Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Z naší přírody

Ochrana přírody 4/2021 26. 8. 2021 Z naší přírody Tištěná verze článku v pdf

Pískovny a lomy jako příležitost v ochraně přírody

Autor: Zdeněk Patzelt

Pískovny a lomy jako příležitost  v ochraně přírody

O těžbě nerostných surovin se zpravidla automaticky předpokládá, že přírodě a krajině škodí. Zcela jistě tomu tak ale není vždy a všude, s odstupem času je tomu téměř vždy právě naopak. K nejcennějším místům naší přírody patří skály a mokřady, jejichž nepřístupnost pro predátory a spásače umožnila nerušený vývoj živočichů i rostlin. Druhová pestrost těchto míst je dána také dynamickou nestabilitou a dlouhodobou existencí bezlesí s pestrými sukcesními stadii. Zejména mokřadů však většina zanikla, resp. byly neuváženě zničeny. Dochovala se jen místa, která člověk nedokázal přetvořit ve svůj dočasný prospěch. Není proto náhoda, že mnoho vzácných druhů nachází náhradní stanoviště k přežití v opuštěných štěrkovnách a lomech. Dokážeme si takových míst v dnešní krajině vážit?

Jaká je současná realita?
S přirozenými skalami a jezery se v naší přírodě často nesetkáme. Výjimkou jsou pískovcová skalní města, u kterých jsme naopak velmocí. Český masiv představuje velmi starou geologickou jednotku, převládá zde peneplén – parovinný povrch vzniklý dlouhodobou erozí a transportními procesy. Kdysi vysoká skalnatá pohoří se působením geologického času proměnila v zaoblené pahorkatiny a údolní roviny. Skalnaté svahy tak zůstaly jen výsadou mladých kaňonů velkých řek, četnější jsou v krajině třetihorních vulkanitů, výjimečné jsou vápencové bradlo Pálavy a čtvrtohorní ledovcové kary. S jezery a mokřady je to o dost horší, mnoho nám jich nezbylo a další ubývají. Za vysušení krajiny „vděčíme“ mj. regulaci desítek tisíc kilometrů řek a zemědělským melioracím.

OP40029
Přírodní památka lom Cínová hora s výskytem orchideje vstavače obecného.
Významný je zde i výskyt vzácných krasců Anthaxia olympica a na ostružiníku
Coraebus rubi. Foto Zdeněk Patzelt

Uměle vzniklé skalní útvary a štěrkopísková jezera
O to větší význam má početná skupina skal a jezer vzniklých těžební činností. Těch je v naší krajině nespočet a často si jich ani nevšimneme. V Ústředním seznamu ochrany přírody (https://drusop.nature.cz) lze ale najít i mnoho desítek bývalých lomů a pískoven, které jsou dnes chráněným územím. A to i v kategorii NPP, patřící k nejcennějšímu, co v naší přírodě máme. Historie lomů může sahat až do středověku, většinou jsou ale novodobé a mají jedno společné – nachází v nich nová útočiště vzácná flóra i fauna. Zejména vodní plochy, které v lomech a štěrkovnách vznikají, dnes představují klíčová místa pro přežití druhů, které v krajině téměř vyhubilo agresivní zemědělství a postupující industrializace. Ukázkou je pískovna Erika u Sokolova, dále i mnoho lokalit na Třeboňsku, v Polabí, Pomoraví i jinde.

Box Pískovny a lomy

Dvojí pohled na kamenolomy
Důležitost lomů je nesporná, i přes rostoucí podíl recyklace si bez nich lze naše stavebnictví představit jen těžko. Jistě existuje řada pohledově exponovaných nebo nevhodně řešených lomů s nepříznivým vlivem na krajinný ráz či vodní režim a samostatnou kapitolou jsou uhelné velkolomy (i ty ale mají řadu přínosů). Příkladů, kdy těžba kamene přírodě prospívá, je ovšem řádově více. Např. v lomu Perná na Pálavě se téměř na jediném místě v ČR vyskytuje zedníček skalní, u Ketkovic roste v jediném lůmku v ČR orchidej jazýček jadranský a např. v lomu Cínová hora u Znojma se daří početné populaci vstavače obecného, z brouků se zde vyskytují i velmi vzácní krasci. 

Mnoho bývalých lomů je dnes také chráněným geologickým výtvorem, jmenujme alespoň NPP Zlatý vrch v Lužických horách a NPP Panská skála v Českém středohoří, četné chráněné lomy v okolí Prahy pak jsou světově významnou paleontologickou lokalitou. 

Širší přínos jezer po těžbě štěrkopísků
Štěrková jezera často vytvářejí biotopy, které jsou obzvláště ve srovnání např. s umělým lesem či chemicky obdělávaným polem mnohem vzácnější a přírodně cennější. Jejich nenahraditelnost spočívá mj. v tom, že jsou napájena podzemní vodou s mimořádnou čistotou, kterou již druhy závislé na kvalitě vody nikde jinde prakticky nenajdou. Není proto výjimkou, že jezera štěrkoven dnes slouží i jako velmi významné vodní zdroje a například v úvalech řeky Moravy je u takových jezer soustředěna většina hlavních vodárenských soustav (Patzelt  2020). Štěrková jezera totiž zvyšují vydatnost vodních zdrojů, zajišťují stabilitu podzemních vod i v době sucha a často je pitná voda čerpána i přímo z jezer. Jejich význam pro vodárenství, ale i pro ekosystémy navíc poroste s klimatickými změnami. Další z nich – Tovačovská jezera –  jsou i přes probíhající těžbu vyhlášena Evropsky významnou lokalitou Morava – Chropyňský luh a daří se zde mj. i bobrům. Např. v povodí Mohanu v Německu (Machar, Drobilová et al. 2012, Just 2020), ale i u Moravského Písku jsou těžební jezera pro svou retenční schopnost primárně budována i jako protipovodňová opatření. Na soutoku Berounky s Vltavou se plánuje řízená těžba štěrků jako „nástroj pozitivních změn pro přírodu, rekreaci i protipovodňovou ochranu“ (Just et al. 2020). Snad nejčastěji se pak štěrková jezera stávají rekreačními oblastmi a nezanedbatelná je jejich role při tvorbě mikroklimatu a zadržování vody v krajině – jen zmíněná Tovačovská a Ostrožská jezera dokážou na ploše cca 700 ha zadržet až 10 mil. m3 vody. 

OP40021
Velmi vzácného krasce Anthaxia olympica lze spatřit v lomu PP Cínová hora. (vlevo)
Zedníček skalní v lomu Perná na Pálavě. (vpravo)
Foto Zdeněk Patzelt

Škoda nevyužít nabízené příležitosti
Při objektivním posuzování příkladů a neschovávání se za obligátní „předběžnou opatrnost“ nutně dojdeme k závěru, že na těžbu surovin nelze jen stereotypně nahlížet jako na činnost škodící přírodě a krajině. Bez nerostných surovin se neobejdeme, a bylo by proto chybou nesnažit se toho v ochraně přírody využít a ustrnout v dogmatu, že těžbu nerostů prostě nechceme. Namísto nic neřešícího odmítání je určitě užitečnější s těžaři spolupracovat. Zejména k prvotním úvahám o budoucím využití území po těžbě se totiž často přistupuje formalisticky, není stěžejní součástí přípravy těžeb a bez většího zájmu si jej pak těžaři řeší sami. Přitom by charakter a využití biotopů vzniklých těžbou měly být jednou z nejdůležitějších součástí již přípravné fáze nových těžeb a ideálně by se na jejich plánování měli podílet i krajináři a přírodovědci, nejenom lesníci vyžadující všude borovice v řadách. V mnoha případech by tak bylo od počátku zřejmé, že těžba nerostů nemusí krajinné funkce nutně poškodit, ale naopak může vést k jejich zlepšení. Paradoxně by pak někde mohli být iniciátorem těžby i samotní ochranáři, obdobně jako u programového budování malých vodních ploch. Zároveň by to napomohlo realizaci potřebných těžebních záměrů, které jsou dnes u odmítající veřejnosti prakticky neprosaditelné. V takovém případě by se pak i těžba štěrkopísků mohla zařadit mezi účinné nástroje tvorby krajiny a péče o ohrožené druhy. Zejména mezi ornitology si ale těžební společnosti už své spojence našly.

OP40063
Laguna vzniklá vypouštěním vody z těžených štěrkopísků u Pardubic.
I přes probíhající těžbu je místo oblíbeno vodním ptactvem jako např. husa velká.
Foto Zdeněk Patzelt

Seznam literatury

Godány J., 2021: Česku hrozí nedostatek písku a kamene, časopis iUhlí.cz

Just T., 2020: Obnova říčních pásů a novinka z Bavorska, časopis Ochrana přírody 6/2020

Just T., Vait J., Vogl Z., 2020: Dolní Berounka – šance pro přírodu, časopis Ochrana přírody 6/2020

Machar I., Drobilová L. a kol, 2012: Ochrana přírody a krajiny v České republice, vybrané aktuální problémy a možnosti jejich řešení 2, Univerzita Palackého v Olomouci

Patzelt Z., 2020: Příklady koexistence těžby štěrkopísků a vodohospodářského využití území v CHOPAV Kvartér řeky Moravy, Sedmihorky