Podrobné vyhledávání v článcích

Najväčším tatranským jazerom bývalo dnes už neexistujúce Studenopotocké pleso. Na stredoeurópske pomery zaniklo vskutku nezvyčajným spôsobom. Pred tisíckami rokov vytieklo cez eróziou narušenú morénovú hrádzu. Hlavné parametre a najnovšie fakty prináša vedecká rekonštrukcia vychádzajúca z analýzy digitálneho modelu terénu.

Indonésie patří plným právem mezi státy s megadiverzitou, tedy s v globálním měřítku mimořádně vysokou biodiverzitou, zejména druhovou bohatostí (počtem druhů). Bohužel překotné velkoplošné odlesňování, především v důsledku výsadby palmy olejné (Elaeis guineensis), a vysoká míra nelegálního obchodu s faunou způsobila, že se mnozí indonéští volně žijící živočichové dostali na pokraj vyhubení.

Mezivládní platforma pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES), ustavená v dubnu 2012 pod patronací Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), poskytuje prostřednictvím hodnotících zpráv aktuální vědecké poznatky tolik potřebné pro praktickou péči o biodiverzitu na všech jejích základních úrovních. Obsáhlá analýza stavu, změn a vývojových trendů globální biodiverzity a ekosystémových služeb / příspěvků přírody lidem z roku 2019 patří již dnes mezi vůbec nejcitovanější zdroje o uvedené problematice. Na přelomu srpna a září 2023 proběhlo v Bonnu jubilejní 10. zasedání IPBES, jehož hlavním výstupem se stalo přijetí tematické hodnotící zprávy o invazních nepůvodních druzích a jejich regulaci. 

Košatou, mimořádně obsáhlou péči o biodiverzitu nemohla v květnu 1992 sjednaná Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD) dost dobře postihnout do nezbytných podrobností. Stejně jako v případě probíhajících a očekávaných změn podnebí se proto vyjednavači pod časovým tlakem uchýlili k odsouhlasení rámcové mnohostranné dohody s celosvětovou působností, kterou měla vhodně doplňovat řada konkrétních právně závazných protokolů, zaměřených na dílčí aspekty zmiňované problematiky. Protože se přijímání protokolů příliš nedaří, již třikrát se smluvní strany CBD shodly alespoň na společných globálních cílech, naposledy, konkrétně v prosinci 2022, na Kchun-mingsko-montrealském globálním rámci pro biologickou rozmanitost. 

Díky soustavě chráněných území Natura 2000 se pod křídla ochrany EU dostala nejen řada unikátních přírodních biotopů, které jsou podmíněny lidským působením, ale především těch, které dokumentují původní přírodní poměry v člověkem nedotčené přírodě. Živoucí doklady o tom, jak příroda mohla vypadat, zpravidla končí na počátku holocénu, protože většinu třetihorní historie a druhového bohatství evropského prostoru „přemazala“ klimatická změna v podobě zalednění. Přesto je to pravda jen do určité míry. Díky specifickému čtvrtohornímu vývoji máme v Evropě stále příležitost obdivovat a chránit pozůstatky terciérních biotopů. Tyto fragmenty nenajdeme na vlastním evropském kontinentu, ale v přiléhající oblasti, Makaronésii. Právě tady jsou stále k vidění společenstva subtropického stálezeleného lesa označovaného jako laurisilva. Následující řádky stručně pojednávají o jejich genezi, přírodovědném významu a ochraně.

Český Banát je oblast dnešními cestovateli a přírodovědci opěvovaná jako ztracený ráj. Jedná se o část Rumunska s českým etnikem, které si bez ohledu na vzdálenost stovek kilometrů od původní domoviny dodnes zachovalo nejen český jazyk, ale i mnohé z tradic, na domácí půdě dávno zapomenutých. Dvousetletým vývojem se v ní ustálilo šest českých obcí, roztroušených v malebné horské krajině nad Dunajem. Drsnost prostředí, vzdálenost od mateřské země, ale i houževnatost místních Čechů vytvořila v Banátu silnou kulturní enklávu čítající asi 1 600 osob. Každá obec se vyvíjela trochu jinak, nejen v důsledku různé vzájemné vzdálenosti, ale i vlivem poněkud odlišné hospodářské a přírodní situace. Nejznámější z českých komunit ve zmiňované části Rumunska se stala obec Svatá Helena: od jejího založení uplynulo v září 2023 přesně 200 let.

Pět desetiletí existence s sebou přináší vhodnou příležitost k zamyšlení nad dosavadním i dalším působením oslavence. Proto si u příležitosti půlstoletého jubilea Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů (CITES) nejen připomeneme vznik a poslání uvedené významné normy mezinárodního práva, ale pokusíme se, byť s jistou dávkou subjektivity, také vyhodnotit její naplňování v České republice a ve světě.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR spolu s Finským institutem pro životní prostředí SYKE realizovala dvouletý projekt (2021–2023) „Posílení ochrany a udržitelného využívání biodiverzity v Arménii v souladu s evropskými standardy“ hrazený z programu Evropské unie Twinning. Hlavním projektovým partnerem a příjemcem výstupů projektu bylo Ministerstvo životního prostředí Arménie.

Rozumné ochraně mezinárodních vod dlouhou dobu bránila její právní nevyjasněnost. Každý stát, jehož součástí je mořské pobřeží, si vymezuje výsostné vody až 12 námořních mil (22,2 km) od základní linie, což je čára nejnižšího vodního stavu za odlivu. Země v nich mají stejné pravomoci jako na souši s výjimkou povinnosti nechat jimi proplouvat lodě jiných států. Další zóna, označovaná jako přilehlá, může sahat až 24 námořních mil (44,5 km) od základní linie a platí v ní všechny celní, finanční, přistěhovalecké a zdravotnické právní normy příslušného státu. Mnohem větší plochu než výsostné vody a přilehlé zóny zabírají výlučné ekonomické zóny (EEZ): jejich vnější hranice se totiž může nacházet až 200 námořních mil (370 km) od základní linie. Pobřežní stát v nich má svrchovaná práva na průzkum a využívání přírodních zdrojů, a to i z mořského dna, může v nich také vyhlásit chráněná území, stanovit kvóty rybolovu, provádět výzkum a umisťovat nejrůznější zařízení. Cizím zemím je v EEZ zaručena svoboda plavby, přeletu a kladení podmořských kabelů a potrubí. Obrovská plocha veškerého oceánu za vnější hranicí EEZ se považuje za mezinárodní vody, které nepatří žádnému státu, a přitom všem. Přístup do nich totiž mají všechny země včetně vnitrozemských: proto se o nich někdy hovoří jako o volném moři.