Péče o přírodu a krajinu

Ačkoli to tak na první pohled nevypadá, i v běžných hospodářských lesích můžeme najít z pohledu ochrany přírody několik významných typů vodních biotopů se stojatou či mírně tekoucí vodou, na něž jsou vázány svým rozmnožováním ohrožené druhy živočichů. Zejména jde o obojživelníky, vážky a vodní brouky. Ohrožení vodních biotopů v lesích se v poslední době zvyšuje zejména s nástupem moderních postupů a technologií. Jakým způsobem lze minimalizovat negativní vlivy na tyto biotopy a na ohrožené druhy živočichů, přibližuje následující text. Dobrou zprávou je, že vhodná opatření bývají často jednoduchá a nenákladná.

Tento článek, který je ochranářskou aplikací práce Sádlo et al. (2011), píšeme v souvislosti s aktuálním rozšířením CHKO Kokořínsko o dokeskou část, táž problematika je však významná za hranicí této oblasti. Dokesko, zhruba vymezené městy Česká Lípa, Bakov nad Jizerou a Hamr na Jezeře, je jedním z největších území souvislého výskytu původních borů v České republice. Bory a lesy s velkou převahou borovice tvoří cca 80 % rozlohy budoucí CHKO, i když přes polovinu z toho chápe celostátní mapování biotopů jako lesní kultury nebo kulturou silně degradované porosty.

Zelené mosty, ekodukty, někdy též ironicky „mosty pro medvědy“ jsou poslední dobou v České republice bez nadsázky žhavým tématem. Často jsou označovány za hlavní příčinu neúměrné ceny našich dálnic. Smutnou skutečností je, že řada těchto staveb, která byla v minulosti realizována, svůj účel dnes neplní, což vyvolává oprávněnou kritiku. Paušalizování tohoto problému však vede k úplnému odmítání oprávněných ekologických požadavků při stavbách významné dopravní infrastruktury. Chybějící státní koncepce pro tuto oblast nahrává uplatňování krajních přístupů – na jedné straně vznikají nákladné stavby ekoduktů na zcela nesmyslných místech a naopak tam, kde je třeba průchodnost dálnic skutečně zajistit, jsou oprávněné požadavky odmítány.

Rok 2011 přinesl na Lednických rybnících několik změn. Skončila platnost předchozího plánu péče a na základě vyhodnocení dosavadního vývoje byl připraven na následující období plán nový. Na podzim pak byla uzavřena nájemní smlouva s novým nájemcem celé soustavy. Cílem změn je zajistit dobrý stav předmětu ochrany této výjimečné národní přírodní rezervace, zřízené za účelem ochrany a zabezpečení odpovídajících stanovištních a potravních podmínek pro vodní a mokřadní ptáky, udržení a zlepšení stavu mokřadních ekosystémů mělkých rybníků, na ně vázané flóry a fauny i celkového stavu krajinného rázu.

Problematika invazního akátu je v lesnických i ochranářských kruzích dlouho diskutovaná, což může vyvolat zdání, že se jí věnuje celkem velká pozornost. Ve skutečnosti je péče o akátové porosty ve srovnání s jinými invazními druhy (zejména bolševníkem a křídlatkami) poněkud opomíjena, a to i přesto, že akát najdeme na seznamu 31 nebezpečných invazních druhů České republiky a jeho přítomnost je v řadě chráněných území velmi problematická.

Už celých pět let slouží jeskyně Výpustek nedaleko Křtin v Moravském krasu veřejným prohlídkám. Návštěvníci mají možnost procházet podzemní vojenský kryt, který byl ještě v nedávné době tajným objektem, seznamují se pohnutou historií tohoto významného jeskynního systému a obdivují jeho přínos vědě zvané paleontologie. Z příspěvků Ministerstva životního prostředí ČR byla trasa podzemními prostorami upravena a osvětlena. Tím však pozitivní změny dříve značně poznamenané jeskyně neskončily. Každým rokem dochází k budování nových prvků přímo na prohlídkové trase nebo naopak k odstraňování neestetických a nežádoucích deponií, které se ve Výpustku v minulém století nahromadily. Z jeskyně se postupně stává podzemní přírodní muzeum historie a paleontologie.

V posledních letech narůstající populace rybožravého predátora volavky popelavé (Ardea cinerea) je důvodem k nevraživým reakcím rybářů. Tato situace podnítila potřebu vytvořit návrh metodického pokynu, který by upravil a sjednotil postup orgánů ochrany přírody při rozhodování o stanovení odchylného postupu podle zákona o ochraně přírody a krajiny při ochraně volavky popelavé z důvodu prevence závažných škod v rybářství nebo za účelem ochrany volně žijících živočichů.

Ochrana přírody a krajiny a ochrana kulturních památek má v České republice nejen dlouhou, ale i společnou tradici. V posledních dvaceti letech však, zjevně i v důsledku institucionálního rozdělení státní památkové péče a státní ochrany přírody, dochází k nedostatečné vzájemné informovanosti a v některých lokalitách i k názorovým střetům. Ve snaze těmto problémům předcházet a spolupracovat při zachování a rozvoji našeho přírodního a kulturního dědictví uzavřely Národní památkový ústav a Agentura ochrany přírody a krajiny ČR v roce 2011 smlouvu o vzájemné spolupráci.

Pro ochranu nejohroženějších živočišných a rostlinných druhů jsou v České republice připravovány záchranné programy. Jedná se o dočasné projekty, které se kombinací různých typů opatření snaží dosáhnout zvýšení populace dotčených druhů nad úroveň ohrožení vyhynutím. Programy kombinují ochranu ex situ(např. záchranné chovy a kultivace) s ochranou in situ, jejímž základem je ochrana biotopu příslušného druhu.

Preventivní hodnocení krajinného rázu je důležitým pomocníkem pro orgány ochrany přírody a jejich využití má potenciál i do budoucna. Přispívá k větší transparentnosti jejich činnosti v oblasti ochrany krajinného rázu, k objektivizaci hodnocení krajinného rázu a díky svému přehlednému a často vizuálně atraktivnímu zpracování napomáhá pozitivnějšímu vnímání problematiky ochrany krajiny odborníky i veřejností.