Jan Plesník

„Už to s tou Zambií doopravdy přehánějí,“ mohl by si říci pravidelný a pozorný čtenář našeho časopisu. Vždyť teprve nedávno jeden z autorů v časopise představil péči o přírodní a krajinné dědictví v uvedené subsaharské zemi i způsob, jak by ji mohla státní i dobrovolná ochrana přírody České republiky podpořit (viz Ochrana přírody, 72, 6, 42-48, 2017). Poselství článků o Zambii lze shrnout v konstatování, že tato méně známá africká země, téměř desetkrát větší než ČR, hostí pozoruhodnou a v některých chráněných územích překvapivě dobře zachovalou přírodu. Příkladem je národní park Kafue.

„Zeleň léčí,“ tvrdí prastaré úsloví, a to nejen v našem mateřském jazyce. Politicky korektní terminologií bychom mohli říci, že se vlastně jedná o tradiční znalost biologické rozmanitosti. Podívejme se ale poněkud podrobněji, co o vlivu zeleně na lidské zdraví zejména v lidských sídlech říká současná věda.

Ecology
Bowman W. D., Hacker S. D. & Cain M. L.
4. vydání. Sinauer Associates, Inc. Publishers Sunderland, MA 2017. 594 str. + cvii.
ISBN 978-1-6053-5618-1. Internetové knihkupectví Amazon nabízí vázanou publikaci od 115 USD.

Údaje dlouhodobě shromažďované organizací Životní prostředí OSN (UNE) potvrzují, že ilegální obchodování s planě rostoucími rostlinami a volně žijícími živočichy a výrobky z nich patří spolu s výrobou a prodejem narkotik a zbraní a kšeftováním s lidmi k nejvýnosnějším komerčním činnostem vůbec.

Územní ochrana patří spolu s péčí o cílové taxony planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a dalších organismů mezi tradiční způsoby snahy o dlouhodobé zachování přírodního a krajinného dědictví.

Jen máloco působí na postoje a chování lidí jako filmový průmysl. Jeho symbolem se oprávněně stala dnešní čtvrť Los Angeles nazývaná Cesmínový les, hostící studia největších a také nejvýznamnějších výrobních společností a četná sídla na ně navázaných firem rozmanitého zaměření. Nejen vyhlášené kasovní trháky přitom ovlivňují doslova miliony diváků po celém světě. Nabízí se proto otázka, jak výtvory stříbrného plátna formují vztah občanů k přírodě a její ochraně.

V poslední době hýbou i částí evropské veřejnosti, která se o ochranu přírody příliš nezajímá, dva ne vždy s chladnou hlavou a racionálně diskutované případy: kácení v Bělověžském lese na východě Polska a dopad neonikotinoidů na hmyzí opylovače. Připomeňme si proto, o co v nich jde, a nezaujatě shrňme jejich současný stav.

Lov dobytka predátory, zejména velkými šelmami, zůstává v různých částech světa nejčastějším konfliktem mezi lidmi a volně žijícími živočichy. Velmi často se řeší, a to nejen v rozvojových zemích, povoleným usmrcením nebo upytlačením problémového zvířete nebo zvířat.

Ptáci bezesporu patří po celá staletí k nejoblíbenějším živočichům vůbec. Mnozí z nich citlivě reagují na změny prostředí, vyvolané lidskou civilizací, nezanedbatelným způsobem přispívají k fungování přírody a jejich výzkum napomáhá pochopení základních procesů v ekosystémech, ať už přirozených, přírodě blízkých, nebo umělých. V neposlední řadě představují dlouhodobou inpiraci umělců a bývají – poněkud technicky řečeno – také důležitým biologickým zdrojem, a to nejen z pohledu hospodářství jednotlivých zemí. To vše činí z ptáků víc než vhodnou skupinu pro informování, výchovu a vzdělávání nejširší veřejnosti i cílových skupin obyvatelstva a pro získávání jejich podpory pro myšlenku aktivní péče o přírodní a krajinné dědictví.