Mezinárodní ochrana přírody

Chráněná území v jižní a východní Africe neproslavila ani tak krása tamější krajiny, jako pestrá a stále ještě početná společenstva volně žijících živočichů. Jména jako Serengeti, Masai Mara nebo Kruger dobře znají milovníci přírody doslova po celém světě. Oblast kolem řeky Tsavo v jihovýchodní Keni představuje z tohoto pohledu výjimku. Návštěvníkům může nabídnout nezapomenutelné scenérie, doplněné překvapivě pestrou mozaikou rozmanitého prostředí. Tsavo se ale do povědomí veřejnosti dostalo také díky zvířatům, i když nejdříve ne úplně žádoucím způsobem.

Situace nosorožců ve volné přírodě je nejhorší za poslední desítky let. V Jihoafrické republice jich bylo jen za loňský rok upytlačeno víc než tisíc a desítky dalších byly zavražděny v ostatních afrických zemích. Asijští nosorožci jsou na tom podobně - i oni jsou častým terčem pytláků. Ve snahách o záchranu nosorožců se angažují i české instituce, především ZOO Dvůr Králové nad Labem.

Dva nejčastější přívlastky přidávané k názvu ostrova naznačují, že Bonaire je mnohem více než jen pouhý ostrůvek v Karibiku. Milovníky podmořského světa nenechá chladnými často používané označení, že je jedním z nejlepších míst k potápění na světě. Ještě zajímavější je skutečnost, že si získal uznávanou pověst nejekologičtějšího přístupu k ochraně přírody v celé karibské oblasti.

Česká ochrana přírody se poprvé zapojila do rozvojového projektu. Naše zkušenosti ze střední Evropy předáváme vzdálené zemi, která se rozprostírá od břehů Černého moře až po pětitisícové vrcholy Kavkazu. Sakartvelo, jak ji nazývají Gruzínci, je dosud nepříliš poškozeným přírodním klenotem, ale i jednou z nejstarších kolébek zemědělství. Právě do těchto míst směřujeme v rámci rozvojové spolupráce naši podporu.

Na mapách vydaných před rokem 1990 jej budete hledat jen s obtížemi. Pokud se vám to přece jen podaří, pravděpodobně bude chybět jeho název. Řeč je o ostrově či spíše ostrůvku Vilm, který leží nedaleko jižního pobřeží největšího německého ostrova Rujány oblíbeného cíle letních dovolenkářů z bývalého Československa.

Státy na severu Evropy se vyznačují nejen propracovaným zákonodárstvím na ochranu životního prostředí včetně péče o přírodní a krajinné dědictví, ale i citlivým vztahem většiny obyvatelstva k přírodě a opravdovým zájmem o ni. V následujících řádcích proto představíme některé zkušenosti z péče o vodní ekosystémy, získané ve dvou severských zemích – ve Finsku a v Dánsku. Nejedná se o vyčerpávající přehled problematiky, ale spíše o postřehy, z nichž některé mohou najít rozumné uplatnění i v České republice.

Vyslovíme-li před milovníkem přírody slovo Indie, první, co se mu obvykle vybaví, bývá tygr. Přestože největší kočkovitá šelma představuje v druhé nejlidnatější zemi planety v dobrém i zlém ikonu ochrany přírody, nabízejí tamější chráněná území i jiné, neméně působivé ukázky zdejší přírody a krajiny.

Ve dnech 3.–14. března 2013 proběhlo v thajském Bangkoku šestnácté zasedání Konference úmluvy CITES, která slaví v letošním roce 40 let své existence. Zúčastnilo se jí více než 2 000 delegátů zastupujících smluvní strany i četné vládní, mezivládní a nevládní organizace (WWF, IUCN, TRAFFIC aj.). Při této příležitosti byl 3. březen vyhlášen Mezinárodním dnem ochrany planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů (World Wildlife Day). Konference je pořádána jednou za tři roky a v jejím průběhu je diskutována a schválena řada usnesení snažících se vylepšit fungování Úmluvy.

Rozvolňování koryta Mohanu u Ebensfeldu bylo připravováno již před rokem 2010. Nevzniklo tedy vysloveně jako úsporný koncept pro období hospodářských obtíží, přestože nyní tak může být vnímáno. Vyšlo z prosté snahy dosáhnout za přijatelné peníze, v reálně omezených pozemkových podmínkách alespoň částečných zlepšení průchodu povodní a zároveň zlepšení morfologicko-ekologického stavu řeky. Po technologické stránce nešel nositel opatření, Vodohospodářský úřad v Kronachu, cestou vědecky podložené aplikace morfologicky autentických říčních tvarů ani vzhledově dokonalých a bezpečně stabilizovaných povrchových úprav. Tentokrát si vzal příklad z povodně, která drsně narušuje terén, nechává za sebou členitě obnažené štěrkové povrchy a říční břehy otvírá pro další korytotvorné působení vodního toku.

Od poloviny sedmdesátých let až do roku 1990 sužovala Libanon občanská válka mezi křesťanským a muslimským obyvatelstvem. Přesto během ní vzniklo nejen Ministerstvo životního prostředí, ale začala se rodit i některá chráněná území. Do současné doby zde však nebyl vyhlášen žádný národní park.