Péče o přírodu a krajinu

Tento seriál se bude postupně věnovat zelené infrastruktuře měst, sídelní zeleni, která dnes obklopuje drtivou většinu obyvatel ČR. Městská ekologie je novým oborem populárním tak, jako byla krajinná ekologie před třiceti lety. Pokusím se postupně tuto tématiku, která může ochranu přírody zajímat, přiblížit, jakkoliv ochranářský pohled na ni může být zatím rozporuplný.

Funkční výsadby ovocných dřevin v zemědělské krajině jsou prvním pokusem o návrat  odrůd vhodných pro aleje a sady, u kterých produkční funkce není dominantní. K usnadnění rozhodování o vhodné odrůdě do výsadeb slouží tzv. záchranné sortimenty, které se staly součástí Standardu péče o přírodu a krajinu AOPK ČR. Využít je mohou především administrace projektů, projekční kanceláře, realizační firmy nebo školkaři.

Česká republika je právem označována jako chovatelská velmoc. Chovatelství zde má dlouholetou tradici a počet chovatelů druhů chráněných úmluvou CITES v ČR přesahuje číslo 10 000. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR působí podle § 27 zákona č. 100/2004 Sb. o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (dále „zákon“) jako vědecký orgán CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin). V následujících řádcích se pokusíme čtenářům představit, jaké druhy živočichů byly v letech 2011–2014 v ČR nejčastěji předmětem mezinárodního obchodu.

Značně vzrušená diskuse, vyvolaná nedávnými výstupy „nejznámější české lovkyně“ Michaely Fialové v hromadných sdělovacích prostředcích, představuje jen pokračování dlouhodobější debaty o smysluplnosti lovu ve 21. století (cf. Veselovský 1994). Nezaujatý čtenář nebo divák se nejčastěji setká s oběma krajními názory. Lov volně žijících živočichů je podle jednoho z nich barbarským zabíjením nevinných zvířat (vždycky špatně), nebo naopak propracovanou formou účinné ochrany přírody (vždycky dobře). Pro objasnění příčin letitého sporu proto neuškodí nejprve se vrátit do historie a poté si ve stručnosti představit současné názory na ochranářské aspekty zmiňované problematiky.

Následující text volně navazuje na článek uveřejněný v čísle 1/2015, kde byla problematika škod způsobovaných prasetem divokým obecně shrnuta. Podívejme se nyní na škody působené tímto druhem podrobněji a všimněme si jeho schopnosti působit změny ve svém životním prostředí.

Bělokarpatské louky jsou nepochybně jednou z výkladních skříní české přírody. Jejich kontinuita se podle nejnovějších výzkumů předpokládá už od neolitu a v počtu druhů rostlin na jednotku plochy ve středním měřítku jim patří světové prvenství (přes 70 druhů na jeden metr čtvereční!). Proto je i jejich ochraně věnována mimořádná pozornost.

Bzenecká a Hodonínská Dúbrava se řadí mezi biologicky nejvýznamnější území v ČR. Upuštění od tradičních forem hospodaření a unifikace toho současného (posun v druhové skladbě směrem k nestabilním, pasečně obhospodařovaným borovým monokulturám) ohrožuje mnoho zdejších přírodních vzácností. Právě v této oblasti dochází každé 4 roky k rojení chrousta maďalového, které přidělává vrásky na čelech lesníků.

Od 70. let 20. století se na naše území navrací bobr evropský (Šafář, 2002; Vorel et al., 2012). Jeho početnost narůstá a aktuálně je odhadována na 4 000 jedinců. Základní životní projevy bobrů se tak stále častěji dostávají do střetu s hospodářskými zájmy člověka v krajině a narůstá i množství jimi působených škod.

Lesy Modravských slatí byly na ploše cca 1 300 ha ponechány v první polovině 90. let samovolnému vývoji. Na počátku gradace lýkožrouta smrkového. Byl to na Šumavě první krok k vytvoření velkého bezzásahového území. Po dvou desetiletích od tohoto rozhodnutí vypadají zdejší lesy jinak – území, které bývalo předmětem velkých sporů, diskuzí i rozhořčení, přestává budit negativní vášně. Už je zřejmé, že tu opět poroste les. Les s přidanou hodnotou divočiny.

Tok Kněhyně náležící do katastrálního území obce Prostřední Bečvy má charakter podhorské bystřiny a je pro něj typická velká rozkolísanost průtoků. Před rokem 1997 byla Kněhyně svázána klasickou hrazenářskou úpravou s kamennými stupni vysokými 1,5 m a souvislou úpravou břehu provedenou kamennou dlažbou. Vysoké povodňové průtoky vedly k zásadnímu poškození až likvidaci (samovolné revitalizaci) upraveného koryta vodního toku.