaikovitá krajina
Vysoká biodiverzita území stojí na několika pilířích. Z botanického hlediska jsou jednoznačně nejdůležitější zbytky stepní a lemové vegetace, ale významný je i výskyt segetálních druhů (např. čistec roční, Stachys annua; pipla osmahlá, Nonea pulla; strošek pomněnkový, Lappula squarrosa). Právě plevelné druhy jsou dnes v běžné zemědělské krajině vzácností. Na sledovaném území je sice tato vegetace také částečně omezena používáním herbicidních prostředků, ale v pestré mozaice různě obhospodařovaných ploch s významným zastoupením úhorů se vždy najde prostor, kde plevelné druhy dostanou šanci vykvést a vytvořit semena. Jejich výskyt tak pulzuje v čase a prostoru. Právě možnost této dynamiky v běžné zemědělské krajině téměř chybí. Velké celky s velmi uniformním hospodařením i skladbou plodin ji jednoduše neumožňují.

Pohled na úhor s porosty silně ohroženého plevele čistce ročního (Stachys annua),
podobný pohled je dnes již zcela unikátní záležitostí. Většinou jsou nalézány
nevelké populace o několika rostlinách při okrajích polí nebo vinic. Foto Libor Ekrt

Mnohem výrazněji než u rostlin se pestrost kultur a jejich hospodářského využití, doplněná různě zachovalými zbytky přírodních biotopů, projevuje na diverzitě živočichů. Například z pohledu xylofágního hmyzu jsou zde pravidelně rozesety staré a odumírající ovocné dřeviny. Pokud vhodný biotop zaniká, téměř vždy se v doletové vzdálenosti vyskytuje jiný vhodný substrát. Z řady zaznamenaných ohrožených druhů lze uvést např. nápadného krasce třešňového (Anthaxia candens), v dutinách starých ovocných stromů probíhá vývoj larev zlatohlávka skvostného (Protatetia speciossisima) a setkat se zde můžeme vzácně i s naším největším broukem, roháčem obecným (Lucanus cervus), jehož larvy žijí na kořenech odumírajících starých stromů. Starší suché dřevo a často také dřevěné kůly ve vinicích hostí pestře zbarveného tesaříka Chlorophorus varius, kterého můžeme najít ve vrcholném létě na květech máčky ladní nebo řebříčků. Pod kůrou odumřelých ořešáků byl zjištěn ohrožený druh brouka z čeledi Zopheridae Colobicus hirtus. V zaschlých větvičkách révy vinné žije drobný krasec Agrilus derasofasciatus.

Silně ohrožený modřenec hroznatý (Muscari neglectum) je v okolí Velkých
Pavlovic místy hojný. Jedná se o rostlinu dobře snášející mělkou orbu,
proto doprovází okopávané a naorávané vinice a sady. Foto Libor Ekrt

Časté střídání jednotlivých kultur v kombinaci s vegetací opuštěných sadů, mezí a stepí přináší do krajiny významné zastoupení přechodových (ekotonálních) struktur. Také těch se v současné krajině nedostává a často hostí řadu významných druhů. Příkladem nalezeným u Velkých Pavlovic může být vzácný pavouk běžník člunkový (Tmarus stellio), jenž se u nás vyskytuje jen sporadicky na jižní Moravě. Lze jej najít na okrajích porostů křovin a na nižších větvích solitérních stromů, kde aktivně pátrá po kořisti. K dalším velmi vzácným druhům naší fauny patří drobný tesařík Glaphyra kiesenwetteri, jehož vývoj probíhá v prosychajících růžích na xerotermních stanovištích.

Vzácným druhem narušovaných stanovišť s řídkou vegetací je rýhonosec
Pseudocleonus cinereus, který se vyskytuje poměrně hojně na polních cestách
nebo na okrajích vinohradů. Foto Václav Křivan

Naprosto zásadní je zdejší mozaikovitá krajina pro druhy vázané na různé typy úhorů, narušovaných ploch a okrajů polí či cest. Tyto druhy dnes v chráněných územích často nacházíme pouze okrajově. Těžištěm jejich výskytu je volná zemědělská krajina a tyto organismy tvoří podstatnou část její biodiverzity. Nacházíme mezi nimi mnoho ohrožených a vzácných druhů, pro něž je téměř nekonečně pestrá a mozaikovitá krajina v okolí Velkých Pavlovic doslova rájem. Modelovým příkladem mohou být nosatcovití brouci rýhonosci, kteří jsou většinou vázáni na různé otevřené plochy s řídkou vegetací, okraje cest, úhory nebo jinak narušovaná místa v otevřené krajině. Řada z nich patří k ohroženým druhům a jejich výskyt je dokladem vysoké biologické hodnoty území. Ve sledované oblasti je hojný například rýhonosec Pseudocleonus cinereus, který se v rámci České republiky vyskytuje pouze místy na jižní Moravě. Žije na různých druzích rostlin z čeledi hvězdnicovitých v řídké nelesní vegetaci. K dalším ohroženým teplomilným druhům rýhonosců patří Lixus angustus vázaný na hořčík jestřábníkovitý. Na pumpavě obecné žije Lixus vilis, v kořenech hadince obecného se vyvíjejí larvy druhu Rhabdorrhynchus seriegranosus. Velice bohatá je také fauna epigeických dravců, střevlíkovitých. K významným stepním druhům, které žijí na narušovaných plochách s řídkou vegetací, patří např. Callistus lunatus, Poecilus punctulatus nebo Pterostichus longicollis. K nejvzácnějším obyvatelům obnažených sprašových teras patří střevlíci Dyschirioides bonellii nebo Harpalus zabroides. Rovněž mezi pavouky zde můžeme najít významné teplomilné druhy, jimž vyhovují pravidelně obhospodařované plochy vinic na sprašových terasách. Příkladem může být nápadně kovově zbarvená mikárie duhová (Micaria dives), drobný brabenčík stepní (Phrurolithus pullatus) či kontrastně zbarvený listovník strakatý (Rhysodromus histrio), který byl u nás zjištěn poprvé až v r. 2002.

Pohled na jednu z enkláv cenné stepní vegetace na široké mezi obklopené
vinicemi, na několika místech je zde bohatě vyvinutá vegetace nízkých
stepních křovin s třešní křovitou (Prunus fruticosa). Foto Libor Ekrt

Přírodní biotopy bychom měli hýčkat
Ostrůvkovité zbytky přírodních biotopů, které na zkoumaném území reprezentují především různé typy stepní vegetace a křovin, jsou z pohledu biodiverzity rostlin bezesporu klíčové. Jejich rozloha a druhové nasycení nemůžou konkurovat rozsáhlým stepním lokalitám na jižní Moravě, ale pestrá sít těchto biotopů úzce propojená s mozaikovitou zemědělskou krajinou je výjimečná.

Na jižně exponovaných svazích suchých mezí mezi vinicemi nebo v horních partiích zemědělsky nevyužívaných svažitých pozemků nacházíme zbytky společenstev stepních pastvin s kostřavou walliskou (Festuca valesiaca), kavylem vláskovitým (Stipa capillata) a pelyňkem ladním (Artemisia campestris). V menší míře je zastoupena stepní vegetace s významným zastoupením kavylu Ivanova (Stipa pennata). Místy, zejména na pozemcích více narušovaných, se jedná o porosty s výrazně dominující strdivkou sedmihradskou (Melica transsilvanica). Severně až severozápadně či severovýchodně orientované expozice naopak hostí širokolistou vegetaci panonských suchých trávníků s bohatými populacemi bílojetele pětilistého (Dorycnium pentaphyllum agg.), omanu mečolistého (Inula ensifolia) a řady dalších druhů. Z výjimečně atraktivních rostlin lze uvést například výskyt vzácných orchidejí vstavače vojenského (Orchis militaris) nebo pětiprstky žežulníku (Gymnadenia conopsea). Z nejohroženějších druhů naší flóry zde roste například škarda ukousnutá (Crepis praemorsa) nebo parazitická mordovka písečná (Phelipanche arenaria). Z křovité vegetace je potřeba zmínit nízké stepní křoviny s dominující třešní křovitou (Prunus fruticosa).

Soumračník slézový (Carcharodus alceae), se kterým se nejčastěji
setkáváme na pestrých stepních stanovištích s narušovanými plochami,
na úhorech a okrajích cest. Foto Václav Křivan

Z pohledu pestrosti fauny bezobratlých představují zdejší fragmenty stepní vegetace odlesky velkých stepních lokalit regionu. Bohatě jsou zastoupeny fytofágní čeledi brouků, jako jsou nosatci či mandelinky. Z významných druhů reliktních stepí lze uvést např. krasce Cylindromorphus filum a Trachys problematicus nebo mandelinky Cheilotoma musciformis, Coptocephala chalybaea, Pachnephorus pilosus či Pachybrachis fimbriolatus. 

Kriticky ohrožený listovník trávový (Tibellus macellus), vázaný na stepní trávníky
a lesostepi, je evropským druhem s těžištěm výskytu v panonské oblasti
a východní Evropě. Foto Radek Šich

Z pohledu pavouků hostí zbytky stepních ploch nejvýznamnější, kriticky ohrožené druhy, jako je např. listovník trávový (Tibellus macellus), který je v České republice tradičně znám pouze z nedaleké Pouzdřanské stepi, či pavučenka okrajová (Metopobactrus ascitus), zjištěná jednotlivě jenom na několika stepních lokalitách nejjižnější Moravy.

Jak dlouho ještě bude co obdivovat?
S ohledem na výše uvedené skutečnosti je však potřeba zdůraznit, že tento příznivý stav rozhodně nemusí trvat věčně. Naopak zejména v případě většiny přírodních biotopů je zde patrná značná míra degradace. V některých případech se cenná společenstva pohybují na hranici zániku. Nejvážnějším problémem je absence alespoň občasné péče o stepní biotopy, které pomalu podléhají sukcesi dřevin nebo expanzních druhů trav. Pouze v jediném případě jsou pozemky paseny koňmi, ale ani zde nedochází k žádoucí postupné redukci dřevin. Kromě domácích stromů a keřů (např. svída krvavá, Cornus sangiunea; růže, Rosa sp.; trnka, Prunus spinosa; ptačí zob obecný, Ligustrum vulgare; dub zimní, Quercus petraea, bříza bělokorá, Betula pendula; jasan ztepilý, Fraxinus excelsior aj.) se místy významně projevuje i invaze geograficky nepůvodních druhů (trnovník akát, Robinia pseudoacacia; kustovnice cizí, Lycium barbatum; netvařec křovitý, Amorpha fruticosa; javor jasanolistý, Acer negundo aj.). Bez systematické obnovy a alespoň občasné péče zbytky zachovalých přírodních biotopů degradují, některé mohou zcela zaniknout a území ztratí svou výjimečnost. Důležitá je také postupná obnova, alespoň menší části dnes již silně degradované stepní vegetace.

Také v případě zemědělských kultur dochází k negativním změnám. Nejviditelnější je opouštění starých sadů a vinic a jejich zarůstání nálety dřevin a expanzními druhy trav. Ovšem na řadě míst dochází také k výrazné intenzifikaci hospodaření. Drobné vinice a sady jsou zcelovány do větších bloků. Na dříve mozaikovitých plochách vznikají jednolitá kukuřičná pole nebo uniformní vinice bez vtroušených solitér ovocných dřevin. Částečně zanikají drobná políčka s pestrou výsadbou zeleniny a okopanin. Pravidelné používání herbicidních postřiků se velmi negativně projevuje na pestrosti plevelné vegetace.

Sysel jako deštníkový druh
Sysel obecný se na sledovaném území vyskytuje plošně, ale s různou hustotou. Hlavní kolonie syslů se nachází tam, kde je mozaika ploch nejjemnější a pěstované plodiny nejpestřejší. Každý sysel má ve svém domovském okrsku kousek vinice, ovocné stromy, malé políčko zeleniny, okraj cesty – tedy různé zdroje potravy. V časném jaře jsou základem potravy čerstvě rašící stébla trav, listy pampelišek a kořínky. Postupem času kvetou a dozrávají semena a plody různých trav či bylin. V červnu sysli nacházejí spadané třešně a v červenci meruňky, mezitím různé plodiny z polí, zeleninu a pícniny. Důležitou složkou potravy syslů je také živočišná potrava, kterou tvoří bezobratlí a příležitostně i drobní obratlovci. Tak jako populaci syslů ovlivňuje potravní nabídka, její množství a pestrost, i sysli ovlivňují další druhy živočichů. Dříve byli sysli významnou složkou potravy predátorů, např. raroha velkého či tchoře stepního, dnes jsou tyto druhy kriticky ohrožené stejně jako sysel. Specifickou faunu hostí sysli ve svých norách, a právě ta se v této lokalitě také vyskytuje. Například se jedná o některé druhy koprofágních brouků – vrubouni Onthophagus vitulus nebo O. semicornis. Také uhynulá těla syslů, zajíců či jiných obratlovců zde hostí významné nekrofágní stepní druhy, jako je náš největší hrobařík Nicrophorus germanicus nebo hlodáči Trox cadaverinus a T. eversmannii.

Závěrem
Současný stav biodiverzity zemědělské krajiny v České republice je velmi tristní. Kromě dramatického úbytku řady druhů ptáků, bezobratlých a dříve běžné segetální vegetace to velmi dobře dokumentuje i výskyt sysla obecného. Mimo současné „Noemovy archy“, jakými jsou letiště a kempy, se sysli vyskytují pouze na několika původních lokalitách jižní Moravy – např. u Velkých Pavlovic, Hrušovan u Brna, Čejče a Hovoran, Újezdu u Brna. Všechny mají jeden společný faktor – pestrou mozaiku drobných polí, vinic a sadů, ale také vyšší biodiverzitu rostlinných i živočišných druhů ve srovnání s okolní zemědělskou krajinou.

Navzdory tvrzení některých našich zemědělců, že to jinak než na velkých „lánech“ nejde, stále ještě existuje i u nás pestrá zemědělská krajina s vysokou biodiverzitou, která je pro část místních obyvatel zajímavá i z pohledu obživy. Kombinace pestrého zemědělského využití a přítomnosti cenných přírodních biotopů činí okolí z Velkých Pavlovic velmi významnou lokalitou v rámci celé jižní Moravy. Území by si proto zasloužilo cílenou podporu, péči a postupnou obnovu realizovanou za úzké spolupráce ochrany přírody a místních komunit.

Článek vznikl s podporou projektu 304021D154 programu Interreg V-A SK-CZ. Vychází také s podporou Ministerstva životního prostředí, materiál nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.