Mezinárodní ochrana přírody

Péče o životní prostředí ve Spojených státech věnuje již od přelomu 60. a 70. let 20. století zvýšenou pozornost omezování znečišťování cizorodými látkami ohrožujícími lidské zdraví. Uplatňují se zde špičkové technologie a vzhledem k objemu amerického hospodářství dokáže federální vláda i vlády jednotlivých států vyčlenit v naléhavých případech v překvapivě krátké době nemalé finanční prostředky. Přesto si v resortu životního prostředí v USA uchovává významné postavení i ochrana přírody.

Návštěva Nové Guineje je neopakovatelným zážitkem, ať už se vydáte na východ, kde leží nezávislý stát Papua – Nová Guinea (PNG), nebo na méně známý západ patřící Indonésii. Ostrov, ležící prakticky na rovníku, je značně členitý, žijí zde neobvyklá zvířata, ale návštěvníka z Evropy zaujmou i místní domorodci a jejich život. Řada z nich je totiž stále úzce svázána s divokou přírodou, která jim poskytuje potravu, ale i další potřebné zdroje.

Podobně jako se tříští názory na řešení problémů ve zvláště chráněných územích České republiky, třeba v nejvíce medializovaném národním parku Šumava, tak i na mnohá chráněná území ve vzdálených exotických zemích nelze pohlížet pouze přes růžové brýle. Paleta problémů, se kterými zápasí, bývá často velice pestrá. Některé jsou poměrně známé i v zahraničí, jiné si domácí raději drží pod pokličkou. Koncem roku 2010 jsem při pobytu na Srí Lance nahlédl i do třech národních parků na jihu tohoto ostrova, dříve označovaného jako Cejlon, které mají dost podobný charakter i několik společných problémů.

Děkuji všem kamarádům, kteří nikdy nepochybovali o tom, že se mé nápady dají skutečně realizovat.

Zatímco počátky chovu hospodářských zvířat lidmi spadají v oblasti tzv. úrodného půlměsíce na Předním východě do 10. století př. n. l. a v případě polodivokých sobů polárních dokonce ještě do doby mnohem dřívější, v Evropě má přítomnost domácích mazlíčků z řad volně žijících živočichů tradici výrazně kratší. Z Asie dovážení papoušci se na našem kontinentě objevili až v antickém Řecku. Za domácí mazlíčky považujeme živočichy chované člověkem nikoli z obchodních důvodů nebo pro využití v zemědělské výrobě, ale výhradně pro potěšení a zábavu.

Lüneburger Heide – Lüneburské vřesoviště v Dolním Sasku, SRN, první evropské velkoplošné chráněné území vyhlášené mimo vysokohoří či daleký sever, je obrazem vývoje územní ochrany přírody od ochranářských mýtů až po seriózně ekologicky zdůvodněný management. Naplňuje všechny funkce chráněných území: ochrana biodiverzity, vědecký výzkum, řízená péče, výchova a osvěta i rekreace.

Invazní nepůvodní druhy, tedy organismy lidmi úmyslně vysazené nebo neúmyslně zavlečené mimo areál rozšíření a ohrožující původní druhy, biotopy nebo ekosystémové procesy (viz rámeček na straně 27), bývají někdy považovány za druhé největší nebezpečí pro biologickou rozmanitost hned po rozpadu, poškozování a úbytku přírodního prostředí (Wilcove et al.1998). S pokračující globalizací se problém netýká již jen izolovaných ekosystémů, jako jsou ostrovy nebo horské hřbety. Odhaduje se, že počet invazních nepůvodních druhů modelových taxonů, typů prostředí nebo částí kontinentů, u nichž máme k dispozici věrohodné údaje, se v Evropě za posledních 35 let zvýšil o 76 % (Butchart et al.2010).

I s ohledem na to, že Stát Izrael vznikl teprve v roce 1948 a nejen první roky jeho existence poznamenaly boje za jeho udržení, snahy o absorbování nových přistěhovalců a intenzivní rozvoj zemědělství a průmyslu více než zájem o péči o přírodu a krajinu, působí dnešní údaje o územní ochraně až neuvěřitelně. Dosud bylo v Izraeli zřízeno 65 národních parků a kolem 170 přírodních rezervací. Vyhlášení dalších zhruba 50 národních parků a 200 rezervací se připravuje.

Stejně jako v jiných koutech naší planety patří i ve Spojených státech k zdaleka nejohroženějším biotopům mokřady. Od začátku 19. století se jejich celková rozloha na území dnešních USA bez Aljašky a Havajských ostrovů snížila o více než polovinu. Proto je dnešní putování význačnými chráněnými územími světa věnováno vůbec největší severoamerické bažině, porostlé vysokou vegetací (swamp).

Vyhlášením roku 2011 Mezinárodním rokem lesů připomíná Valné shromáždění OSN nesporný význam tohoto základního typu prostředí nejen pro fungování přírodních procesů, ale i pro zlepšování kvality života lidí na Zemi. Při této příležitosti vydalo hned několik mezinárodních institucí souhrnné zprávy hodnotících současný stav lesů a jejich výhled do budoucna (FAO 2010, 2011, EUROSTAT 2011, Flemming et al. 2011, Forest Europe/UNECE/FAO 2011, Secretariat of the Convention on Biological Diversity 2011). Jejich hlavní zjištění představujeme v následujících řádcích.