Pavel Pešout

Věnováno
Václavu Petříčkovi a Igoru Míchalovi

Významné krajinné prvky jsou na území České republiky systematicky mapovány od poloviny sedmdesátých let minulého století. Stejně dlouho trvá úsilí o jejich respektování v územním plánování a hospodářském využívání s cílem zajištění ekologické stability krajiny.^[1]

^{- - - -}

^[1] V polovině sedmdesátých let minulého století vydal Státní ústav pro územní plánování (TERPLAN) tzv. „Územní průmět významných prvků krajiny“. Šlo o objemný tisk se soupisem prvků vydaný pro každý kraj (např. pro Hl. m. Prahu a Středočeský kraj jde o publikaci o 800 stranách [Kubín et al. 1975]). Původní myšlenka VKP tedy pochází ze sféry územního plánování, až v osmdesátých letech přešla do gesce státní památkové péče a ochrany přírody a byla podrobněji rozpracována vč. mapování (Míchal & Petříček 1988b).

Nejefektivnější formy péče o přírodu, obnovy ekosystémů a tvorby krajiny jsou ty s přímou účastí vlastníků či hospodářů prostřednictvím věcných či jiných práv k pozemkům. Často jejich rozhodnutí iniciuje dobrovolná či státní ochrana přírody, ale čím dál více i v České republice přibývá osvícených vlastníků pozemků, firem a spolků, kteří cítí odpovědnost za stav přírody a aktivně podporují biodiverzitu a usilují o zdravé ekosystémy a krajinu ve svém okolí, v oblasti svého podnikání, na svém majetku či farmě. Zvyšuje se také počet cíleně vytvářených „soukromých rezervací“. V souvislosti s plněním cílů evropského nařízení o obnově přírody se stává stále aktuálnější tyto snahy ze strany státu více podporovat a počítat s nimi.

Ve dnech 8.–9. listopadu 2025 se v Kostelci nad Černými lesy konal celostátní sněm Českého svazu ochránců přírody (ČSOP), který si zde zvolil vedení pro další tři roky. Předsedou nadále zůstává Libor Ambrozek a jako místopředseda pokračuje Karel Kříž. Kromě vnitrosvazových věcí se nejvyšší orgán ČSOP zabýval aktuálním děním v české ochraně přírody a krajiny.

Dlouhodobě mezi hlavní priority státní ochrany přírody patří osvěta a informování veřejnosti. Jednou z účinných forem komunikace je poskytování informací přímo v terénu s využitím návštěvnické infrastruktury. Investičně a provozně nejnáročnějšími zařízeními poskytujícími informace v konkrétních územích jsou návštěvnická střediska. Poptávka po vytvoření návštěvnických středisek neustále narůstá. Ochrana přírody chce návštěvníky v území vítat a podporovat šetrné formy rekreace, ale zároveň musí zvládnout jednotlivé rekreační aktivity usměrňovat tak, aby nadměrnou návštěvností nedocházelo k poškozování nejcennějších částí chráněných území. Cílem Programu Dům přírody je vybudovat síť návštěvnických center (domů přírody) doplněnou menšími informačními středisky v turisticky atraktivních místech chráněných krajinných oblastí a významných národních přírodních rezervacích a památkách s vysokou návštěvností.

Nařízením vlády z 15. ledna 2025 byla vyhlášena chráněná krajinná oblast Soutok jako 27. chráněná krajinná oblast v České republice. Lužní krajina v oblasti soutoku řek Moravy a Dyje byla navrhována k ochraně již od poloviny minulého století. Od té doby bylo území negativně ovlivněno intenzivním hospodařením a dramatickou změnou vodního režimu v důsledku vodohospodářských úprav. Navzdory tomu se zde stále uchovala unikátní krajina s koncentrovaným mimořádným přírodním a kulturním dědictvím, díky kterému byla v posledních desetiletích zapsána na mnoho evropských a světových prestižních seznamů. Česká republika se tím opakovaně zavázala k ochraně tohoto dědictví a odpovídající péči o něj. Až letošní vyhlášení chráněné krajinné oblasti Soutok však tyto závazky dostatečně naplnilo.

Jednou z významných etap v územní ochraně přírody v České republice je prvorepubliková pozemková reforma proběhnuvší před sto lety. Jejím cílem bylo nastolit sociálně spravedlivější úpravu pozemkového vlastnictví, rozšířit střední vrstvu zemědělstvím se živícího obyvatelstva a vytvořit soběstačná středně velká hospodářství, která by se stala tahounem modernizace zemědělství. Snahou příslušných prvorepublikových orgánů bylo navíc v rámci reformy zajistit ochranu přírodního a kulturního dědictví tehdejšího Československa.

AOPK ČR dlouhodobě usiluje o zpřírodnění vodních toků za využití renaturací, tedy obnovy morfologie a dynamiky vodního toku s úplným či částečným využitím působení přírodních sil. Mezi toky, kterým se AOPK ČR dlouhodobě věnuje, patří řeka Bečva, v minulosti významně člověkem pozměněná, která si však uchovala velký renaturační potenciál. AOPK ČR zde dokumentuje vývoj vodního toku, sbírá data o biodiverzitě a zadává zpracování podkladů s návrhy opatření ekologické obnovy řeky. 

Oblast Středomoravských Karpat, jejíž je Ždánický les zásadní součástí, představuje jeden z nejvýznamnějších komplexů listnatého lesa v ČR. V této oblasti se nachází rozsáhlé porosty acidofilních i květnatých bučin, v oblasti Ždánického lesa pak také typicky karpatských nebo panonsko-karpatských dubohabřin. 

Povrchová těžba hnědého uhlí spolu s návaznou infrastrukturou a průmyslem poškodila krajinu v Podkrušnohoří na ploše přes 300 km² vč. strukturálních změn v osídlení. Dnes, kdy je hnědouhelná energetika v útlumu a ukončení těžby se stále rychleji přibližuje¹, jsou postupně v Sokolovské a Mostecké pánvi uzavírány jednotlivé velkolomy. V roce 2024, tedy o několik let dříve před původním odhadem, bude ukončena těžba v hnědouhelném velkolomu ČSA. Jestliže mluvíme o plošně nejrozsáhlejší těžbě spojené s devastací přírody, nabízí se zde po ukončení těžby příležitost realizovat největší český projekt ekologické obnovy.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
po dvou letech intenzivního projednávání v průběhu několika předsednictví (vč. českého) bylo schváleno nařízení Evropského parlamentu a Rady EU o obnově přírody (Nature Restoration Law, NRL). Jde o hlavní legislativní nástroj k naplňování Strategie EU v oblasti ochrany biologické rozmanitosti do roku 2030. Pokud bude nařízení plněno, v roce 2030 by měla být biologická rozmanitost v Evropě na cestě k obnově.