Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 1/2015 — 4. 5. 2015 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf

Hořeček mnohotvarý český

Autor: Pavel Martinec

Hořeček mnohotvarý český je přes svoji obtížnou determinaci historicky věrohodně doložen z více než 650 lokalit. Přesto se předpokládá, že druh byl kdysi běžně kvetoucí rostlinou pastvin a luk s odhadem celkového počtu historických lokalit až několik tisíc, možná až desítek tisíc (Obr. 1). Ze zkušeností botaniků vyplývá, že hořeček byl ještě ve 30. letech 20. století – zejména v centrálních částech svého areálu – v obhospodařované krajině poměrně hojný. Do jaké míry bylo snižování počtu a velikosti populací závislé na změnách v hospodaření na území ČR v 50.–70. letech 20. století nelze již dnes přesně zjistit. Současný stav jeho populace, kdy v České republice je aktuálně evidováno celkem 59 lokalit hořečku českého, v severním Rakousku 27, v Německu 7 a v jižním Polsku 4 lokality, na kterých se taxon objevil alespoň jedenkrát po roce 2005 (Obr. 2, Tab. 1), je tedy oproti minulosti alarmující. Při prvním zhodnocení celkového počtu lokalit druhu v České republice J. Brabcem v roce 2005 bylo celkem evidováno 64 lokalit s výskytem hořečků v letech 1999 až 2005. Mezi roky 2007–2011 bylo nově nalezeno celkem devět lokalit. Šest z nich v Šumavském podhůří a dále po jedné v Orlických horách a na Českomoravské a Drahanské vrchovině. Od roku 2006 do současnosti se však na 14 lokalitách žádný kvetoucí jedinec nevyskytl a nadále jsou považovány za zaniklé. Většina z nich patřila mezi 20 velmi slabých lokalit, u nichž v letech 1999 až 2005 ani jedenkrát nepřesáhl počet 15 kvetoucích jedinců.

 

Biologie druhu

Hořeček mnohotvarý český patří mezi striktně dvouleté taxony. Rostliny rozkvétají od druhé poloviny srpna, optimum kvetení však bývá od poloviny září do začátku října. Semena dozrávají koncem léta a na podzim a vytvářejí jak krátkodobou, tak dlouhodobou semennou banku, ve které je druh schopen přežívat věrohodně prokázaných nejméně devět let. Semena zpravidla klíčí na jaře, nejčastěji během dubna, ojediněle až do července. Vegetativní rozmnožování není u druhu známo. Hořeček mnohotvarý český nevykazuje žádné výraznější nároky ve vazbě na substrát a živiny ani na typ stanoviště. Roste od velmi kyselých půd po půdy vápnité. U taxonu je prokázána endotrofní mykorrhiza, jejíž význam ani specifita však nejsou dosud známy.

Dvouleté taxony rodu Gentianella se obecně vyznačují značnou meziroční fluktuací v počtu kvetoucích exemplářů. Sezóny, kdy na lokalitách kvete několikanásobně více hořečků, než je průměr posledních let, subjektivně nazýváme tzv. „hořečkovými roky“. Hořeček český není výjimkou, a za posledních 13 let byly zaznamenány čtyři takové roky – 2002, 2005, 2009 a 2012 (Obr. 3). Možným vysvětlením je menší množství srážek během vegetační sezóny dva roky před „hořečkovým rokem“, kdy se vlivem sucha vytváří na lokalitě mezery v porostu, v nichž jsou hořečky schopné následující jaro dobře vzcházet ze semenné banky. Faktorů, které způsobují masivnější kvetení hořečků v některých letech, však bude jistě více.

 

Příčiny ohrožení druhu

Kromě možných příčin ohrožení souvisejících s biologií druhu, vycházejí všechna další ohrožení stávajících lokalit z chybějícího nebo nevhodného obhospodařování a omezené možnosti druhu obsazovat další příhodná stanoviště. V minulosti zanikaly populace stejným způsobem a ze shodných příčin jako dnes, ale dynamika výskytu druhu v určitých oblastech byla daleko větší a celkově tedy nedocházelo k výraznějšímu úbytku lokalit. Mezi příčiny ohrožení druhu patří:

• Přímá likvidace lokalit převrstvením, zástavbou či zalesněním.
• Absence obhospodařování vedoucí k postupnému zapojování drnu, zahušťování porostu, někdy i k nárůstu náletu dřevin a k velmi rychlému ústupu kvetoucích hořečků. Výjimkou jsou lokality, kde dochází k náhodným disturbancím nejčastěji vlivem vysychání vegetace.
• Nepravidelné obhospodařování, které sice může krátkodobě podpořit rozvoj populace, ale vyprodukovaná semena se při návratu nevhodných podmínek neuplatní.
• Nedostatečné obhospodařování týkající se nejčastěji sečených, někdy i pasených lokalit, při němž nedochází k tvorbě mezer v porostu (Obr. 4)
• Špatně načasované obhospodařování prováděné v nevhodných termínech. Zejména v době květu a zrání hořečků vede k přímé likvidaci rostlin.
• Z biologických příčin se může projevit závislost na mykorrhizní symbióze, nedostatek opylovačů nebo vyžírání semeníků apod. Vliv těchto biologických jevů na životaschopnost populací však není příliš, popř. vůbec prozkoumán. Nejasný je také vliv tzv. imbreedingu (příbuzenského křížení) na snižování životaschopnosti malých a izolovaných populací.

 

Cíle záchranného programu

Hlavním cílem záchranného programu, který zajišťuje AOPK ČR od roku 2011 (viz. níže), je zachování životaschopných populací hořečku mnohotvarého českého na území České republiky. Jednoznačnou prioritou je péče o vybrané lokality s většími, dosud pravděpodobně životaschopnými populacemi a zachování druhu ve všech pěti geografických oblastech stávajícího výskytu, tj. v jihozápadních Čechách, severovýchodních Čechách, Českomoravské vrchovině, Drahanské vrchovině a na Táborsku.

Navrhovaná opatření jsou založena na dlouhodobém experimentálním sledování vlivu typu obhospodařování na různé životní fáze. Z výsledků vyplývá, že celkově nejlépe prosperují rostliny na plochách upravených před vysetím sečí s pečlivým výhrabem, který odstranil stařinu a velkou část mechorostů. Realizované obhospodařování průkazně ovlivňuje dvě ze sedmi sledovaných fází životního cyklu: vzcházení a přežívání letního období jednoletými semenáčky. Hořečky vzchází nejméně na neobhospodařovaných plochách, přibližně třikrát více na plochách sečených a přibližně desetinásobně na plochách obhospodařovaných sečí s disturbancí (Obr. 5). Tento trend se v jednotlivých letech víceméně nemění. Výjimkou jsou pouze extrémně suché roky, kdy je další a zároveň v daném roce nejkritičtější fází životního cyklu přežívání jednoletých rostlin právě na plochách sečených s disturbancí. Extrémní sucha nelze s jistotou předvídat a jsou v našich podmínkách poměrně vzácná (obvykle jedenkrát za 20 let), proto s nimi v rámci plánování péče nelze počítat.

V obdobných experimentech byl testován také vliv podzimního obhospodařování (po vysemenění hořečků) na přežívání jednoletých růžic druhu. Na jaře po zásahu nejlépe přežívají růžice na plochách ošetřených pouze sečí, hůře pak na plochách bez ošetření i na plochách sečených s výhrabem. Podzimní obhospodařování má naopak kladný vliv na následné přežívání rostlin v dalším období. Pro ochranářskou praxi z popsaných experimentů vyplývá, že nejlépe ovlivnitelnou fází životního cyklu je vzcházení semen ze semenné banky a že podzimní obhospodařování má na populaci spíše kladný vliv.

 

Pravidla péče o lokality

Při realizaci managementu je vždy nutné mít na paměti životní cyklus hořečku mnohotvarého českého. Mezi nejdůležitější období patří doba kvetení a zrání semen, kdy nesmí docházet k žádným zásahům do lokality, a období semenění včetně následujících měsíců, kdy jsou naopak disturbance velmi žádoucí. Načasování jednotlivých opatření ve vztahu k fenofázi jedinců je znázorněno v Tab 2.

Souhrnně je pro vytvoření podmínek pro vzcházení a růst důležité zajistit:

• odstranění biomasy v době největšího nárůstu porostu od května do konce června
• odstranění nově narostlé biomasy (otav) na přelomu října a listopadu
• vytvoření mezer pro klíčení semen v porostu po dozrání a vysemenění rostlin, tj. buď přibližně na přelomu října a listopadu, nebo v předjaří mechanickým výhrabem nebo pastvou (Obr. 6).

Vhodná konkrétní opatření zahrnují seč 1× až 2× ročně podle nárůstu biomasy v lokalitě, případně pastvu včetně dosečení nedopasků, pokud přesahují cca 15 % plochy pastviny s výskytem hořečků. Jako nejvhodnější se jeví rotační pastva s dvěma až třemi pastevními cykly ročně. Za účelem odstranění odumřelé biomasy, vrstvy mechorostů a vytvoření mezernatého porostu pro klíčení semen hořečků se doporučuje vláčení, vyhrabávání nebo ošetření vertikutátorem. Kde je to agrotechnicky možné, lze k vláčení použít středně těžké až těžké brány. Důležité je veškerou vyvláčenou (vyhrabanou atd.) biomasu vždy shrabat a z lokality odstranit. Je potřeba zdůraznit, že cílem není odstranit travní drn, ale pouze stařinu a mechorosty, tj. nadzemní biomasu.

Vzhledem k různorodosti biotopů nelze stanovit jednotný způsob ani termíny obhospodařování pro všechny lokality s výskytem druhu. Problematika péče o lokality hořečku českého je podrobně zpracována v metodice „Zásady péče o lokality hořečku mnohotvarého českého“ včetně konkrétních případů z praxe.

 

Zhodnocení stavu

Vzhledem k výrazné meziroční fluktuaci v počtu kvetoucích jedinců není hodnocení celkového stavu populací a úspěšnost zaváděných opatření přímočaré. Přesto je možné ve vývoji populací hořečku mnohotvarého českého na lokalitách v ČR pozorovat tři odlišné trendy.

Rostoucí populace

Populace s rostoucím počtem kvetoucích rostlin pozorujeme např. na lokalitách přírodních památek Svatý Kříž (na jihozápadním svahu), Vlkonice, Kozlovská stráň a u Slučího Tahu nedaleko obce Nové Hůrky na Šumavě.

Lokalita na jihozápadně orientovaných svazích přírodní památky Svatý kříž nedaleko obce Chvalšiny je důkazem, že dobře provedený asanační zásah se rychle odrazí na stavu populace druhu. Po dlouhou dobu se jednalo o postupně zarůstající a léta neobhospodařovanou louku, kde probíhala pouze občasná pastva zvěře a přejížděla lesní technika. Středně bohatá populace hořečku se rozkládala kolem příležitostně využívané luční cesty. Počátkem listopadu 2006 byla v severní části lokality odstraněna velká část trnkového křoví a stráň byla posečena a vyhrabána. Po zásahu byl zaveden optimální management představující seč 1x až 2x ročně s pečlivým výhrabem, a už od roku 2009 počty hořečků opět narůstají.

Porost louky na území přírodní památky Vlkonice se během absence obhospodařování v letech 2003 až 2007 zcela zapojil a na zemi se vytvořila 10 až 15 cm vysoká „deka“ tlející mrtvé biomasy rostlin a zápoje mechorostů. K asanačnímu zásahu, jenž zahrnoval seč a převláčení, došlo na vlkonické lokalitě v červenci 2007, nicméně odstranit nahromaděnou biomasu a vytvořit alespoň částečně mezernatý porost se podařilo až po třetí seči a několikerém intenzivním vyvláčení lokality v průběhu roku 2008. Louka je od té doby pravidelně dvakrát ročně sečena a po každé seči razantně vyhrabána s odstraněním stařiny a části zde poměrně bohatých mechorostů. Počet kvetoucích exemplářů se postupně zvětšuje. V posledních dvou letech (2013 a 2014) zde kvetlo 360 a 353 jedinců, což je na této lokalitě historicky nejvíce.

Případ lokality na Kozlovské stráni je nejen ukázkou vhodně provedené asanace, ale navíc důkazem, že i po pětileté absenci výskytu kvetoucích hořečků je možné obnovit populaci ze semenné banky. Od roku 2000 byla lokalita zcela bez obhospodařování, až postupně došlo k zapojení zde vysazené borové kultury. V roce 2002 byly na lokalitě na dlouhou dobu naposledy spatřeny kvetoucí hořečky. V březnu 2007 byla v centru bývalého výskytu hořečků vyřezána velká část vysazených borovic a dalších dřevin a následně nastaven pravidelný management zahrnující výhrab (Obr. 7) a dvě seče ročně. V následujících letech byla lokalita postupně rozšířena dalším výřezem dřevin a zavedeným obhospodařováním se udržuje do současnosti. Už druhý rok po úvodním zásahu se objevily kvetoucí hořečky. Dnes, se šestiletým odstupem po zásahu je zřejmé, že populace neustále roste. Na podzim roku 2013 bylo na Kozlovské stráni napočítáno 199 kvetoucích hořečků, v roce 2014 celkem 329 kvetoucích exemplářů. Oba počty tak přesáhly dosud známé maximum z roku 2002.

O lokalitě u Slučího Tahu je možné konstatovat, že zde během poslední dekády populace hořečku pozvolna narůstá. V tomto případě není příčinou radikální zásah, ale jde spíše o kombinaci vhodných stanovištních podmínek, životaschopnosti populace a optimálního každoročního hospodaření.

Klesající populace

Naopak u lokalit v přírodních rezervacích Kralovické louky a Nad Zavírkou (na tzv. Šťouralově louce) a jižně od obce Borová Lada populace druhu i přes relativně vysoký stav v předešlých letech výrazně klesají. V přírodní rezervaci Kralovické louky se již dlouhodobě hledá ideální způsob hospodaření. Každým rokem se na lokalitě management realizuje, ale o příčině ústupu hořečku se zde spíše spekuluje. Otázku, zda je populace na konci svých sil, bude nutné ověřit opakovaným radikálnějším výhrabem, který by pomohl aktivovat semennou banku. První takové pokusy k aktivizaci semenné banky nevedly.

Lokalita na tzv. Šťouralově louce je sice od roku 2003 každoročně kosena a v posledních letech i vyhrabávána, ale schází zde vhodnější načasování a důkladnější výhrab. V letech 2005, 2009 (odpovídají hořečkovým rokům) a 2011 se náhlým výskytem kvetoucích hořečků projevila kdysi početná populace, která stále přetrvává v semenné bance. Zda má lokalita ještě potenciál, to se v současné době pokouší ochrana přírody zjistit razantnějším zásahem.

V případě lokality na pastvině nedaleko obce Borová Lada, jež je obhospodařována pastvou skotu a výřezem stínících dřevin, můžeme výrazný vliv nedostatečného managementu na klesající tendenci v počtu kvetoucích hořečků vyloučit. Ukazuje se, že ani relativně ideální management nemusí vést ke stabilitě populace. Radikálnější zásahy z let 2012 až 2014 vedly k menšímu oživení populace (60 kvetoucích exemplářů v roce 2014). I tak je zde otázka, zda není nutné hledat další příčiny úbytku v biologii druhu.

Stabilní a fluktuující populace

Početnými a z dlouhodobého hlediska stabilními lokalitami jsou populace druhu v přírodní rezervaci Hořečky v Orlických horách, na osamoceném holém vršku přírodní památky Háje u Onšovic, na severním svahu přírodní památky Svatý kříž a v úvozové cestě přírodní památky Hroby. Výrazné fluktuace v počtu jedinců, na příkladu holého vršku na území přírodní památky Háje s rozsahem 1 256 až 6 722 kvetoucích exemplářů během posledních pěti let, jsou na těchto lokalitách časté. Zachování managementu je však důležité, neboť jeho přerušení by mohlo stabilitu populace narušit. Limitující je pro hořeček český na těchto lokalitách spíše nedostatek dalších vhodných stanovišť v okolí, kam by se mohl druh dále rozšířit.

 

Závěrem

Závěrem je nutno konstatovat, že po dobu systematického sledování druhu stále dochází k zániku populací. Jde však vesměs o ty, které byly již v době objevení nebo v počátku pravidelného sledování na přelomu století spíše menší a často již zřejmě neživotaschopné. Vzhledem k malé početnosti některých populací (Tab. 1) a ne vždy optimálnímu managementu je další úbytek lokalit pravděpodobný. Naději pro zlepšení stavu hořečku mnohotvarého českého přinášejí případy, kdy se aktivním managementem daří dlouhodobě stav populace zlepšovat. Nicméně kontinuální péče o lokality je z hlediska přežívání druhu nezbytná. Poděkování patří všem, kdo se na záchraně hořečku mnohotvarého českého aktivně podílí.

 

Za věcné připomínky k textu děkuji J. Brabcovi.

 

Cíle záchranného programu pro hořeček mnohotvarý český v ČR

Dlouhodobé cíle

¬  Zastavit úbytek počtu a snižování velikosti populací Gentianella praecox subsp. bohemica na nejméně 27 prioritních lokalitách druhu v JZ Čechách, SV Čechách, Drahanské vrchovině a na Táborsku.

¬  Zlepšit stav populací druhu na 5 prioritních lokalitách druhu v oblasti Českomoravské vrchoviny

Střednědobé cíle

Pro období prvních deseti let po přijetí záchranného programu jsou stanoveny tyto cíle:

¬  Zajistit nebo optimalizovat management na všech 32 prioritních lokalitách druhu. Na každé lokalitě je nutné zajistit kvalitní management na dostatečné ploše.

¬  Pokračovat v pravidelném monitoringu všech recentních lokalit druhu.

¬  Doplnit informace o biologii druhu v ČR

¬  Zajistit dostatečnou informovanost subjektů, hospodařících na lokalitách druhu, o ochraně druhu.

¬  Vytvořit seznam potenciálních zdrojových a cílových lokalit pro repatriace druhu.

 

Statut ochrany

Podle Červeného seznamu ohrožených druhů ČR (Grulich 2012) patří hořeček mnohotvarý český do kategorie kriticky ohrožených taxonů (C1). Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. jej řadí mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožené. Ve Směrnici Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin je zařazen mezi druhy vyžadující zvláštní územní ochranu (příloha II). Je také uveden v Červeném seznamu IUCN z roku 2014, dostupném na www.iucnredlist.org v kategorii VU (vulnerable), tj. zranitelný.

 

Literatura

¬  Brabec J. (2005): Současný stav a rozšíření hořečku mnohotvarého českého (Gentianella praecox subsp. bohemica) v ČR. – Zprávy Čes. Bot. Společ. 40: 1–44.

¬  Brabec J. (2010): Záchranný program hořečku mnohotvarého českého (Gentianella praecox subsp. bohemica) v České republice – Ms., 61 str. + 11 příl. [Depon in: AOPK ČR, Praha]. Dostupné na webových stránkách www.zachranneprogramy.cz

¬  Brabec J. (2014): Monitoring hořečku mnohotvarého českého (Gentianella praecox subsp. bohemica) v ČR (sezóna 2013), 51 str. [Depon in: AOPK ČR, Praha].

¬  Brabec J., Bucharová A. & Štefánek M. (2011): Vliv obhospodařování na životní cyklus hořečku mnohotvarého českého (Gentianella paecox subsp. bohemica). Příroda 31: 85–109

¬  Brabec J. & Zmeškalová J. (eds.) 2011: Zásady péče o lokality hořečku mnohotvarého českého, Praha: AOPK ČR; Cheb: Muzeum Cheb, 62 s.

¬  Bucharová A., Brabec J. & Münzbergová Z. (2012): Effect of land use and climate change on the future fate of populations of an endemic species in central Europe. Biological Conservation 145, 39–47.

 

Titulní fotografie článku:

Obr. 1 Hořeček mnohotvarý český.

Foto: Kamila Antošová

 

Obr. 2 Rozšíření hořečku mnohotvarého českého v rámci celého areálu – v České republice, Polsku, Bavorsku a Rakousku. Zobrazeno je 116 lokalit sledovaných od roku 2000, červeně s alespoň jedním exemplářem do roku 2005 (19 lokalit) a zeleně s alespoň jedním exeplářem od roku 2006 (97 lokalit).

 

Počet lokalit	0	1–10	11–100	101–500	> 500	celkem
Česká republika	14	16	19	13	11	73
Rakousko	3	2	11	10	4	30
Německo	2	3	2	2	0	9
Polsko*	0	1	2	0	1	4
celkem	19	22	34	25	16	116

 

Tab. 1 Celkový počet recentních lokalit hořečku mnohotvarého českého v celém areálu rozdělený podle nejvýše dosaženého počtu kvetoucích jedinců mezi roky 2006 a 2013 (* – podle údajů z let 2007, 2011 a 2013).

 

Obr. 3 Fluktuace počtu kvetoucích exemplářů v letech 2000 až 2014 v ČR. Sloupce znázorňují průměrné počty kvetoucích exemplářů na lokalitu a chybové úsečky 95 % konfidenční interval. Hodnoty v grafu vyjadřují celkový počet kvetoucích exemplářů v daném roce. Údaje vychází ze všech známých lokalit v daném roce.

 

Tab. 2 Fenologická tabulka dvouletého životního cyklu hořečku českého s vyznačením vhodných termínů pro obhospodařování. Sloupce zobrazují jednotlivé měsíce v roce, řádky 1. a 2. rok růstu hořečku. Podle Brabec (2010).

 

Obr. 4 Příklad nedostatečného obhospodařování lokality. Přestože lokalita vypadá kvalitně posečena (nahoře), při bližším pohledu (dole) zaznamenáme nedostatečné vyhrabání po červnové seči, které zabraňuje vzcházení a růstu hořečků. Lokalita v PP Pohorsko, 29. 8. 2008.

Foto: Jiří Brabec.

 

Obr. 5 Vzcházení, přežívání a produkce semen hořečku mnohotvarého českého ve 3 typech obhospodařování. Rohy mnohoúhelníku označují jednotlivé fenologické fáze v rámci dvouletého životního cyklu. Strany mnohoúhelníku označují přechody mezi jednotlivými životními fázemi, číslo označuje průměrné procento přežívání (červeně jsou zvýrazněné nejodlišnější hodnoty). Hodnoty u přechodu „g“ ukazují průměrný počet semen na jednu rostlinu, v závorce je uveden počet rostlin prošlých celým životním cyklem z původního počtu 63 000 semen shodného ve všech 3 typech obhospodařování.

Podle Brabec et al. 2011 (zjednodušeno).

 

Obr. 6 Rozdíl mezi sečeným porostem s pečlivým výhrabem (odstraněním stařiny a velké části mechorostů) a pouze sečeným porostem s klasickým vyhrabáním a odklizením posečené biomasy.

Foto: Jiří Brabec.

 

Obr. 7 Asanační opatření zahrnující vykácení části borovic (druhá část borovice byla vykácena v následujících letech), posečení a vyhrabání biomasy na lokalitě přírodní památky Kozlovská stráň, 2. 3. 2007. Foto:

Robert Ouředník.