Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 3/2018 — 28. 6. 2018 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Dokážeme omezit predaci hospodářských zvířat šelmami?
Lov dobytka predátory, zejména velkými šelmami, zůstává v různých částech světa nejčastějším konfliktem mezi lidmi a volně žijícími živočichy. Velmi často se řeší, a to nejen v rozvojových zemích, povoleným usmrcením nebo upytlačením problémového zvířete nebo zvířat.
Britští, američtí a australští vědci pod vedením Lily van Eederové ze Sydneyské univerzity vyhodnotili úspěšnost rozmanitých způsobů omezování predace hospodářských zvířat šelmami, a to v celosvětovém měřítku (Conserv. Biol., 32, 26–34, 2018). Kromě zabití predátora se zaměřili i na situace, kdy stáda hospodářských zvířat stráží psi. Méně se ví, že v Jižní Americe tuto úlohu někdy plní také lamy. Do svého rozboru zařadili i účinnost oplocení pastvin elektrickými ohradníky, přímé ochrany dobytka pastevci, odpuzování šelem chemickými látkami, hlukem a světlem nebo ztížení podmínek pro lov, kupř. nasazováním obojků chovaným zvířatům. Někdy je nezbytné sáhnout ke sterilizaci predátorů či jejich převozu do míst, kde nepůsobí hospodářskou újmu. V současnosti nejen v Evropě a Severní Americe, ale i v některých afrických či asijských zemích vyplácejí úřady vlastníkům finanční náhradu za hospodářská zvířata usmrcená šelmami.
Přestože se původní areál rozšíření vlka zmenšil o více než třetinu, vrací se
tato psovitá šelma do některých evropských zemí včetně České republiky.
Foto Jan Plesník
Badatelé sami výzkum neprováděli, ale využili metanalýzu, tedy statistický rozbor již uveřejněných na sobě vzájemně nezávislých výsledků. Pro tento účel jim posloužilo celkem 34 studií, které proběhly v přírodních podmínkách, trvaly nejméně dva měsíce a dovolovaly vyčíslit počet a stav hospodářských zvířat před a po uskutečnění konkrétního opatření. Vyloučili ale případy používání otrávených návnad a výzkum, při němž se v různé míře uplatnily šelmy chované v lidské péči. Za úspěšné pak ekologové považovali kroky, jež podpořily rozumné soužití šelem a hospodářských zvířat.
Autoři upozorňují, že výzkum omezování střetu člověka s velkými šelmami neprobíhá v různých oblastech se stejnou intenzitou. Téměř polovina všech vyhodnocovaných studií pochází ze Severní Ameriky, kdežto z jihoamerického subkontinentu jen jediná. Sledování vlivu odlovu šelem na hospodářská zvířata probíhalo ponejvíce v Austrálii. Naopak v USA a Kanadě věnují výzkumníci od konce 70. let a počátku 80. let 20. století zvýšenou pozornost aplikaci nejrůznějších odpuzovačů.
Na regulaci šakala čabrakového (Canis mesomelas) používají chovatelé
ve východní a jižní Africe otrávené návnady. Na snímku jedinec v keňské
rezervaci Ol Pejeta. Foto Jan Plesník
Za nejdůležitější výstup metanalýzy můžeme považovat zjištění, že metody, při nichž nebývají šelmy zabíjeny, mohou být stejné účinné, nebo dokonce účinnější než přímé usmrcování zmiňovaných savčích predátorů. V některých případech, kupř. u vlků, kojotů a pum v USA a dingů, toulavých psů a jejich kříženců v Austrálii, vedl jejich odlov k ještě větším ztrátám hospodářských zvířat. Potvrzuje se, že nejvhodnějším postupem snížení újmy na dobytku zůstává přístup uplatňovaný v Evropě po staletí – důsledná ochrana stád vycvičenými psy. Někdy tyto čtyřnohé hlídače poskytuje chovatelům státní ochrana přírody nebo nevládní organizace. Podle údajů Ministerstva zemědělství Spojených států spoléhá na hlídací psy čtvrtina tamějších zemědělců chovajících v malém mimo stáje hospodářská zvířata.
Další výzkum uvedené, nikoli nevýznamné problematiky by se měl soustředit na poměr mezi finančními náklady a přínosy prováděných opatření a co nejobjektivněji je vyčíslit také z hlediska vynaloženého úsilí.