Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 5/2018 — 21. 10. 2018 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf

Pichlavá cesta od kleče k alpínským trávníkům v Hrubém Jeseníku

Autor: Miroslav  Zeidler, Marek Banaš

Borovice kleč se však v Hrubém Jeseníku objevila relativně nedávno vlivem cílených výsadeb od druhé poloviny 19. století a začala se šířit na úkor původních alpínských trávníků (Obr. 1). Vliv na původní společenstva rostlin a živočichů byl natolik dramatický, že se po předchozím vymýcení porostů ve Velké a Malé kotlině přistoupilo k její likvidaci na mimořádně zajímavém vrcholu Keprníku. Zkusme se nyní podívat na to, co se děje po několika letech na plochách s odstraněnou klečí.

Obr. 2 Introdukovaná borovice kleč je v Hrubém Jeseníku schopna vytvářet
kompaktní porosty, které se i v nejvyšších hřebenových partiích
šíří a zvětšují svou plochu na úkor alpínských trávníků. Foto Miroslav Zeidler

Výsadba kleče a její důsledky
V pohořích Vysokých Sudet jsou přirozené keřovité formace kleče nad hranicí lesa přítomny pouze v Krkonoších. Přírodovědci již v minulosti opakovaně prokázali, že právě přirozená absence borovice kleče v nejvyšších partiích jesenických hor měla zásadní vliv na utváření a existenci celé řady unikátních reliktních a endemitních druhů rostlin a živočichů. Jesenické bezlesí je proto v řadě případů jedinečné právě i ve srovnání s blízkými Krkonošemi. Do alpínských poloh Hrubého Jeseníku a Kralického Sněžníku se kleč dostala až díky lesníkům, kteří ji vysazovali s úmyslem opětovně zvýšit polohu horní hranice lesa po předchozích rozsáhlých těžbách a zpomalit odtok vody doprovázený souvisejícími erozními jevy. V rámci těchto snah docházelo v nejvyšších polohách Jeseníků i k rozsáhlým experimentálním výsadbám smrku, limby, olše zelené a kleče různého (často neznámého) původu, které pokračovaly až do 20. stol. Výsadby kleče na různých místech Hrubého Jeseníku byly na rozdíl od jiných nepůvodních druhů dřevin (např. borovice limby) úspěšné. Kleč zde zvolna spontánně expanduje na úkor původních reliktních biotopů, a to včetně rozvolněných smrkových porostů při horní hranici lesa (Obr. 2).

Obr. 3 Vykácené větve kleče byly nejprve uskladněny na hromadách a poté odvezeny
k likvidaci mimo území NPR. Foto Radek Štencl

Přestože borovice kleč nedorůstá větších výšek, dokáže svou přítomností ovlivnit řadu charakteristik prostředí i ve svém bezprostředním okolí. Podmínky pod zapojenými klečovými porosty se zásadně liší od otevřené alpínské tundry. Jak ukazují provedená sněhová a teplotní měření z Keprníku, keře kleče významně ovlivňují rozložení a setrvání sněhové pokrývky a tím i promrzání půdy, zastiňují půdní povrch a ovlivňují vlhkost prostředí. Tyto změny abiotických podmínek prostředí následně negativně ovlivňují druhové složení a diverzitu rostlinných i živočišných společenstev.

Klečová holoseč
Potřeba potlačit vliv nepůvodní kleče na cenné přírodovědné fenomény vyvstala v Hrubém Jeseníku již dříve. Po dlouhých diskusích byla v 90. letech 20. století odstraněna kleč ve Velké kotlině, po roce 2000 i v Malé kotlině a částečně na svahu pod Petrovými kameny. Nedávno došlo i k cílenému mýcení kleče na Malém Dědu na úbočí Pradědu. Již v roce 2010 byla vykácena veškerá kleč na ploše 1,1 ha také na území NPR Šerák-Keprník (CHKO Jeseníky). Vytěžená hmota byla odvezena zcela mimo rezervaci. V tomto případě bylo navíc cílem zjistit, k jakým změnám ve vegetaci dochází po odkácení kleče během následujících několika let. Lokalita nebyla zvolena náhodou. Na vrcholu Keprníku (1423  m n. m.) se nachází silně vyfoukávané alpínské trávníky. Jedná se zde o jedny z nejcennějších porostů těchto rostlinných společenstev na území Hrubého Jeseníku. Zároveň se jedná o oblast, kde se v těsném sousedství vyskytují přirozené porosty alpínských trávníků a nepůvodní klečové výsadby, které se v těchto místech postupně rozrůstaly na úkor cenných alpínských společenstev. Keprník je tak ideální lokalitou pro dlouhodobý srovnávací výzkum. Díky provedenému odstranění kleče zde dominovaly tři vegetační typy – alpínské trávníky, neovlivněné klečové porosty a „to, co zbylo“ po odstraněné kleči (Obr. 3). Všechny tři vegetační typy byly od r. 2009 navzájem porovnávány v pravidelných dvouletých intervalech.

Několik let poté
V době psaní těchto řádků uplynulo od vykácení kleče již 7 let, během kterých došlo na asanovaných plochách, na rozdíl od alpínských trávníků a neovlivněných porostů kleče, k postupným výrazným změnám. Všechny tři vegetační typy se od sebe odlišují svou celkovou pokryvností rostlinných druhů (Obr. 4). Setrvale vysoké hodnoty pokryvností u neovlivněných porostů zapojené kleče a alpínských trávníků nejsou překvapivé. V obou případech se jedná o vegetační uskupení dlouhodobě existující v podmínkách (sub)alpínského stupně. Naopak na plochách po odstraněné kleče lze pozorovat dlouhodobý trend vzrůstající pokryvnosti.

Obr. 4 Celková pokryvnost zaznamenaná během 6 let ve třech sledovaných
vegetačních typech v oblasti Keprníku. Vypracoval Miroslav Zeidler

Pokryvností bylinného patra (tj. druhů do 30 cm nad zemí) se v posledním roce sledování (r. 2016) jednoznačně odlišuje vegetace alpínských trávníků (Obr. 5). Naopak pokryvnost bylinného patra pod neovlivněnými porosty kleče a na asanovaných plochách se mezi sebou neliší. Bylinný podrost pod zápojem klečových keřů je v porovnání s alpínskými trávníky omezený díky pozměněným mikroklimatickým podmínkám. Pokryvnost na plochách 6–7 let po provedené asanaci je nutné považovat za přechodné stadium stále probíhajících sukcesních procesů a lze očekávat, že se bude dále vyvíjet, zvyšovat.

Obr. 5 Pokryvnost bylinného patra zaznamenaná na vrcholu vegetační sezony
2016 ve třech sledovaných vegetačních typech v oblasti Keprníku.
Vypracoval Miroslav Zeidler

Dynamicky probíhající časové změny jsou zároveň dobře patrné při srovnání druhové diverzity vyšších rostlin ve sledovaných vegetačních typech (Obr. 6). Diverzita je nejnižší v porostech kleče a jednoznačně nejvyšší právě na asanovaných plochách. Je zřejmé, že na plochách po odstraněné kleči dochází k postupné a pozvolné výměně druhů. Druhy vázané na klečové porosty ustupují a jsou nahrazovány nebo doplňovány druhy alpínských trávníků. Navíc většina chráněných a ohrožených druhů (např. Empetrum hermaphroditum, Juncus trifidus, Hieracium sp.) se vyskytuje pouze na asanovaných plochách nebo v alpínských trávnících. Pod zástinem kleče se nevyskytují ani druhy charakteristické pro subalpínské prostředí (Deschampsia cespitosa, Eriophorum vaginatum, Festuca supina).

Obr. 6 Porovnání druhové diverzity rostlin (Sørensenův index) zaznamenané
6 let po provedení managementového zásahu – odstranění kleče.
Vypracoval Miroslav Zeidler

Probíhající změny na asanovaných plochách jsou řízeny podmínkami prostředí, které jsou odlišné od podmínek pod zápojem kleče. Zřetelný je rozdíl ve světelných podmínkách a tepelném režimu. Zapojené klečové porosty představují pro bylinné druhy ochranu před působením větru, zajišťují průměrné vyšší a méně rozkolísané teploty. Mimo zápoj kleče jsou naopak podporovány druhy náročnější na světlo, jež jsou navíc schopny vzdorovat nižším teplotám a větším teplotním výkyvům.

Obr. 7 Po vykácení kleče a odvezení nadzemní hmoty mimo území zbyly pouze
její přízemní dřevinné zbytky a vrstva opadaného jehličí. Foto Marek Banaš

Kácet, či nekácet?
Management v podobě úplného odstranění kleče jednoznačně vyvolává dramatické změny vegetace. Vlivem změněných světelných a teplotních podmínek dochází jak ke zvyšování zapojenosti vegetačního krytu (pokryvnosti), tak ke změnám v druhové kompozici a bohatosti. Složení vegetace na asanovaných plochách však má i po 7 letech přechodný charakter, který již zdaleka neodpovídá bylinnému podrostu kleče, ale zároveň ještě příliš nepřipomíná alpínské trávníky.

Lze předpokládat, že půdní banka semen pod 130-letými porosty kleče již neobsahuje dostatečně reprezentativní soubor klíčivých diaspor pro osídlení nově vzniklého biotopu. Osídlování novými druhy tedy není zvlášť v těchto nehostinných horských podmínkách příliš rychlé. Osídlování navíc nemusí mít přímou trajektorii směrem k typickému složení alpínských trávníků. Bude záležet na schopnostech šíření a uchycování jednotlivých druhů z okolí. Mezi druhy se schopností rychlého osidlování patří především traviny, které mohou svou konkurenceschopností další sukcesní změny výrazně zpomalit. Všechny nově kolonizující druhy zatím pochází z okolních (sub)alpínských společenstev. Dosud nebyl potvrzen výskyt žádného nepůvodního či exotického druhu. Přesto za úvahu určitě stojí další zásahy na plochách, které by podpořily rychlejší návrat k cílovému společenstvu alpínských trávníků. Nabízí se zejména vyhrabání silné vrstvy opadu z odstraněných klečových porostů, která zůstala společně s pařezy po odstraněné kleči. Silná vrstva rozkládajícího se jehličí úspěšně brání uchycování dalších druhů rostlin. Velmi důležité je také další pokračování monitoringu sukcesních změn vegetace a fauny bezobratlých na asanovaných plochách.

Podle zjištění z r. 2011 se nad horní hranicí lesa v CHKO Jeseníky nachází přibližně 140 ha klečových porostů. Rychlost expanze porostů kleče přitom činí v průměru 2 % každý rok. Experimentální odstranění kleče na vrcholu Keprníku bylo provedeno pouze na omezené ploše 1,1 ha a pozorování ploch prozatím probíhalo 7 let. Za tu dobu se na území alpínského bezlesí Hrubého Jeseníku zvýšila plocha klečových porostů přibližně o plochu 30 fotbalových hřišť. Pokud chceme zachovat jedny z nejcennějších společenstev na území ČR, měli bychom začít jednat. Nejlépe rychleji než kleč.

Poděkování
Tento text byl podpořen v rámci výzkumné studie AOPK ČR: „Sledování stavu a vývoje monitorovacích ploch po odstranění klečových porostů v prostředí alpínské tundry v NPR Šerák-Keprník.“