Podrobné vyhledávání v článcích

V Ruské federaci zůstává nejpřísnější kategorií chráněného území tzv. zapovědnik, který zahrnuje mimořádně cenná a rozlehlá území se zachovalou přírodou (většinou kategorie IUCN Ia). Srovnání s nám známou kategorií národní park není zcela přesné, protože národní parky existují v Rusku také, ale režim ochrany je zde oproti zapovědnikům či zakaznikům volnější. Jeden z nejvíce studovaných zapovědniků v Rusku leží v pohoří Sichote-Alin v Přímořském kraji na ruském Dálném východě. Jmenuje se Lazovskij zapovědnik a jeho historie sahá do roku 1935. Vlastně ještě dál: při příjezdu prvních ruských osadníků byla oblast chráněna před vykácením z důvodu ochrany lovné zvěře, a tak se v něm mohla zachovat poměrně nedotčená příroda ussurijské tajgy.

V lednu roku 2014 byl vrchlabský Krtek ředitelem Správy Krkonošského národního parku Janem Hřebačkou otevřen (skutečně ťal nožem do marcipánového krtka obecného), architektem Petrem Hájkem oživen (první veřejnou exkurzí po krtčím okolí a jeho útrobách) a teď se tým lidí z pracoviště ekologické výchovy snaží, aby nám Krtek žil (tedy aby do něj chodili lidi a užívali si naše programy).

Obojživelníci patří mezi skupinu živočichů, které je po roce 2000 věnována na naše poměry mimořádná pozornost – poslední rozsáhlé sledování obojživelníků před tímto datem proběhlo při vytváření knižního vydání atlasu jejich rozšíření (Moravec 1994). Primárním impulzem pro zahájení současného rozsáhlého a systematického sledování těchto živočichů bylo přistoupení ČR k EU a z toho vyplývající povinnosti související s tvorbou soustavy Natura 2000. Od roku 2006 pak pod záštitou AOPK ČR probíhá každoroční celostátní monitoring vybraných taxonů (bohužel jen těch obecně vzácnějších), jehož účelem je podchycení dlouhodobých trendů vývoje jejich populací a působících vlivů v rámci reprezentativní sítě lokalit. Znalosti o recentním rozšíření všech druhů obojživelníků pak postupně doplňuje historicky nejpodrobnější celoplošné mapování, které od roku 2008 organizuje AOPK ČR a které pokrylo celé území České republiky do konce roku 2014.

Mezi volně žijícími živočichy, planě rostoucími rostlinami a dalšími organismy se státní i dobrovolná ochrana tradičně zaměřuje na druhy ohrožené vymizením, tedy vyhynutím nebo vyhubením. Červené seznamy ohrožených druhů a jejich rozšířená verze, červené knihy, přinášejí hodnocení druhů (nebo jiných taxonů) právě z hlediska nebezpečí vymizení.

Významné krajinné prvky (VKP) jsou často opomíjeným nástrojem ochrany přírody a krajiny. Pro větší poznání jeho využívání byla provedena analýza registrovaných významných krajinných prvků na příkladu území Středočeského kraje, který je v rámci ČR největší a má různorodé přírodní podmínky. Pozornost byla vedle zpřesnění aktuálních počtů registrovaných VKP zaměřena také na nejčastější problémy, které registraci provázejí.

V článku publikovaném v Ochraně přírody 5/2014 jsem se snažila podrobněji vysvětlit postup doporučovaný v Metodickém pokynu odboru obecné ochrany přírody a krajiny MŽP k aplikaci § 8 a § 9 ZOPK (Věstník MŽP 5/2014) v případech, kdy zamýšleným kácením dřevin mohou být dotčeny další zájmy chráněné zákonem o ochraně přírody a krajiny (např. významný krajinný prvek – VKP, krajinný ráz, zvláštní druhová ochrana atd.). Ještě více sporných a v praxi tedy nejednotně pojímaných otázek existuje v situacích, kdy zamýšlené kácení „souvisí“ s ustanoveními jiných zákonů.

Od 70. let 20. století se na naše území navrací bobr evropský (Šafář, 2002; Vorel et al., 2012). Jeho početnost narůstá a aktuálně je odhadována na 4 000 jedinců. Základní životní projevy bobrů se tak stále častěji dostávají do střetu s hospodářskými zájmy člověka v krajině a narůstá i množství jimi působených škod.

Lesy Modravských slatí byly na ploše cca 1 300 ha ponechány v první polovině 90. let samovolnému vývoji. Na počátku gradace lýkožrouta smrkového. Byl to na Šumavě první krok k vytvoření velkého bezzásahového území. Po dvou desetiletích od tohoto rozhodnutí vypadají zdejší lesy jinak – území, které bývalo předmětem velkých sporů, diskuzí i rozhořčení, přestává budit negativní vášně. Už je zřejmé, že tu opět poroste les. Les s přidanou hodnotou divočiny.

Tok Kněhyně náležící do katastrálního území obce Prostřední Bečvy má charakter podhorské bystřiny a je pro něj typická velká rozkolísanost průtoků. Před rokem 1997 byla Kněhyně svázána klasickou hrazenářskou úpravou s kamennými stupni vysokými 1,5 m a souvislou úpravou břehu provedenou kamennou dlažbou. Vysoké povodňové průtoky vedly k zásadnímu poškození až likvidaci (samovolné revitalizaci) upraveného koryta vodního toku.