Péče o přírodu a krajinu

Ve čtvrtek 10. října 2013 se poblíž Jistebníka odehrála pro přírodu CHKO Poodří velmi významná událost. Do nového koryta revitalizované Bílovky byla vpuštěna voda a byla tak slavnostně ukončena akce s názvem „Revitalizace Bílovky v CHKO Poodří“.

Více jak desetiletí se zejména mezi ochránci přírody hovoří o obnově nízkých a středních lesů. Hlavním důvodem úvah o renesanci nízkého a středního lesa je především prosvětlený charakter těchto porostů a na něj vázaná skupina rostlinných druhů a hmyzích společenstev. Ale platí tyto důvody vždy? Nepoužíváme názvy těchto způsobů hospodaření jako zaklínadlo? Víme, jaké efekty nám zásadní změna stávajícího hospodaření (častokrát spíše nehospodaření) přinese, jaké cíle splní? Pro zahájení procesu této změny – převodu stávajících různě obhospodařovaných porostů rozmanitého původu na pařeziny a sdružené lesy – je nutné si ujasnit, jak máme jednat, plánovat a hospodařit, abychom tyto cíle splnili.

Pro Moravský kras jsou typické a v krajině nápadné závrty na zemědělské půdě. Vyskytují se na krasových plošinách, které jsou pro svůj rovinatý terén obdělávány. Většina závrtů na dnešních zemědělských plochách vznikla už před počátkem zemědělství. Jejich současná – většinou bezlesá – podoba byla vytvořena vykácením původních lesů a nástupem zemědělství, kdy závrty byly využívány většinou jako pastviny a ty přístupnější jako louky. Po scelení pozemků se znepřístupnily a postupně se přestaly obdělávat. Původní luční druhy byly potlačeny a většinou zde zcela převládly ruderální druhy.

V roce 2013 bylo dokončeno vyhodnocení záchranného programu matizny bahenní. Záchranný program byl schválen v roce 2000, a patří tak mezi nejstarší záchranné programy u nás. Aktivity na podporu a záchranu matizny bahenní však začaly již daleko dříve. Nebýt Dr. Slavíka, který předpokládal vyhynutí druhu na poslední lokalitě v ČR, a proto sebral z posledních plodících jedinců v 80. letech nažky a založil kultivaci druhu, neměli bychom už pravděpodobně co zachraňovat.

Rybník Kojetín je součástí stejnojmenné přírodní památky vyhlášené v roce 1999 o celkové rozloze 12,2ha v k.ú. Cholenice, okres Jičín, v západní části Královéhradeckého kraje. Je velmi cenným biotopem zejména pro vodní ptactvo a obojživelníky v intenzivně zemědělsky využívané krajině Polabí. Zároveň je součástí ptačí oblasti soustavy NATURA 2000, SPA Rožďalovické rybníky (CZ20211010), vyhlášené pro ochranu motáka pochopa a jeřába popelavého.

Vlastní rybník je nyní majetkem státu s příslušností hospodaření pro Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR a na základě nájemní smlouvy jej rybářsky obhospodařuje Rybářství Chlumec nad Cidlinou a.s.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR se jako znalecký ústav v oborech ochrana přírody a ekonomika dlouhodobě věnuje vývoji v oblasti oceňování vybraných složek přírody a krajiny. Vedle metodiky oceňování dřevin rostoucích mimo les je pozornost věnována oceňování biotopů a v poslední době byly zahájeny práce i na oceňování zvláště chráněných druhů organismů. Tento článek je věnován metodice oceňování dřevin rostoucích mimo les, která je v tomto směru nejdále a je prakticky využívána. AOPK ČR metodiku na konci roku 2013 vydala v aktualizované verzi.

Nedaleko města Lázně Bohdaneč se nachází nejvýznamnější ornitologická lokalita Pardubicka, Národní přírodní rezervace (NPR) Bohdanečský rybník. Jedinečný obraz přírodního ostrova v moři okolní zemědělské krajiny skládají plochy mokřadních luk, rákosin, křovin a podmáčených lesů obklopující rozlehlý rybník se zátočinami a ostrovy. V území nastaly ve druhé polovině 20. století vlivem ústupu od tradičních forem hospodaření výrazné změny. V posledních 20 letech tu jsou prováděny rozsáhlé managementové zásahy s cílem obnovy cenných biotopů.

Bezzásahový režim se postupně stává důležitou součástí ochrany biodiverzity lesních stanovišť, dosud však v malé míře těch, které byly činností člověka v minulosti výrazně pozměněny. Přes neúplnost současného poznání se zdá, že zastavení lesního hospodaření může představovat významný – a možná nenahraditelný – stimul i pro biodiverzitu dlouhodobě hospodářsky využívaných lesů kulturní krajiny střední Evropy. Podmínkou pro naplnění uvedeného předpokladu je prozíravý a dostatečně velkorysý přístup k vymezení takového území.

Ochrana přírody se od počátku vyvíjí a mění v důsledku toho, jak roste naše poznání vztahů mezi jednotlivými skupinami organismů a klíčových faktorů, které je ovlivňují. Zároveň se v čase mění i ohroženost jednotlivých druhů, biotopů, ale i celých ekosystémů, na což musí ochrana přírody adekvátně reagovat. A my to musíme mít na paměti, pokud se rozhodujeme, který z možných přístupů zvolit pro konkrétní území nebo situaci. To samozřejmě platí i pro zavádění bezzásahovosti v lesích, protože zde kromě pozitiv existují i významná rizika, zejména v případě lesů nižších poloh.

Náš právní řád nezná pojem „soukromá rezervace“, přitom se s tímto výrazem setkáváme čím dál častěji. Jde totiž asi o nejvýstižnější pojem pro soukromé úsilí o ochranu přírody na určitém území. Proč se soukromá osoba rozhodne pro ochranu konkrétního území či objektu z vlastní iniciativy?