Mezinárodní ochrana přírody

Austrálie je sice nejmenší kontinent, přesto je její celková rozloha na jedinou zemi obrovská. Plochu České republiky převyšuje téměř stonásobně. Pověstné jsou zejména pouště a polopouště nacházející se ve středu a na západě kontinentu, východ je naopak značně vlhký. Setkáme se zde i s deštnými lesy, na severu tropickými, na jihu mírného pásma. Zdejší fauna a flóra je unikátní a jen velmi málo se podobá blízké indomalajské biogeografické oblasti.

Systém národních parků a chráněných území Australského svazu patří k nejlepším na světě. Nelze se tomu až tak moc divit. Austrálie je vyspělou ekonomikou s kvalitní demokracií, velmi nízkou hustotou zalidnění a zvyšujícím se povědomím potřeby ochrany unikátního přírodního prostředí. Ne jinak tomu je ve státě Queensland, ve kterém se nalézá více než 220 národních parků.

Rok co rok míří miliony Američanů i zahraničních turistů do vyhlášených národních parků na západě USA. Jejich nejčastějšími cíly jsou národní parky Yellowstonský, Yosemitský nebo Skalnaté hory. Ale i Ledovcový národní park (Glacier Na­tional Park) ve státě Montana má návštěvníkům co nabídnout.

Výsledky 16. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), konaného v prosinci 2009 v Kodani, očekávali s napětím nejen ti, kteří probíhající a očekávané změny podnebí považují za nejdůležitější celosvětový problém související se životním prostředím. S nemenším zájmem sledovali summit v dánské metropoli početní odpůrci tohoto názoru. Přestože vrcholné jednání téměř všech vlád neskončilo úplným fiaskem, přijmout konkrétní strategické cíle na ochranu podnebí pro alespoň střednědobé období, které by v podobě závazného dokumentu nahradily Kjótský protokol, jehož platnost vyprší v roce 2012, se ale nepodařilo (viz Ochrana přírody, 65, 2, 28-29, 2010).

Prokleté hory (Prokletije), nejvyšší část Dinárských hor, se nacházejí na území hned tří států – Černé Hory, Albánie a Kosova. Na jihu pohoří na území Albánie leží Národní park Thethi, vyhlášený v roce 1966 na ploše 26,3 km², a Národní park Údolí řeky Valbonës, ustavený o třicet let později na rozloze 80 km². Na černohorské straně se připravuje zřízení Národního parku Prokletije a uvažuje se i o ochraně celého pohoří včetně kosovské části v rámci trilaterálního Balkánského mírového parku.

T urecko je jedním z oblíbených turistických cílů, kam směřují mi­liony lidí, Čechy nevyjímaje (v roce 2009 Turecko navštívilo 27,3 mil. turistů). Jednou z největších turistických atrakcí je Pamukkale, svah pokrytý sněhově bílým travertinem, který připomíná kopec nebo hrad bavlny. Nachází se v jihozápadní části Turecka, asi 17 km od města Denizli, které je správním střediskem provincie stejného jména. Návštěvníci mnohdy netuší, že bavlněný zámek, jak by se dal turecký název přeložit, prošel neobyčejně složitým vývojem, paradoxně výraznějším až poté, kdy byl objeven a využíván člověkem. Pro ty, kteří ještě tento přírodní výtvor nenavštívili, pár vět na vysvětlenou.

Cílem následujícího příspěvku není komplexní shrnutí uvedené problematiky ve všech zpřístupněných jeskyních celého Německa, spíše jen zachycení několika zajímavých poznatků z každoroční studijní cesty pracovníků Správy jeskyní ČR v září 2009 do vybraných zpřístupněných jeskyní Spolkové republiky Německo, která tentokrát nesla podtitul Sádrovcové a medvědí jeskyně Německa.

Na Blízkém východě se ochrana přírody začala rozvíjet až ve druhé polovině 20. století. Jedním z nejstarších velkoplošných chráněných území, uvedených z této oblasti na světovém seznamu OSN, je Wadi Rum ve státě s oficálním názvem Jordánské hášimovské království. Wadi Rum proslul i pobytem (v roce 1917) anglického vůdce arabských vzbouřenců proti turecké nadvládě Thomase Edwarda Lawrence – slavného Lawrence z Arábie.

Blízkost mohutného vodního toku Dunaje předurčila území rumunského Banátu k tomu, aby se stalo významnou evropskou dopravní a kulturní křižovatkou. Různorodá a bohatá mozaika přírodních podmínek byla významným předpokladem pro význačné starověké osídlení. Reliéf terénu a geologické podloží (zejména vápencové) taktéž podmínilo místy značnou bohatost půd lesních ekosystémů v okolí obce Svatá Helena (Sfanta Elena).

Žádný milovník přírody, který zavítá do subtropického jihozápadního Španělska, si jistě nenechá ujít návštěvu proslulého Národního parku Doñana. Chráněné území vyhlášené v roce 1969 leží v ústí řeky Guadalquivir do moře a zabírá 543 km². Oblast dostala jméno po vévodkyni doně Aně de Silva y Mendoza. Výstřední aristokratka v deltě řeky zbudovala sídlo připomínající spíše poustevnu než přepychový palác. Národní park nevděčí za svůj vznik předvídavosti státních úřadů, ale mezinárodní nevládní organizaci. Dnešní Světový fond na ochranu přírody (WWF International) totiž ještě jako nadace IUCN – Mezinárodní unie na ochranu přírody vykoupil v roce 1963 od soukromých majitelů část zdejších bažin.