Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Ochrana přírody 3/2022 — 23. 6. 2022 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf

25 let sčítání zimujících letounů v Kaňonu Labe

autoři: Pavel Benda, Petr Chvátal

Na území Labských pískovců (Českého Švýcarska) je Kaňon Labe nejvýznamnějším zimovištěm a v regionu Ústeckého kraje patří k těm nejdůležitějším. První ucelený přehled, včetně historických údajů, přinesli ve své práci Benda a Chvátal (2011) z let 1995–2010. V této práci je po jednotlivých letech a jednotlivých jeskyních zpracován počet zjištěných druhů a jejich početnost a také přehled historických údajů před započetím systematického monitoringu v roce 1995. V tomto příspěvku navazujeme na tyto údaje až do roku 2020. Přinášíme tedy přehled za čtvrtstoletí monitoringu v této lokalitě.

Popis území
Jeskyně a skalní pukliny v údolí Labe mezi Děčínem a Hřenskem vznikly v druhohorních svrchnokřídových sedimentech České křídové pánve. Písčité mořské sedimenty pocházející z tohoto období se dnes nazývají kvádrovými pískovci podle charakteristického pravoúhlého rozpukání. Jeskyně v dnešní podobě se ale v pískovcích vytvořily teprve v geologicky nedávné době, až během čtvrtohor. Bylo to díky erozní činnosti řeky Labe, která v pískovcích vyhloubila hluboké kaňonovité údolí. V horních částech strmého skalnatého svahu údolí docházelo ke gravitačnímu pohybu skalních bloků, které od sebe odsedávaly, pukliny mezi nimi se rozevíraly a zakliňovaly se dalšími napadanými bloky a kameny. Znamená to, že všechny takto vytvořené jeskyně se mohou zařadit k rozsedlinovým jeskyním, které jsou často propasťovité a hluboké.

Ve zmíněném úseku labského údolí se nachází asi 70 větších evidovaných jeskyní a desítky dalších menších neevidovaných jeskyní. Nejrozsáhlejší je propojený komplex Loupežnické a Pytlácké jeskyně se třemi vchody a půdorysnou délkou asi 160 m. Nejhlubší propasťovitou jeskyní je zde pravděpodobně Hluboká mezerní jeskyně, která začíná jako široká otevřená puklina, postupně se zužuje, přechází do jeskyně a její hloubka je asi 40 m. Zájmové území se nachází v chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, na pravém břehu Labe. Na ploše 480 ha je zde vyhlášena Národní přírodní rezervace (dále jen NPR) Kaňon Labe.

Metodika
V prvních letech monitoringu jsme se snažili zkontrolovat co nejvíce jeskyní a skalních puklin, ne však ve všech se v zimním období letouni vyskytovali. Postupně jsme si vytipovali vhodné objekty a vznikla tak soustava přibližně dvaceti míst, která jsou každou zimu jedenkrát kontrolována. Je však nutno si uvědomit, že nalezneme pouze část zimujících letounů, neboť řada podzemních prostor a štěrbin je pro člověka nepřístupná či ještě neobjevená. Nicméně díky kontinuitě a dodržování stále stejné metodiky mají naše výsledky určitou vypovídací hodnotu. Každý rok prakticky od začátku našeho monitoringu navštěvujeme následující jeskyně: Stelzigova, Rytířský sklep, Cipískova, Pytlácká, Loupežnická, Dámská, Přátel přírody, Nadějí, Máslová díra, Krakonošova, Netopýří, Přátelství, Mechová. Některé jeskyně s malými počty letounů navštěvujeme nepravidelně, například jeskyni Lesní díra a Bivakovou, které však pro zimující letouny mají jen okrajový význam. Posledních deset let spolupracujeme s Jaroslavem Kuklou, jeskyňářem děčínské základní organizace České speleologické společnosti 4–03 Labské pískovce, od kterého dostáváme každý rok hlášení o počtu letounů v pro netopýry významné jeskyni Kabinet přírodovědy, případně i z dalších jeskyní. Kontrolujeme také skalní štěrbiny a pukliny, z nichž nejvýznamnější je puklina v údolí Suché Kamenice se zimujícími netopýry rezavými (Nyctalus noctula) (Benda 1996) s největším počtem min. 20 kusů v roce 2008. S touto lokalitou však dále v příspěvku nepracujeme a věnujeme se pouze jeskyním.

Vývoj početnosti
Nebyli jsme první, koho přilákal zájem o letouny v tomto jeskynním fenoménu kaňonu Labe. První konkrétní údaje pocházejí od Vladimíra Hanáka a Zdeňka Bárty z konce padesátých a začátku šedesátých let 20. století. Bohužel jejich exkurze zde byly pouze nárazové s návštěvou jen několika málo jeskyní. Teprve saský speleolog a chiropterolog Folker Rüssel v letech 1971–76 a děčínský badatel a speleolog Miroslav Veselý v letech 1984–88 se monitoringu věnovali po delší časové období a podchytili většinu v současnosti známých jeskyní, kde letouni zimují (Benda & Chvátal 2011).

Početnost letounů prošla několika výkyvy. Rüssel (1978) uvádí ze zdejšího území vrápence malého ještě jako relativně hojně zastoupeného s nejvyšším počtem jedenácti kusů v jedné jeskyni (Netopýří). S velkou pravděpodobností je to však součet za několik let pozorování. Veselý (1989) však tento druh zjišťoval už jen ojediněle. Při našem monitoringu jsme sice vrápence nacházeli pravidelně každý rok, nicméně jejich početnost až do zimy 2002/2003 byla velmi nízká – max. do pěti jedinců (Benda & Chvátal 2011). Teprve v dalších letech došlo k mírnému nárůstu početnosti, i když s určitým zpožděním, tak jako v celé ČR (Hanák & Anděra 2005). Po roce 2010 je tento nárůst již poměrně výrazný. Tento trend pokračuje až do současné doby (v roce 2020 již 105 kusů). Celková početnost zjištěných hibernujících letounů logicky kopíruje trend početnosti vrápence malého, neboť tento druh je klíčový pro celkovou početnost.

V současné době při zvyšujícím se počtu zimujících letounů je pravidelně využívaná k zimování naprostá většina námi pravidelně kontrolovaných jeskyní. S tím, jak celkový počet narůstá, zvyšuje se i početnost v jednotlivých jeskyních, kdy, zejména v posledních dvou letech, byly zjištěny zatím rekordní počty (např. Krakonošova jeskyně 19 kusů, Přátel přírody 29 kusů, Loupežnická 30 kusů).

Významným faktorem, který negativně ovlivňuje početnost zimujících letounů, je zimní návštěvnost těchto prostor. Ty jsou poměrně intenzivně využívány v rámci různých adrenalinových aktivit, často organizovaných v sousedním Sasku. V posledních několika letech se příznivě projevil intenzivnější dohled profesionálních a dobrovolných strážců Národního parku České Švýcarsko, kdy se řadu těchto aktivit podařilo úspěšně eliminovat. U některých vybraných jeskyní se uvažuje o instalacích mříží zabraňujících nepovolaným vstupům.

Graf vývoje početnosti letounů.  Vypracoval Jakub Juda

Druhové zastoupení
Za období monitoringu, včetně historických údajů, bylo v podzemních prostorách Kaňonu Labe zjištěno zatím 12 druhů letounů (vrápenec malý, Rhinolophus hipposideros, netopýr velký, Myotis myotis, n. řasnatý, M. nattereri, n. vousatý, M. mystacinus, n. Brandtův, M. brandtii, n. velkouchý, M. bechsteinii, n. vodní, M. daubentonii, n. severní, Eptesicus nilsonii, n. rezavý, Nyctalus noctula, n. černý, Barbastella barbastellus, n. ušatý, Plecotus auritus, n. dlouhouchý, P. austriacus), což je jedna třetina druhů letounů vyskytujících se v České republice (27 druhů). Nicméně jen vrápenec malý a netopýr velký jsou zjišťováni každoročně.

Významné zimoviště
Kaňon Labe mezi Děčínem a státní hranicí patří mezi nejvýznamnější zimoviště letounů v oblasti Českosaského Švýcarska (Labských pískovců) a také v Ústeckém kraji. Je to území s obrovským potenciálem nejen pro další druhy, ale také z pohledu zvyšující se početnosti zimujících jedinců.

Nejvýznamnějším druhem je bezpochyby vrápenec malý. Díky charakteru jeho hibernace, kdy vrápenci většinou visí volně v prostorných částech jeskyně, je tento druh dobře zjistitelný, a proto mají nashromážděné výsledky poměrně vysokou vypovídací hodnotu.

Literatura

• ANDĚRA M., 2014: Naši netopýři. Správa jeskyní České republiky, Průhonice: 167 pp.
• ANDĚRA M. & GAISLER J., 2012: Savci České
  republiky. Popis, rozšíření, ekologie, ochrana. Academia, Praha: 285 pp.
• BENDA P., 1996: Zimování netopýrů rezavých, Nyctalus noctula (Schreber 1774) ve skalní štěrbině v CHKO Labské pískovce. Bull. ČESON, 7: 8–10.
• BENDA P. & CHVÁTAL P., 2011: Výsledky monitoringu zimujících letounů (Chiroptera) v rozsedlinových jeskyních Kaňonu Labe v Labských pískovcích v letech 1995–2010. Sborník Severočeského muzea, přírodní vědy, Liberec, 29, 211–215.
• HANÁK V. & ANDĚRA M., 2005: Atlas rozšíření savců v České republice – Předběžná verze. V. Letouni (Chiroptera) – část I. Vrápencovití (Rhinolophidae), netopýrovití (Vespertilionidae – Barbastella barbastellus, Plecotus auritus, Plecotus austriacus). Národní muzeum, Praha: 120 pp.
  RÜSSEL F., 1978: Fledermäuse in den Höhlen des Elbsandsteingebirges. Teil 3: Böhmische Schweiz (České Švýcarsko). Der Höhlenforscher, 1978: 38–39.
   
  Poděkování
  Při pravidelném monitoringu nám velmi pomáhali zejména Jaroslav Kukla, Roman Vlček, Jiří Hejduk, Kristýna Chmelová a Miroslav Rybář.    ■

- - -

Úvodní foto: Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros).  Foto Václav Sojka