Mezinárodní ochrana přírody

Invazní nepůvodní druhy, tedy organismy lidmi úmyslně vysazené nebo neúmyslně zavlečené mimo areál rozšíření a ohrožující původní druhy, biotopy nebo ekosystémové procesy (viz rámeček na straně 27), bývají někdy považovány za druhé největší nebezpečí pro biologickou rozmanitost hned po rozpadu, poškozování a úbytku přírodního prostředí (Wilcove et al.1998). S pokračující globalizací se problém netýká již jen izolovaných ekosystémů, jako jsou ostrovy nebo horské hřbety. Odhaduje se, že počet invazních nepůvodních druhů modelových taxonů, typů prostředí nebo částí kontinentů, u nichž máme k dispozici věrohodné údaje, se v Evropě za posledních 35 let zvýšil o 76 % (Butchart et al.2010).

I s ohledem na to, že Stát Izrael vznikl teprve v roce 1948 a nejen první roky jeho existence poznamenaly boje za jeho udržení, snahy o absorbování nových přistěhovalců a intenzivní rozvoj zemědělství a průmyslu více než zájem o péči o přírodu a krajinu, působí dnešní údaje o územní ochraně až neuvěřitelně. Dosud bylo v Izraeli zřízeno 65 národních parků a kolem 170 přírodních rezervací. Vyhlášení dalších zhruba 50 národních parků a 200 rezervací se připravuje.

Stejně jako v jiných koutech naší planety patří i ve Spojených státech k zdaleka nejohroženějším biotopům mokřady. Od začátku 19. století se jejich celková rozloha na území dnešních USA bez Aljašky a Havajských ostrovů snížila o více než polovinu. Proto je dnešní putování význačnými chráněnými územími světa věnováno vůbec největší severoamerické bažině, porostlé vysokou vegetací (swamp).

Vyhlášením roku 2011 Mezinárodním rokem lesů připomíná Valné shromáždění OSN nesporný význam tohoto základního typu prostředí nejen pro fungování přírodních procesů, ale i pro zlepšování kvality života lidí na Zemi. Při této příležitosti vydalo hned několik mezinárodních institucí souhrnné zprávy hodnotících současný stav lesů a jejich výhled do budoucna (FAO 2010, 2011, EUROSTAT 2011, Flemming et al. 2011, Forest Europe/UNECE/FAO 2011, Secretariat of the Convention on Biological Diversity 2011). Jejich hlavní zjištění představujeme v následujících řádcích.

Nejznámějším chráněným územím v Chile je bezesporu národní park Torres del Paine, ležící na samém jihu této podlouhlé jihoamerické země. Na jejím opačném konci, o více než 3 000 km severněji, je možné navštívit patrně druhé nejznámější místo – Národní park Lauca. Nabízí úžasné výhledy na zasněžené šestitisícové vulkány a modré jezero s bohatou faunou. Rozkládá se v samotném srdci Altiplana, obrovské náhorní plošiny, jejíž průměrná nadmořská výška dosahuje téměř čtyř tisíc metrů. Dominantu parku tvoří sopky Parinacota (6 342 m n. m.) a Pomerape (6 282 m n. m.). Na dohled od nich vypouští občasné obláčky dýmu nejčinnější vulkán severního Chile – Guallatiri (6 063 m n. m.). Nejen tyto zasněžené vrcholky lze pozorovat od Chungara (4 518 m n. m., 2 100 ha), jednoho z nejvýše položených jezer světa, které vděčí za svůj vznik erupci nedaleké Parinacoty. Zhruba před 13 000 lety lávový materiál a uvolněné kusy hornin utvořily přirozenou hráz na dně údolí. Od jezera lze dohlédnout i na nejvyšší horu sousední Bolívie, 6 542 metrů vysokou Sajamu.

Panda velká se stala symbolem ochrany přírody a jedním z nejpopulárnějších savců. V očích veřejnosti je vesměs vnímána jako druh ohrožený vyhubením, jehož rozmnožení v lidské péči patří k mimořádným chovatelským úspěchům. Od dob výzkumů legendárního George Schallera, který studiem pand ve volné přírodě přinesl stěžejní poznatky z jejich biologie, uplynulo třicet let. Dnes na ně s úspěchem navazují čínští vědci ve spolupráci se zahraničními kolegy. Rovněž chov pand v lidské péči dosáhl jiného rozměru. Jaká je tedy současná situace pandy velké jako ohroženého druhu?

Austrálie je sice nejmenší kontinent, přesto je její celková rozloha na jedinou zemi obrovská. Plochu České republiky převyšuje téměř stonásobně. Pověstné jsou zejména pouště a polopouště nacházející se ve středu a na západě kontinentu, východ je naopak značně vlhký. Setkáme se zde i s deštnými lesy, na severu tropickými, na jihu mírného pásma. Zdejší fauna a flóra je unikátní a jen velmi málo se podobá blízké indomalajské biogeografické oblasti.

Systém národních parků a chráněných území Australského svazu patří k nejlepším na světě. Nelze se tomu až tak moc divit. Austrálie je vyspělou ekonomikou s kvalitní demokracií, velmi nízkou hustotou zalidnění a zvyšujícím se povědomím potřeby ochrany unikátního přírodního prostředí. Ne jinak tomu je ve státě Queensland, ve kterém se nalézá více než 220 národních parků.

Rok co rok míří miliony Američanů i zahraničních turistů do vyhlášených národních parků na západě USA. Jejich nejčastějšími cíly jsou národní parky Yellowstonský, Yosemitský nebo Skalnaté hory. Ale i Ledovcový národní park (Glacier Na­tional Park) ve státě Montana má návštěvníkům co nabídnout.

Výsledky 16. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), konaného v prosinci 2009 v Kodani, očekávali s napětím nejen ti, kteří probíhající a očekávané změny podnebí považují za nejdůležitější celosvětový problém související se životním prostředím. S nemenším zájmem sledovali summit v dánské metropoli početní odpůrci tohoto názoru. Přestože vrcholné jednání téměř všech vlád neskončilo úplným fiaskem, přijmout konkrétní strategické cíle na ochranu podnebí pro alespoň střednědobé období, které by v podobě závazného dokumentu nahradily Kjótský protokol, jehož platnost vyprší v roce 2012, se ale nepodařilo (viz Ochrana přírody, 65, 2, 28-29, 2010).