Podrobné vyhledávání v článcích

Obchod s planě rostoucími rostlinami a volně žijícími živočichy, jejich částmi a výrobky z nich je přinejmenším stejně starý jako zaznamenané dějiny lidstva. Aniž bychom se chtěli pouštět do hlubokomyslných intelektuálních úvah, připomeňme, že nejdříve byl výměnný, později doplněný a následně většinou vystřídaný monetárním (peněžním) prodejem a koupí a v poslední době se stále ve větší míře přesouvá na internet.  

O radostech i strastech ochrany přírody pod Blaníkem hovoříme s prof. RNDr. Lubomírem Hanelem, CSc., bývalým vedoucím Správy CHKO Blaník. K třiceti letům chráněné krajinné oblasti Blaník vyšel článek v Ochraně přírody č. 2/2011. Zatímco geologické poměry se od doby vzniku CHKO příliš nezměnily, ochrana přírody zažila od roku 1981 řadu změn. 

V době, kdy v Evropě zuřila válka, které Angličané dodnes říkají velká, uveřejnil americký botanik a statistik James Arthur Harris v časopise Scientific Monthly kratší stať nazvanou Proměnlivá poušť. Vylíčil v ní, jak podmínky prostředí ovlivňují flóru aridní oblasti v okolí arizonského Tusconu. Neprávem opomíjený přírodovědec ve zmiňovaném článku nejenže vůbec poprvé použil sousloví biologická rozmanitost, ale zároveň jej vymezil na úrovni druhů a společenstev. Jeho spisek nicméně zcela upadl v zapomnění. Dnes uvedený výraz definitivně zdomácněl nejen ve vědecké a odborné literatuře, ale pronikl, byť často v hodně zjednodušené podobě, i mezi řídící pracovníky, politiky a nejširší veřejnost. Od začátku devadesátých let 20. století představuje do té míry jedno z paradigmat (klíčových rámcových myšlenek) ochrany přírody a krajiny, že se stal pro mnohé módním zaklínadlem. Mimořádnou zásluhu na tom, že se pojem, často zkracovaný jako biodiverzita, nevytratil, ale naopak žije svébytnou existencí, mají dva muži, kteří nás 25. a 26. prosince 2021 navždy opustili.

Propast Macocha byla po staletí objektem zájmu dobrodruhů, zvědavců a badatelů. Dno tohoto krasového fenoménu bylo až do roku 1914 přístupné pouze po lanech či žebřících. Teprve v 18. století dle historických pramenů do Macochy sestoupili první lidé a v 19. století výprav postupně přibývalo. Nejvíce expedic na dno propasti před jeho zpřístupněním veřejnosti podnikl Karel Absolon. V roce 2021 tomu bylo 120 let od jeho první výpravy…

Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko vznikla v roce 2001 jako logický krok po vyhlášení stejnojmenného národního parku. Pro region Českého Švýcarska, a pro Krásnolipsko dvojnásob, se tím začala psát nová kapitola historie. Ještě před vznikem NP se totiž podařilo přesvědčit poslance a státní úřady, aby se sídlo správy NP, zakotvené v zákoně, přesunulo z původně zamýšleného Děčína do Krásné Lípy. Jak ukázalo uplynulých 20 let existence obecně prospěšné společnosti (o. p. s.), tato organizace hraje v novodobých dějinách Českého Švýcarska jednu z hlavních rolí a sídelní město Krásná Lípa za tu dobu i její zásluhou rozkvetlo k nepoznání.

Vraťme se na chvilku ještě do loňského roku. Celkově sice patřil mezi ty nejnáročnější, ale přesto přál venkovním akcím. Na mnoha místech se podařilo uskutečnit oslavu Dne stromů (20. 10. 2021). Jedna z těchto oslav se konala u Základní školy Jana Wericha v Praze-Řepích, kde se zúročila roční práce a během dvou dnů 19. 10. a 20. 10. 2021 byl v areálu školy vysazen první „školní les do kapsy“.

Pastva hospodářských zvířat může kromě svého klasického „produkčně-hospodářského“ charakteru v řízené podobě představovat také významný managementový nástroj pro údržbu a péči přírodně cenných biotopů. Na provádění přírodě blízké pastvy je tak ze strany státu (a specificky orgánů ochrany přírody) zájem, což se projevuje v rámci podpory skrz krajinotvorné dotační nástroje či finanční příspěvky pro vlastníky a nájemce pozemků provádějící pastvu jako opatření ke zlepšování přírodního prostředí. Tyto mj. pokrývají materiální náklady na zajištění pastvy, včetně oplocení, které má udržet zvířata na určitém místě a zamezit jejich úniku. V souvislosti s praktickou realizací pastvy však opakovaně vyvstává otázka ohledně administrativních nároků na stavbu oplocení, jmenovitě co všechno a zda vůbec něco bude chovatel-stavebník ke stavbě oplocení potřebovat od stavebního úřadu či orgánu ochrany přírody.

Modrásek černočárný (Pseudophilotes baton) (Bergsträsser, 1779) je atlanto-mediteránní, celoevropsky ustupující druh s rozšířením od Pyrenejského poloostrova do střední Evropy, kde má východní hranici areálu. Na jihu prostupuje celým Apeninským poloostrovem a našemu území nejbližší lokality jsou v Bavorsku a západním Rakousku. Na rozdíl od jednogenerační populace převládající pro jižní a patrně i jihozápadní Čechy má modrásek ve většině areálu zpravidla dvougenerační vývoj (květen – červen, srpen – září).

Užovka stromová, česky někdy zvaná Aeskulapova, je jeden z největších evropských hadů. V Česku jde o druh kriticky ohrožený dle zákona o ochraně přírody a krajiny a příslušných vyhlášek. Dle červeného seznamu (Chobot & Němec 2017) patří mezi druhy ohrožené (EN) a dle přílohy IV směrnice o stanovištích patří mezi druhy v zájmu společenství, které vyžadují přísnou ochranu. Evropský záchranný program pro tento druh (Edgar et Bird, 2006) doporučuje vytvoření národních záchranných programů pro všechny země s výskytem izolovaných populací. Proto i u nás vznikl celostátní záchranný program (Zavadil et al., 2008), který byl později doplněn (Větrovcová et al., 2010). Ten mj. předpokládá pravidelný monitoring ve všech oblastech výskytu a provádění podpůrných opatření jako budování suchých zídek, polopřirozených líhnišť atd.

Modrásek hořcový (Phengaris alcon) (obr. 1) patří bohužel do široké podmnožiny denních druhů motýlů, kteří u nás balancují na hranici přežití (Hejda et al., 2017). Přestože se jedná o velmi snadno zjistitelného motýla, naše poznatky o jeho současném rozšíření, počtu lokalit, velikosti populací nebo stavu biotopů jsou spíše kusé (Uřičář a Laštůfka 2013). 

V roce 2020 (Sedláček) proběhlo komplexní mapování druhu financované z prostředků Programu péče o krajinu, konkrétně jeho ekologické formy P. alcon f. alcon, která je vázaná svým vývojem na hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe) (obr. 2) a jejíž výskyt je omezen na posledních několik lokalit v jihozápadních Čechách. Všude jinde v ČR již vyhynula.