Podrobné vyhledávání v článcích

O těžbě nerostných surovin se zpravidla automaticky předpokládá, že přírodě a krajině škodí. Zcela jistě tomu tak ale není vždy a všude, s odstupem času je tomu téměř vždy právě naopak. K nejcennějším místům naší přírody patří skály a mokřady, jejichž nepřístupnost pro predátory a spásače umožnila nerušený vývoj živočichů i rostlin. Druhová pestrost těchto míst je dána také dynamickou nestabilitou a dlouhodobou existencí bezlesí s pestrými sukcesními stadii. Zejména mokřadů však většina zanikla, resp. byly neuváženě zničeny. Dochovala se jen místa, která člověk nedokázal přetvořit ve svůj dočasný prospěch. Není proto náhoda, že mnoho vzácných druhů nachází náhradní stanoviště k přežití v opuštěných štěrkovnách a lomech. Dokážeme si takových míst v dnešní krajině vážit?

Těžba nerostných surovin má v České republice dlouhou tradici jako důležitá součást národní ekonomiky. Těžbou narušená místa se stala nedílnou součástí krajiny v mnoha oblastech. Mezi výrazně pozměněné lokality patří např. kamenolomy, výsypky a haldy, pískovny a štěrkovny, těžebny kaolínu nebo strusko-popílková odkaliště. Tradičně negativní pohled na takto postižená místa se u odborné veřejnosti rychle mění. Raně sukcesní (vývojová) stadia a rozmanitá stanoviště s extrémními podmínkami a nízkou produktivitou, která jsou na takto člověkem pozměněných lokalitách běžná, často slouží jako náhradní stanoviště mnoha druhům, které z naší krajiny rychle mizí. Některé ze studií dokazujících značný ochranářský potenciál těchto míst pocházejí z České republiky.

Image měsíční krajiny uhelných regionů se ve vědomí lidí pevně drží… a přece mnohé pozitivní se od dob největšího rozmachu povrchové těžby hnědého uhlí pod Krušnými horami událo. Těžební společnosti v dobré víře naplňují své hornické povinnosti včetně rekultivace výsypek a zbytkových jam rozsáhlých lomů tak, jak jim to ukládá prvotně zejména horní zákon, zákon o ochraně lesa a zemědělského půdního fondu. Technicky a biologicky bylo již zrekultivováno území větší než 12 000 hektarů, proinvestováno bylo minimálně 20 mld. Kč (přepočet na dnešní hodnotu koruny podle obvyklých cen na rekultivace podle souhrnných plánů sanace a rekultivace) jak z finančních rezerv těžařů, tak vládních zdrojů (viz www.15miliard.cz).

V odborné veřejnosti je již delší dobu rozšířené povědomí o velkém přírodovědném významu prostor ovlivněných těžbou nerostů a hornin. V poslední dekádě probíhající přírodovědné průzkumy opakovaně potvrzují mimořádné hodnoty a neobyčejný biologický potenciál těchto území v mnoha oblastech. Různé pískovny, štěrkovny, kamenolomy, velkolomy hnědého uhlí, výsypky, odkaliště apod. představují náhradní biotopy pro řadu druhů, které v okolní velkoplošně obhospodařované zemědělské krajině již zanikly, nebo rychlým tempem mizí. Některé kdysi plošně rozšířené druhy živočichů jsou dnes svým výskytem v České republice vázány převážně, či dokonce výhradně, na posttěžební území. Jde často o druhy rychle ubývající, a tedy ohrožené celoevropsky.

Pavel Čech byl pro mnohé zosobněním výzkumu a ochrany ledňáčků říčních, kterým se skutečně věnoval po celý život. Byl však především pedagogem – středoškolským profesorem biologie a také chovatelem. Svůj volný čas věnoval studiu přírody a její aktivní ochraně.

V této nelehké době odešel náš kolega a kamarád Honza Šmucar (*7. 5. 1973–†16. 4. 2021). 

„Počkejte! Chtěla jsem se jen zeptat, kdy bude vaše sbírka motýlů přístupná veřejnosti!“ Kreslený vtip výtvarníka, zpěváka a hudebníka Jana Vyčítala, na němž lepá děva pronásleduje vyděšeného chlapíka se síťkou na motýly, jsem Lojzovi Pavlíčkovi ukazoval v srpnu 1984. Když jsme na Liptovské Maře míjeli davy východoněmeckých turistů, z nichž mnozí si na přehradu přijeli vyzkoušet nejžhavější novinku – windsurfing, jsme ještě netušili, že nás na hřebeni mezi Barancem a Baníkovem překvapí drastický pokles teploty umocněný studeným deštěm se sněhem, takže na seník v Zuberci na oravské straně Roháčů dorazíme až dlouho po setmění…