Péče o přírodu a krajinu

Problematika narůstajících škod způsobených prasetem divokým je celoevropským problémem. Při bližším pohledu se skoro zdá, že alespoň ve středoevropském kontextu byly úhelným kamenem tohoto vývoje velké válečné konflikty minulosti – doba pobělohorská a následná třicetiletá válka, válka o rakousko-uherské dědictví a druhá světová válka. Mezi hlavní aspekty tohoto scénáře náleží zejména demografický vývoj a s ním spjaté změny ve využívání krajiny.

Hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica) má v rámci naší květeny výjimečné postavení, neboť je endemitem Českého masivu s těžištěm výskytu v České republice s přesahem do severního Rakouska, Bavorska a jižního Polska. Ačkoliv byl ještě nedávno hojným druhem, dnes si již zasluhuje naši pozornost.

Špatně načasovaný management a dlouhé týdny, kdy leží pomalu se rozkládající pokosená biomasa na lokalitě, může ovlivnit mechové patro velmi rychle. Pod tlející biomasou postupně začnou uhnívat i mechy, jejich porosty řídnou a stávají se zranitelnější. Pokud se však začne s nápravou managementu včas, je mechové patro díky velkému regeneračnímu potenciálu schopno rychlé obnovy.

Slatiniště v evropsky významné lokalitě (EVL) Loučeňské rybníčky patří k málo známým lokalitám, nicméně dnes se řadí k těm nejvýznamnějším svého druhu v České republice. Důvodem mimořádného významu je relativní zachovalost biotopu. Zatímco jinde byla nížinná slatiniště přímo zničena či narušena odvodněním, rozoráním, jímáním vody, eutrofizací atd., zde ostřicovomechové slatiniště vytrvalo v původní podobě až do našich dnů. Tak se zde zachovala biodiverzita, která i na lokalitách s přísnou ochranou už dávno vzala za své. V roce 2004 však došlo k drastické melioraci, a tím se zdál být osud lokality zpečetěn.

Perlorodka říční, kriticky ohrožený dlouhověký mlž oligotrofních vod, čelila masivnímu úbytku jedinců po celé dvacáté století. Populace vymírají mimo jiné i kvůli neschopnosti dokončení přirozené reprodukce z důvodu často až totální úmrtnosti juvenilních stádií v místě výskytu. Mezi stěžejní cíle probíhajícího záchranného programu proto patří obnova všech fází životního cyklu v přírodních podmínkách, která umožní omlazení přestárlých populací. Náprava antropogenně poškozených procesů v povodí je však dlouhodobým úkolem, a tak byly populace perlorodek prozatím posilovány různými propopulačními opatřeními. Toto intenzivní úsilí přináší po třiceti letech od začátku systematické ochrany druhu první ovoce.

V období do roku 2011 se Správa CHKO České středohoří snažila prostřednictvím dostupných opatření – využitím krajinotvorných programů – zastavit narůstající ohrožení stepních lokalit nastupující sukcesí ploch, a to v těch místech, kde ustala pravidelná zemědělská činnost. Bylo však jasné, že běžně dostupné prostředky i kapacita Správy se s tímto problémem nemůže úspěšně vyrovnat a že dosavadní tradiční postupy budou nedostačující. Proto již v této době byl zpracován rozsáhlý projekt pro obnovu a ochranu ohrožených biotopů na Lounsku, kde se nachází jedno z center výskytu větších stepních lokalit.

Diskuse o přijatelnosti plavebního stupně Děčín (PSD) v labském údolí mezi Ústím nad Labem a státní hranicí ČR vedly ke vzniku pomyslné barikády mezi dvěma vyhraněnými tábory. V jednom jsou ochránci životního prostředí a v druhém zastánci vodní dopravy. V tomto boji dochází – bohužel – k zamlžení skutečného předmětu sporu.

V programovém období let 2007–2013 nám Operační program Životní prostředí (OP ŽP) nabídl k realizaci širokou škálu opatření investičního i neinvestičního charakteru v oblasti zlepšování vodohospodářské infrastruktury, kvality ovzduší, nakládání s odpady, zlepšování stavu přírody a krajiny a environmentálního vzdělávání. Celkově bylo na OP ŽP alokováno 4,92 mld. EUR (hrazeno z Evropského fondu regionálního rozvoje a Fondu soudržnosti). Díky tzv. pravidlu n+2 je možné realizovat a financovat projekty z tohoto období až do konce roku 2015. Tím dojde v příštím roce k překryvu dvou programových období, současného a nastupujícího (2014–2020), které je nyní v intenzivní přípravě, tak aby první výzvy pro předkládání žádostí mohly být vyhlášeny nejpozději na jaře 2015.

Kromě „tradičních“ invazních druhů (bolševník velkolepý, křídlatky, mýval severní, nepůvodní druhy raků) se u nás každým rokem objevují další nové druhy, u kterých je riziko, že se po určité době stanou trvalou součástí naší krajiny a budeme tak nuceni vynakládat nemalé prostředky na potlačení jejich šíření. Nejjednodušším bojem proti nově se šířícím invazním druhům je jejich brzké odhalení a rychlé zakročení proti jejich rozšiřování. Důležité je přitom povědomí široké veřejnosti o existenci a vzhledu těchto druhů a zároveň možnost podat zprávu o jejich nálezu. To je nyní možné nalézt na webu AOPK ČR o invazních druzích.