Miroslav Zeidler

V době, kdy se naše pozornost zaměřuje na problematiku dopadů klimatické změny, se zapomíná na řadu antropogenních problémů, které ze světa nezmizely a v synergii s oteplováním mohou jejich dopady na přírodní společenstva zesilovat. Jedním z nich je depozice dusíku. Dávno už není novinkou, že světová depozice tohoto prvku se během posledních let 20. století zdvojnásobila především jako důsledek intenzifikace zemědělství a spalování fosilních paliv v dopravě a průmyslu. Jeho globální depozice stále narůstá a změna tohoto trendu se v nejbližších dekádách neočekává. Způsobů, jak vliv tohoto prvku v nelesních biotopech omezit, je několik, ale liší se svou efektivitou a dopady.

Žijeme v době, kdy člověk svým působením na přírodní podmínky ovlivňuje většinu druhů na celé Zemi. Mezi nejčastější vlivy lidské populace patří přetváření (land-use) a nadměrné změny (overexploitation) ve využívání krajiny, což je jeden z hlavních důvodů vymírání druhů v současné době (Nature, 536, 143–145, 2016). Každý druh potřebuje konkrétní kombinaci podmínek prostředí pro to, aby jeho populace mohly růst nebo se udržovat v setrvalém stavu. Pokud takové podmínky dlouhodobě nemá, může se snižovat početnost jeho populací až k nule. V takovém případě mluvíme o lokálním vyhynutí. V případě, že druh dosáhne nulové početnosti globálně, jedná se o vyhynutí celosvětové. Takových případů máme u rostlin a živočichů doložených již stovky a zpravidla s tím již nic neuděláme. Současně existují tisíce dalších druhů, které se lidským přispěním dostaly na „šikmou plochu“ a početnost jejich populací více nebo méně strmě klesá.

Na hřebenech Hrubého Jeseníku se už řadu let odehrává nerovný boj s rozsáhlými porosty uměle vysázené borovice kleče. Zvuky motorových pil střídá pohled výzkumníků. V nejvyšších polohách se zde během dlouhého vývoje  po skončení poslední doby ledové vyvinulo jedinečné alpínské bezlesí. Díky specifickému vývoji jesenické horské přírody se sem nedostala borovice kleč, která je jinak mezi hranicí lesa a alpínským bezlesím charakteristická ve většině středoevropských hor. Přirozenou absencí borovice kleče jsou tak Jeseníky, společně s Králickým Sněžníkem, unikátní v rámci celé střední Evropy.

Několik posledních lyžařských sezon ukazuje, že ani zasněžovací technika není všemocná a člověk mnohdy musí kapitulovat před rozmary počasí. Důležitou roli proto stále sehrává nadmořská výška lyžařských areálů, která se odráží v příznivějším klimatu a delší lyžařské sezoně výše položených středisek. Nejvýše položené lyžařské areály u nás ovšem zpravidla požívají nejvyššího stupně ochrany přírody a dochází tak k zákonitému střetu mezi snahou o ochranu jedinečných přírodních hodnot a sportovním vyžitím. Jak se konkrétně projevuje provoz sjezdové tratě bez používání umělého zasněžování v životním cyklu horské vegetace, ukazuje následující pojednání.

Rozklad odumřelých částí rostlin je proces, který probíhá skrytě našim zrakům. Přesto patří k procesům, které jsou v přírodě velmi rozšířené a pro existenci živých jedinců zásadní. Proces dekompozice, podobně jako mnoho jiných přírodních dějů, je ovlivňován řadou faktorů, které jsou určující pro jeho průběh. Mezi významné činitele, jež přímo či nepřímo ovlivňují podmínky prostředí a tím i dekompozici, patří poslední dobou čím dál více lidské aktivity. Překvapující však je, že se dopadům lidských aktivit na dekompozici v odborné literatuře doposud věnuje jen málo pozornosti.