V době, kdy teprve začaly na veřejnost prosakovat první zprávy o poškozování životního prostředí na naší planetě, jehož rozsah a intenzitu tušil pouze omezený počet odborníků, přišla Rada Evropy s neotřelým nápadem.

The people of each generation perceive the state of ecosystems they encountered in their childhood as normal and natural… We are unaware that the baseline by which we judge is in fact a state of extreme depletion.

George Monbiont: The Unseen World (2017)

Pražské ptactvo 1800–2020. Ptáci – město – příběh hrdiny

Wahl V., Voříšek P., Cepák J., Ebelová K., Hora J., Hošek Jakub, Hošek Jan, Sedláček O. & Škopek J.

Revolver Revue a Česká společnost ornitologická Praha 2024. 668 str. ISBN 978-80-200-3556-1.

Cena 1 100 Kč

Societa, jako je stádo, smečka či hejno, nabízí volně žijícím živočichům řadu přínosů: od společné obrany proti predátorům přes sdílení rozmanitých zdrojů až po společnou péči o mláďata. Na druhou stranu sociální způsob existence může zvyšovat mezi jedinci konkurenci (kompetici). Jak se ale skupinový život projevuje v délce života či rozmnožování těchto živočichů?

Současné působení vícera činitelů na určitý subjekt nebo proces označované jako synergický efekt může vést k tomu, že se jejich dopad jen nesčítá, ale násobí a v některých případech dokonce umocňuje. Pokud jde o péči o přírodní a krajinné dědictví, opakovaně popsaný souběh vlivu rozpadu, poškozování, ničení a ztráty původních biotopů a změn podnebí působí velmi výrazně na druhovou rozmanitost a integritu zasažených ekosystémů. Naopak synergickému efektu terénních ochranářských zásahů badatelé až dosud příliš pozornosti nevěnovali.

Probíhající změny podnebí ovlivňují biologickou rozmanitost na všech jejích základních úrovních, tedy genetické, druhové a ekosystémové, již dnes. Uznávané scénáře navíc naznačují, že uvedený dopad v blízké budoucnosti ještě zesílí.

Ochrana přírody není a ani nemůže být vědeckou disciplínou, i když někdy za ni bývá považována. Tou je již tradičně ochranářská biologie. Protože péče o přírodní a krajinné dědictví využívá stále častěji také vhodné poznatky ekonomických a společenských věd, zejména američtí autoři hovoří v této souvislosti rovnou o ochranářské vědě (conservation science). V podstatě totéž platí i pro tematicky poněkud širší snahu o zachování biologické rozmanitosti. Jak ochrana přírody, tak péče o biodiverzitu by měly být bez ohledu na jejich zřetelný etický a citový náboj založeny na ověřených důkazech poskytovaných právě vědou. Současně mohou vědu, výzkum, technický rozvoj a inovace rozumným způsobem nasměrovat, ať už aktuálně, nebo koncepčně. Právě o to se s velkým nasazením již více než desetiletí snaží Mezivládní platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Services, IPBES). 

Etologie: Mechanismy, ontogeneze, funkce a evoluce chování živočichů

Špinka M., Havlíček J., Štolhoferová I. & Frynta D. (eds.).

Academia Praha 2024. 668 str.

ISBN 978–80-200–3556-1.

Cena 960 Kč

Varan komodský (Varanus komodoensis) patří bezesporu k nejznámějším v současnosti žijícím ještěrům. Za uvedenou skutečnost vděčí zejména mimořádným tělesným rozměrům. I když varan skvrnitý (V. salvator) a možná i novoguinejský varan Salvadoriův (V. salvadorii) mohou být delší, hmotností a celkovou mohutností je obyvatel Komoda a dalších pěti ostrovů v indonéských Malých Sundách zdaleka předčí. Dospělí jedinci měří na délku i s ocasem v průměru 2,6 m a dosahují hmotnosti asi 50 kg. Nejdelší prokazatelně zaznamenaný exemplář se mohl pochlubit délkou 3,13 m a 166 kg hmotnosti. U té ale musíme uvést, že zahrnovala také nestrávenou potravu, jež může zvýšit hmotnost varana komodského až o 20 kg.

Voda představuje pro člověka mnohem více než pouze chemický vzorec H₂O. Zůstává nezbytným předpokladem existence života na Zemi: ostatně kosmologové při hledání života mimo naši planetu pátrají pomocí sofistikovaných sond právě po vodě, na niž jsou v různé míře vázány všechny dosud známé organismy. Přitom ještě v 19. století voda nikomu vrásky na čele nedělala: byla všeobecně považována za nevyčerpatelný obnovitelný zdroj – a podle toho se s ní také nakládalo. Pokračující tlak člověka na přírodu, zesílený v 50. letech 20. století, kdy začalo období mohutného rozvoje lidské společnosti, výstižně označované jako Velké zrychlení, se nemohl neprojevit také na vodních ekosystémech. Zkusme se proto zamyslet nad jejich současným stavem a pravděpodobnou budoucností. Na jejich kvalitě a množství jsme totiž jako lidstvo zcela závislí.