Mezinárodní ochrana přírody

Další ohrožující faktory

Významný faktor ovlivňující úbytek obojživelníků je také zájmový chov v lidské péči, který ohrožuje spíše barevné a tvarově zajímavé druhy, jakými jsou např. jihoamerické pralesničky (Dendrobatidae). V současné době bývá vliv odlovů pro zájmové chovy spíše okrajový, zvláště ve srovnání s velkoplošným ničením biotopů, nicméně pro druhy s místně omezeným rozšířením může znamenat vážnou hrozbu. Kromě toho se obojživelníci loví i pro výchovné a vzdělávací účely a medicínské využití, ale i zde se stále více uplatňují umělé chovy (skokani, drápatky) a zřetelný je i ústup od masového předvádění některých zbytných školních pokusů na živých žábách ve výuce.

Pokud se rozhodnete vyrazit za přírodními krásami neotropické oblasti do Střední Ameriky, je jedním z vhodných cílů stát Belize na Yukatánském poloostrově. A to především kvůli velmi zachovalé, rozmanité přírodě, její poměrně dobré ochraně (obyvatelé např. platí i daň na ochranu životního prostředí ve výši 1 % příjmů), nízké kriminalitě a oficiálnímu jazyku, kterým se – na rozdíl od v okolních zemích užívané španělštiny – stala angličtina. Belize totiž bylo britskou kolonií s názvem Britský Honduras, v současnosti je nezávislým státem a členem Společenství národů (Commonwealth of Nations).

Obojživelníci (Amphibia) obývají Zemi již od svrchního devonu, tedy několik stovek milionů let, ale jejich současná situace naznačuje, že je nečeká šťastná budoucnost. Celosvětově dochází k jejich úbytku jak v počtu jedinců, tak druhů a jsou dnes jednou z nejohroženějších skupin živočichů vůbec.

Cestujete-li po západním pobřeží svazového státu Západní Austrálie, nejspíše využijete jeden ze dvou hlavních tahů celého regionu, silnici North West Coastal Highway. Na křižovatce u Overlander Roadhouse zabočíte směrem k Indickému oceánu a projíždíte dál rudě zbarvenou zemí prozářenou miliony drobných fialových kvítků a žlutých slaměnek.

Jen málo míst v Evropě se může oprávněně pochlubit tolika mezinárodními oceněními. Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) jej zařadila mezi lokality světového dědictví i mezi biosférické rezervace. Stalo se součástí i dobře známé soustavy chráněných území Evropských společenství Natura 2000. Může se pochlubit Evropským diplomem, který Rada Evropy již od roku 1965 uděluje ochranářsky mimořádně významným a přitom dobře spravovaným chráněným územím od Azorských ostrovů po Ural. Spousta těch, kteří lokalitu navštívili, ji pokládá za přímo ukázkový příklad přírody, které tradičně říkáme divočina. Řeč je o Bělověžském pralese.

Skutečnost, že Gobi (mongolsky Govi, čínsky Sha-mo; pustina) je největší asijská poušť, je všeobecně známá. Pokud bychom ale měli říci, kde přesně se rozkládá, nebude to tak jednoduché.

Mezinárodní unie na ochranu přírody (IUCN) uspořádala ve dnech 5. – 14. října 2008 v Barceloně IV. světový kongres ochrany přírody. Protože se jej zúčastnilo více než 8 000 delegátů ze 177 zemí, jedná se o dosud největší akci v dějinách mezinárodní ochrany přírody a krajiny.

Afriku na jih od Sahary si velká část veřejnosti v České repu­blice představuje jako světadíl, kde se stále ještě prohánějí stohlavá stáda zeber, pod keři v buši líně odpočívají lvi a krajinou majestátně kráčejí skupinky slonů.

Na východě Jižní Ameriky, při styku Argentiny, Brazílie a Paraguaye, leží jeden z nejvelkolepějších přírodních výtvorů na světě. Jmenuje se Iguazú, což v indiánském jazyce guaraní znamená „velká voda“.

Státní hranice mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo je zároveň v délce 45 km hranicí národních parků Šumava na české straně a Bavorský les na straně německé. Je vedená po hlavním šumavském hřebenu a prochází přírodními biotopy horských lesů a rašelinišť.