Mezinárodní ochrana přírody

Nevládní nezisková organizace Royal Society for Prevention of Cruelty to Animals zachraňuje handicapované živočichy ve Velké Británii už téměř 200 let.

Afrika vyniká nejvyšší druhovou rozmanitostí savců ze všech kontinentů. Bohužel se rozsah málo narušeného přírodního prostředí za posledních pár desítek let s výjimkou několika řídce zalidněných zemí, jako je Namibie, Botswana, Zambie, Gabon, Kongo, Středoafrická republika nebo Jižní Sudán, většinou rozmělnil na různě velké střípky, které v lepším případě požívají územní ochranu.

Národní park Losinij ostrov (Losí ostrov) se nachází na severovýchodním okraji Moskvy, která se díky tomu řadí k několika málo evropským hlavním městům, která mají na svém správním území národní park. Jeho jihozápadní okraj leží pouhých 8 km od Kremlu. Poloha parku samozřejmě předurčuje problémy, s nimiž se ochrana přírody musí potýkat, a přestože chrání cenné biotopy a druhy, jeho budoucnost nemusí být růžová.

Projekt s názvem Vybudování české vědecké stanice v Antarktidě vznikl v roce 1999 a byl finančně podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Jeho cílem bylo vytvořit v Antarktidě vědeckou a technicko-logistickou bázi pro realizaci českých vědeckých programů. Vzhledem k významu polárních oblastí pro zachování rovnováhy planetárního systému Země a se zřetelem ke stupni jejich potenciálního ohrožení změnami podnebí je výzkum Antarktidy a Arktidy považován za jednu z vědeckých priorit současnosti.

Zažitá představa, že mokřady jsou naprosto zbytečné plochy bez jakéhokoli užitku, se nevyhnula ani území Spojených států amerických. Teprve v roce 1947 prolomil prezident Harry Truman nepsané pravidlo, že správný národní park má chránit buď lesy, nebo hory, nejlépe obojí současně, v krajním případě i polopoušť. A ještě jedno prvenství patří Trumanovi: do té doby byly národní parky v USA, alespoň oficiálně, zřizovány vysloveně pro zachování významných geomorfologických jevů či jedinečného krajinného rázu. Oblast na jihu Floridy na rozhraní tropického a subtropického pásu zvaná Everglades v USA se stala vůbec prvním mokřadním národním parkem, ale současně prvním národním parkem, vyhlášeným na ochranu fauny a flóry a celého ohroženého ekosystému.

Péče o životní prostředí ve Spojených státech věnuje již od přelomu 60. a 70. let 20. století zvýšenou pozornost omezování znečišťování cizorodými látkami ohrožujícími lidské zdraví. Uplatňují se zde špičkové technologie a vzhledem k objemu amerického hospodářství dokáže federální vláda i vlády jednotlivých států vyčlenit v naléhavých případech v překvapivě krátké době nemalé finanční prostředky. Přesto si v resortu životního prostředí v USA uchovává významné postavení i ochrana přírody.

Návštěva Nové Guineje je neopakovatelným zážitkem, ať už se vydáte na východ, kde leží nezávislý stát Papua – Nová Guinea (PNG), nebo na méně známý západ patřící Indonésii. Ostrov, ležící prakticky na rovníku, je značně členitý, žijí zde neobvyklá zvířata, ale návštěvníka z Evropy zaujmou i místní domorodci a jejich život. Řada z nich je totiž stále úzce svázána s divokou přírodou, která jim poskytuje potravu, ale i další potřebné zdroje.

Podobně jako se tříští názory na řešení problémů ve zvláště chráněných územích České republiky, třeba v nejvíce medializovaném národním parku Šumava, tak i na mnohá chráněná území ve vzdálených exotických zemích nelze pohlížet pouze přes růžové brýle. Paleta problémů, se kterými zápasí, bývá často velice pestrá. Některé jsou poměrně známé i v zahraničí, jiné si domácí raději drží pod pokličkou. Koncem roku 2010 jsem při pobytu na Srí Lance nahlédl i do třech národních parků na jihu tohoto ostrova, dříve označovaného jako Cejlon, které mají dost podobný charakter i několik společných problémů.

Děkuji všem kamarádům, kteří nikdy nepochybovali o tom, že se mé nápady dají skutečně realizovat.

Zatímco počátky chovu hospodářských zvířat lidmi spadají v oblasti tzv. úrodného půlměsíce na Předním východě do 10. století př. n. l. a v případě polodivokých sobů polárních dokonce ještě do doby mnohem dřívější, v Evropě má přítomnost domácích mazlíčků z řad volně žijících živočichů tradici výrazně kratší. Z Asie dovážení papoušci se na našem kontinentě objevili až v antickém Řecku. Za domácí mazlíčky považujeme živočichy chované člověkem nikoli z obchodních důvodů nebo pro využití v zemědělské výrobě, ale výhradně pro potěšení a zábavu.