Péče o přírodu a krajinu

Bzenecká a Hodonínská Dúbrava se řadí mezi biologicky nejvýznamnější území v ČR. Upuštění od tradičních forem hospodaření a unifikace toho současného (posun v druhové skladbě směrem k nestabilním, pasečně obhospodařovaným borovým monokulturám) ohrožuje mnoho zdejších přírodních vzácností. Právě v této oblasti dochází každé 4 roky k rojení chrousta maďalového, které přidělává vrásky na čelech lesníků.

Od 70. let 20. století se na naše území navrací bobr evropský (Šafář, 2002; Vorel et al., 2012). Jeho početnost narůstá a aktuálně je odhadována na 4 000 jedinců. Základní životní projevy bobrů se tak stále častěji dostávají do střetu s hospodářskými zájmy člověka v krajině a narůstá i množství jimi působených škod.

Lesy Modravských slatí byly na ploše cca 1 300 ha ponechány v první polovině 90. let samovolnému vývoji. Na počátku gradace lýkožrouta smrkového. Byl to na Šumavě první krok k vytvoření velkého bezzásahového území. Po dvou desetiletích od tohoto rozhodnutí vypadají zdejší lesy jinak – území, které bývalo předmětem velkých sporů, diskuzí i rozhořčení, přestává budit negativní vášně. Už je zřejmé, že tu opět poroste les. Les s přidanou hodnotou divočiny.

Tok Kněhyně náležící do katastrálního území obce Prostřední Bečvy má charakter podhorské bystřiny a je pro něj typická velká rozkolísanost průtoků. Před rokem 1997 byla Kněhyně svázána klasickou hrazenářskou úpravou s kamennými stupni vysokými 1,5 m a souvislou úpravou břehu provedenou kamennou dlažbou. Vysoké povodňové průtoky vedly k zásadnímu poškození až likvidaci (samovolné revitalizaci) upraveného koryta vodního toku.

K důležitým úkolům uloženým Správě jeskyní České republiky (SJ ČR) jejím zřizovatelem (MŽP) patří i zajišťování a realizace opatření podle schválených plánů péče ve zpřístupněných jeskyních a v přilehlých areálech, spolupráce s orgány a organizacemi ochrany přírody, koordinace odborné činnosti a výměny zkušeností při ochraně, výzkumu a péči o jeskyně a při provozu zpřístupněných jeskyní.

Problematika narůstajících škod způsobených prasetem divokým je celoevropským problémem. Při bližším pohledu se skoro zdá, že alespoň ve středoevropském kontextu byly úhelným kamenem tohoto vývoje velké válečné konflikty minulosti – doba pobělohorská a následná třicetiletá válka, válka o rakousko-uherské dědictví a druhá světová válka. Mezi hlavní aspekty tohoto scénáře náleží zejména demografický vývoj a s ním spjaté změny ve využívání krajiny.

Hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica) má v rámci naší květeny výjimečné postavení, neboť je endemitem Českého masivu s těžištěm výskytu v České republice s přesahem do severního Rakouska, Bavorska a jižního Polska. Ačkoliv byl ještě nedávno hojným druhem, dnes si již zasluhuje naši pozornost.

Špatně načasovaný management a dlouhé týdny, kdy leží pomalu se rozkládající pokosená biomasa na lokalitě, může ovlivnit mechové patro velmi rychle. Pod tlející biomasou postupně začnou uhnívat i mechy, jejich porosty řídnou a stávají se zranitelnější. Pokud se však začne s nápravou managementu včas, je mechové patro díky velkému regeneračnímu potenciálu schopno rychlé obnovy.

Slatiniště v evropsky významné lokalitě (EVL) Loučeňské rybníčky patří k málo známým lokalitám, nicméně dnes se řadí k těm nejvýznamnějším svého druhu v České republice. Důvodem mimořádného významu je relativní zachovalost biotopu. Zatímco jinde byla nížinná slatiniště přímo zničena či narušena odvodněním, rozoráním, jímáním vody, eutrofizací atd., zde ostřicovomechové slatiniště vytrvalo v původní podobě až do našich dnů. Tak se zde zachovala biodiverzita, která i na lokalitách s přísnou ochranou už dávno vzala za své. V roce 2004 však došlo k drastické melioraci, a tím se zdál být osud lokality zpečetěn.

Perlorodka říční, kriticky ohrožený dlouhověký mlž oligotrofních vod, čelila masivnímu úbytku jedinců po celé dvacáté století. Populace vymírají mimo jiné i kvůli neschopnosti dokončení přirozené reprodukce z důvodu často až totální úmrtnosti juvenilních stádií v místě výskytu. Mezi stěžejní cíle probíhajícího záchranného programu proto patří obnova všech fází životního cyklu v přírodních podmínkách, která umožní omlazení přestárlých populací. Náprava antropogenně poškozených procesů v povodí je však dlouhodobým úkolem, a tak byly populace perlorodek prozatím posilovány různými propopulačními opatřeními. Toto intenzivní úsilí přináší po třiceti letech od začátku systematické ochrany druhu první ovoce.