Podrobné vyhledávání v článcích

Jizerka, 27. listopadu 2019 – Celkem 102,23 hektaru v národní přírodní rezervaci Rašeliniště Jizery v chráněné krajinné oblasti Jizerské hory nově ponechávají lesníci s ochránci přírody přírodnímu vývoji. Člověk do něj nebude zasahovat. Smlouvu o vyhlášení bezzásahového území dnes přímo na místě podepsali generální ředitel státního podniku Lesy ČR Josef Vojáček a ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR František Pelc.

Savci a ptáci patří spolu s cévnatými rostlinami k nejlépe prozkoumaným skupinám organismů. I když dohromady čítají více než 15 000 druhů, u mnohých z nich máme k dispozici řadu informací o jejich bionomii, morfologii, fyziologii a fenologii, takže můžeme prostřednictvím rozmanitých znaků určit jejich roli ve fungování ekosystémů.

Do Banskej Bystrice v polovici novembra 2019 opäť po dvoch rokoch zavítali slovenskí a českí zoológovia i ochrancovia prírody, venujúci sa cicavcom. V dňoch 14.–15. 11. 2019 sa v priestoroch Fakulty prírodných vied Univerzity Mateja Bela uskutočnila 14. celoštátna vedecká konferencia s medzinárodnou účasťou Výskum a ochrana cicavcov na Slovensku. Už tradične ju zorganizovali Katedra biológie a ekológie Fakulty prírodných vied UMB v Banskej Bystrici, Stredoslovenské múzeum v Banskej Bystrici, Slovenská zoologická spoločnosť pri SAV, Štátna ochrana prírody Slovenskej republiky Banská Bystrica a Ústav ekológie lesa SAV vo Zvolene. Tohoročná konferencia sa konala nielen v rámci Týždňa vedy a techniky na Slovensku, ale zároveň aj pri príležitosti 100. výročia vzniku prvej štátnej inštitúcie ochrany prírody na Slovensku (v roku 1919 zriadili Vládny komisariát na ochranu pamiatok na Slovensku) a 25. výročia konania týchto konferencií (prvá sa konala 12.–13. 10. 1994). Záštitu nad ňou prebrala dekanka FPV UMB v Banskej Bystrici Jarmila Kmeťová.

Žijeme v době, kdy člověk svým působením na přírodní podmínky ovlivňuje většinu druhů na celé Zemi. Mezi nejčastější vlivy lidské populace patří přetváření (land-use) a nadměrné změny (overexploitation) ve využívání krajiny, což je jeden z hlavních důvodů vymírání druhů v současné době (Nature, 536, 143–145, 2016). Každý druh potřebuje konkrétní kombinaci podmínek prostředí pro to, aby jeho populace mohly růst nebo se udržovat v setrvalém stavu. Pokud takové podmínky dlouhodobě nemá, může se snižovat početnost jeho populací až k nule. V takovém případě mluvíme o lokálním vyhynutí. V případě, že druh dosáhne nulové početnosti globálně, jedná se o vyhynutí celosvětové. Takových případů máme u rostlin a živočichů doložených již stovky a zpravidla s tím již nic neuděláme. Současně existují tisíce dalších druhů, které se lidským přispěním dostaly na „šikmou plochu“ a početnost jejich populací více nebo méně strmě klesá.

Na první pohled nápadné zbarvení tygra zaujalo již antické přírodovědce, kteří tyto šelmy znali ze zápasů v cirku. Podle vžitých názorů funguje zdánlivě dobře viditelné pruhování v husté vegetaci, navíc plné stínů, jako dokonalé maskování. Základní zbarvení a tmavé pruhy na srsti tygra ussurijského (P. t. altaica) podle pozorování v terénu při rychlejším pohybu zvířete i v otevřené krajině splývají a vytvářejí dojem hnědavě šedé hmoty do značné míry se ztrácející v okolním prostředí: silueta šelmy se tak pro případné pozorovatele zcela rozostří. Obdobné rozčlenění obrysů těla do okolí označujeme jako disruptivní zbarvení neboli somatolýzu. Jiní badatelé zase tvrdí, že tygří zbarvení má přesně opačnou, a to vnitrodruhovou funkci: upozorňuje určitého příslušníka druhu na to, že se ocitl v teritoriu jiného. Tygři na rozdíl od lvů nevytvářejí smečky, ale většinu roku žijí samotářsky.

Četnými sdělovacími prostředky, od špičkových vědeckých časopisů po bulvární internetové stránky, glosovaná obsáhlá zpráva Mezinárodní platformy pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES) o stavu, změnách a vývojových trendech globální biologické rozmanitosti, představila i některá sdělení, pozměňující tradiční názory.

V krasových oblastech severní Moravy a Slezska nedochází tak často k objevům nových jeskynních prostor, jako např. na území Moravského krasu. Navíc podstatná část krasových jevů tu byla odkryta během těžby vápence a řada z nich také pokračující těžbou zanikla. Přesto se zde občas podaří narazit na nové krasové dutiny, ať už v podobě zcela nových jeskyní, nebo v pokračování jeskyní již známých.

Nepůvodní patogeny lesních dřevin mohou být v druhotném areálu rozšíření příčinou závažného poškození i plošného odumírání hostitelských dřevin a úbytku jejich populací. To může vést až ke změnám struktury a druhového složení invadovaných ekosystémů, narušení jejich funkcí a ohrožení biodiverzity. Článek si klade za cíl seznámit pracovníky v ochraně přírody a krajiny s nejvýznamnějšími zástupci této skupiny organismů v ČR, s chorobami, které na dřevinách způsobují, s riziky, jež představují pro naši přírodu a krajinu, a s připravovanými nástroji využitelnými pro management ohrožených lesních ekosystémů.

Řeka Litavka pramení v naší nejmladší chráněné krajinné oblasti Brdy, protéká Příbramskem, známým bohatou těžební a průmyslovou historií, a v Berouně se vlévá do řeky Berounky. Z celkové délky toku 56 km má úsek až po Lochovice podhorský charakter, od Lochovic se podélný spád zmírňuje a řeka vstupuje do převážně kanalizovaného koryta, které je zpevněno a vyztuženo betonem nebo velkými kameny. Říční niva, prostor, který řeka utváří a pravidelně zaplavuje, byla v případě Litavky významně ovlivněna lidskou činností. Zejména se jedná o kontaminaci skupinou toxických prvků, jako je olovo (Pb), zinek (Zn) nebo kadmium (Cd).