Pavel Benda

Sčítání netopýrů na zimovištích představuje, díky masovému zapojení sčitatelů, patrně druhý největší projekt tohoto typu, hned po sčítání různých druhů ptáků ČR (Anděra & Gaisler 2012). Projekt zimního monitoringu má už přibližně padesátiletou tradici a řadí se k nejdelším svého druhu v Evropě. Tato dlouhodobá škála údajů nedává sice informaci o absolutním množství u nás žijících netopýrů, ale neocenitelnou hodnotu mají zjištěné trendy. Nicméně je třeba zdůraznit, že zmíněný projekt pokrývá pouze netopýry, kteří pravidelně zimují v podzemí, což je menší polovina u nás žijících druhů (Anděra 2014).

Dovolte nám, abychom se, již jako pamětníci, stručně ohlédli za uplynulou dobou a pokusili se zhodnotit, jak se činnost Správy CHKO, dnes Správy národního parku České Švýcarsko (dále jen Správy), odrazila na tváři přírodya krajiny tohoto unikátního území. Jednotlivé, z našeho pohledu důležité události či milníky v historii ochrany Labských pískovců, resp. Českosaského Švýcarska, jsme se pokusili sestavit do časově uspořádaného přehledu (box 1).

Vážení a milí čtenáři, kolegyně a kolegové, chráněná krajinná oblast Labské pískovce slaví krásných kulatých 50 let od svého založení v roce 1972. Musím přiznat, že již patřím mezi pamětníky, neboť po dostudování v roce

1991 jsem ihned nastoupil na Správu CHKO Labské pískovce a celý můj profesní život je spjat s Labskými pískovci. Dovolte mi proto ohlédnout se do minulosti a vyslovit přání do budoucna.

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) a přeshraniční oblast Českosaského Švýcarska odjakživa patřili k sobě. Sokol je naším erbovním druhem a jen stěží bychom hledali lepší vlajkový druh pro tuto unikátní lesoskalní krajinu. Jeho pohnutá historie je více než symbolická. Druh hnízdící zde odedávna byl díky člověku přiveden až k vyhubení a poté, pracně a za velkého úsilí, znovu navrácen.

Když vznikl 1. ledna 2000 národní park České Švýcarsko a byl na jaře téhož roku slavnostně otevřen, důvod ke slavení byl vlastně dvojí. Nejen že se na mapě České republiky objevil v pořadí již čtvrtý a dlouho očekávaný národní park, ale zároveň vznikl ve střední Evropě další přeshraniční park o celkové rozloze přes 170 km2. Díky mezinárodní spolupráci i s ostatními chráněnými pískovcovými územími, kterou jsme po vzniku NP rozvinuli (Härtel 2007), dnes víme s jistotou, že Českosaské Švýcarsko je nejrozsáhlejší pískovcovou krajinou v celé Evropě, kde existují pouze tři pískovcové NP hlásící se ke kategorii II dle IUCN: Sächsische Schweiz (1990), Góry stołowe (1993) a České Švýcarsko (2000). To je i důvod, proč se dnes již tradiční spolupráce česko-saská rozšířila i na polské Stolové hory. Ale nepředbíhejme.

Havraní skála (Krkavčí skála), nacházející se při severovýchodním okraji obce Jetřichovice v národním parku České Švýcarsko, vstoupila do povědomí široké veřejnosti 22. června 2006, kdy zde vypukl obrovský požár. Příčinu se nepodařilo nikdy spolehlivě zjistit, ale skoro dva měsíce trvající sucho a vysoký pohyb návštěvníků v lokalitě, z nichž řada nerespektovala zákaz kouření, vykonaly své. Hašení požáru trvalo celý týden a podílelo se na něm postupně více než 400 lidí, povolán byl i vrtulník.