Jan Plesník

Jubilejní 10. roční semináře zabývajícího se problematikou naplňování Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) a pravidelně pořádaného Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR s finanční podporou Ministerstva životního prostředí, se tentokrát zaměřil na Čínu a její úlohu v ochraně přírody a krajiny. Důvod je nasnadě. Nejlidnatější země světa představuje jeden z největších, ne-li rovnou vůbec největší, trh s faunou a flórou a z nich získávanými produkty na naší planetě. Není žádným tajemstvím, že uvedená skutečnost významně dopadá na přírodu nejen v Číně.

Každý rok se k zájemcům dostane alespoň jedna zpráva, hodnotící stav určité složky životního prostředí v celosvětovém měřítku. Globální analýzy se tak zaměřují kupř. na lesy, oceány, mokřady, půdu (jako hmotu), potravinové zdroje včetně hospodářsky významných druhů ryb a dalších mořských živočichů, mangrovové porosty, korálové útesy, ptáky, cévnaté rostliny, odrůdy a kultivary plodin nebo plemena domácích a hospodářských zvířat.

Jak se žije lidem a přírodě v antropocénu
Anthropocene. A very short introduction
Ellis E. C.
Oxford University Press Oxford 2018. 208 str. ISBN 978-0-19-879298-7. Internetové knihkupectví Amazon nabízí brožovanou publikaci za 10,75 USD.

Více než 1800 stránek textu připravovaného tři roky. Jeho autoři a redaktoři přečetli na 15 000 recenzovaných článků v časopisech, sbornících a knihách a dalších ověřitelných informačních zdrojů a vypořádali na 22 000 připomínek recenzentů. Uvedená čísla charakterizují dlouho očekávanou zprávu o stavu celosvětové biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb. Uveřejnila ji Mezivládní platforma pro biodiverzitu a ekosystémové služby (Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Services, IPBES), odborný panel OSN zaměřený na uvedenou problematiku (viz Ochrana přírody, 71, 3, 44―47, 2016). Její v pořadí již 7. plenární zasedání se uskutečnilo 29. dubna ― 4. května 2019 a hostilo jej pařížské ústředí Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organisation, UNESCO). Vysoce informativní dokument podrobně hodnotící stav přírody a služeb, které poskytuje lidské společnosti, sepsalo více než 450 expertů z 50 států. Nechyběli mezi nimi ani pracovníci Ústavu výzkumu globální změny AV ČR Brno, Univerzity Karlovy v Praze/Jihočeské univerzity České Budějovice, Masarykovy univerzity v Brně a Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Jedním z důvodů, proč na přelomu 60. a 70. let 20. století vzniklo celosvětové hnutí na ochranu životního prostředí, se stalo zjištění, že na Zemi neexistuje žádné místo, a to ani na souši a sladkovodních vodách, ani na moři, které by vůbec nebylo ovlivněno lidskou civilizací. Podle uznávaných odhadů již člověk stačil poškodit dvě třetiny zemského povrchu: lidé přímo či nepřímo významně přeměnili plné tři čtvrtiny souše a zbývající čtvrtinu tvoří zaledněné nebo odlehlé plochy, zatímco ke zlepšení stavu došlo za posledních 30 let jen na 2,7  % celkové rozlohy suchozemských ekosystémů (IPBES 2019, UNEP 2019). Není divu, že pokračující a často velkoplošné ničení souše negativně ovlivňuje životní úroveň přinejmenším 3,2 miliardy obyvatel naší planety (IPBES 2018). Převedeno na peníze: ročně nás stojí necitlivý přístup k prostředí jenom ve ztrátách ekosystémových služeb (přínosů, poskytovaných ekosystémy lidské civilizaci) 10–17  % světového hrubého produktu (UNEP 2019). Není žádným tajemstvím, že degradace přírody postihuje nejvíce Afriku na jih od Sahary, jihovýchodní Asii a Latinskou Ameriku. Přestože se úbytek lesů na Zemi v letech 2010–2015 snížil, přišli jsme od začátku tisíciletí o milion čtverečních kilometrů zmiňovaného typu zemského pokryvu (UNEP 2018). Vzhledem k tomu, že brazilská vláda vyhlásila amazonský prales za čistě přírodní zdroj a poptávka po palmovém oleji neklesá, v roce 2016 zaznamenaný globální úbytek lesa o rozloze 250 000 km² musíme považovat za vskutku rekordní. Ještě mnohem hůře jsou na tom mokřady. Ve 20. století jich – pokud jde o plochu – na souši zmizelo 69–75  %: roční úbytek, ačkoliv i on se v poslední době snížil, je tak třikrát větší než v případě lesů (Davidson 2014, WCMC 2017).

Méně známý nosorožec jávský (Rhinoceros sondaicus) patří bezesporu mezi nejvzácnější savce světa. Připomeňme, že původně osídloval rozsáhlý areál od Bangladéše a severního Vietnamu přes Malajský poloostrov až po Sumatru a Jávu. Nechce se věřit, že svého času býval ze tří recentních asijských druhů nosorožců nejpočetnější.

Již jen letmý pohled na mezinárodní kalendář potvrzuje, jak široká je rozmanitost lidské kultury. Ostatně někteří ochranářští biologové ji vedle genů, druhů a ekosystémů považují za čtvrtou hladinu biologické rozmanitosti. Světový nebo mezinárodní den má statistika, leváci, žonglování, ženy a dívky ve vědě, poezie, objímání, odpůrci vojenské služby či spodní prádlo.

Selháváme ve snaze o zastavení úbytku biologické rozmanitosti. Tato kritická slova zazněla z úst výkonné tajemnice Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD) Christiany Pascové-Palmerové na úvod 14. zasedání konference smluvních stran CBD, konaného 17.–29. listopadu 2018 v egyptském letovisku Šarm aš-Šajchu.

Součástí Strategického plánu CBD pro období 2010–2020 se stala také dvacítka ambiciózních závazků, označovaných jako cíle z Aiči (CBD 2010, Plesník 2011, 2017). Je zřejmé,  že v současné době se většinu z nich ani zdaleka nedaří naplňovat (Tittensor et al. 2014, Mace et al. 2018, UNEP 2018a). Vyhodnocení plnění Strategického plánu, které se očekává na příštím zasedání smluvních stran v Pekingu v roce 2020, proto s velkou pravděpodobností pozitivně nevyzní a dá Pascové-Palmerové za pravdu.

V červenci 2018 se otázka ochrany tygrů (Panthera tigris) a jejich další přežití ve volné přírodě dostala do popředí zájmu široké veřejnosti v České republice v souvislosti s možným zapojením občanů ČR nebo občanů jiných států žijících v ČR do ilegálního obchodu s tygřími produkty. Protože se v této souvislosti v hromadných sdělovacích prostředcích objevila řada nejrůznějších informací, pokusíme se stručně shrnout současný stav uvedené problematiky a nastínit její možná řešení.

Jak Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN), tak mezivládní organizace Životní prostředí OSN (UNE) a uznávaná Nizozemská agentura pro hodnocení životního prostředí (PBL), věnující se také globálním problémům lidstva nedávno označily nešetrné zemědělství za hlavní příčinu úbytku biologické rozmanitosti na Zemi. Výroba potravin se totiž stala na naší planetě hlavní hnací silou ztráty přírodních a přírodě blízkých ekosystémů a některé její postupy druhům, biotopům ani přírodním procesům zrovna neprospívají. Ani Evropa není v tomto směru žádnou výjimkou. Nabízí se proto naprosto legitimní otázka, zda finančně subvencované zemědělství podporující přírodu, krajinu a obecněji i životní prostředí skutečně plní svou deklarovanou funkci, nebo představuje alibi pro celkově necitlivou zemědělskou produkci.