Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 6/2019 — 20. 12. 2019 — Zaměřeno na veřejnost — Tištěná verze článku v pdf
Jeskyně Za zborceným portálem, nová jeskyně v krasu Supíkovické pahorkatiny
V krasových oblastech severní Moravy a Slezska nedochází tak často k objevům nových jeskynních prostor, jako např. na území Moravského krasu. Navíc podstatná část krasových jevů tu byla odkryta během těžby vápence a řada z nich také pokračující těžbou zanikla. Přesto se zde občas podaří narazit na nové krasové dutiny, ať už v podobě zcela nových jeskyní, nebo v pokračování jeskyní již známých.
Z krasové historie okolí Jeseníku
Kras Supíkovické pahorkatiny tvoří několik izolovaných ostrůvků krystalických vápenců devonského stáří v okolí obcí Písečná, Supíkovice a Kunětice severně od Jeseníku. Krajina této oblasti byla zčásti modelována kontinentálním ledovcem v období poslední velké doby ledové přibližně před 800 000 lety. Největším vápencovým tělesem jsou propojené vrchy Velký a Malý Špičák. V areálu dnes již opuštěného lomu, který zde fungoval prokazatelně již v 15. století, byla odnepaměti známa jeskyně Na Špičáku (dříve též Supíkovická jeskyně). Nevelký systém puklin a chodeb specifických srdcovitých profilů vznikl rozpustnou činností atmosférických vod v součinnosti s tavnými vodami ledovce, které vštípily jeskynním prostorám jejich dnešní podobu. Jeskyně má bohatou historii a nachází se v ní řada historických nápisů a kreseb; nejstarší letopočet je z roku 1519. Předpokládá se, že ještě starší jsou kresby v prostoře zvané Kalvárie – Adorace krucifixu a Slunce, kříž a půlměsíc, které byly v nedávné době odborně zrestaurovány. V letech 1884–1885 zde organizoval Sudetoněmecký horský spolek veřejné prohlídky. V dnešním rozsahu je jeskyně zpřístupněna veřejnosti od roku 1955.
Průhled hlavním portálem jeskyně směrem k východu z jeskyně Na Špičáku.
Foto Petr Zajíček
První pokusy o prozkoumání jeskyně
Do nedávné doby byla jeskyně Na Špičáku jedinou evidovanou jeskyní krasu Supíkovické pahorkatiny. Avšak v čelní stěně lomu ve Velkém Špičáku, asi 30 metrů od východu z jeskyně Na Špičáku, byly již dříve během těžby mramoru na soustavě puklin odkryty dva výrazné erozně modelované jeskynní portály. Dlouhou dobu zůstávaly mimo zájem krasových badatelů a neexistuje o nich písemná zmínka. Dle ústních sdělení byly otvory zčásti prostoupeny v 70. letech 20. století, avšak bez podrobnějšího popisu. V roce 1994 byly vstupní těsné prostory této jeskyně opět rekognoskovány autorem tohoto článku. Za nízkým průchodem byla v jednom z portálu zastižena asi 10 metrů dlouhá sestupná řícená chodba přibližně východního směru, vyplněná balvanitou sutí. V nejnižších úrovních prostory byla zjištěna hladina vody a na dně chodby nalezeny zbytky svíček. Jeskyně však zůstávala nadále mimo evidenci našich krasových objektů.
Typický charakter prostor jeskyně. Foto Petr Zajíček
Novým objevům napomohlo sucho
Dvacátého května 2019 provedli odborní pracovníci Správy jeskyní České republiky (Vratislav Ouhrabka a autor tohoto článku) komplexní průzkum a dokumentaci jeskyně. Bylo provedeno postupné zmapování prostor a pořízena fotografická dokumentace. Během těchto prací bylo zjištěno, že jezírko na konci chodby zmizelo vlivem poklesu úrovně podzemních vod, a tím se podařilo proniknout do dalších dosud neprozkoumaných prostor jeskyně. Z nejnižší části chodby vybíhají dvě větve, průstupné místy velmi nízkými průchody mezi stropem a balvanitou sutí. Ve směru sestupné chodby pokračují mezi balvany prostory průstupné zpočátku pod stropem. Průlezy mezi bylvany pak lze sestoupit do síně o půdorysných rozměrech cca 3 x 5 metrů, která končí neprůleznou puklinou. Tato nově objevená část má celkovou délku přes 10 metrů a její koncový bod je zároveň nejnižším místem celé jeskyně. Ani v této úrovni nebyla zjištěna vodní hladina. Druhá nově objevená a dokumentovaná větev má celkovou délku přes 20 metrů a je tvořena členitými síněmi s puklinovými odbočkami. První síň, vybíhající z původního dna sestupné chodby JV směrem, má půdorysné rozměry cca 4 x 6 metrů, ale je velmi nízká (řádově v desítkách centimetrů). V jejím koncovém bodě lze po suťovém svahu proniknout do síně podobných rozměrů s výškovým profilem přes jeden metr. V její SV části lze prostoupit do poslední podlouhlé dutiny s 3,5 metru vysokým komínem. V koncové části poslední prostory je neprůlezná puklina do další viditelné prostory.
Ve druhém z portálů ve skalní stěně byly zastiženy a dokumentovány puklinové řícené prostory o celkové délce přes 10 metrů. Nejnižší úrovně této části zjevně komunikují s hlavní částí jeskyně, fyzicky se však propojení nepodařilo prostoupit.
Evorzní hrnce na konci nově objevené chodby. Foto Petr Zajíček
Jeskyně modelovaná tektonicky a proudící vodou
V celém průběhu jeskyně lze sledovat stopy erozní činnosti proudících vod, které v dřívějších etapách vývoje Supíkovického krasu jeskyní protékaly a podílely se na modelaci prostor. Typické jsou evorzní hrnce (prohlubně vymleté vířivou činností vody) různých velikostí, erozní kanálky a facety na stěnách. Jeskyně zcela postrádá krápníkovou výzdobu. Stěny a stropy prostor jsou výrazně narušeny řícením, dno tvoří zpravidla kamenné a balvanité sutě. Celková délka všech dostupných prostor jeskyně, která byla nazvána „Za zborceným portálem“, činí 55 metrů s denivelací 7 metrů. Vzhledem ke skutečnosti, že jeskyně byla vytvořena na výrazné tektonické poruše, lze předpokládat možné pokračování prostor podobného charakteru.