Podrobné vyhledávání v článcích

Praha– V polovině ledna 2012 se uskutečnilo první zasedání Rady Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Tento poradní orgán byl ustanoven s cílem otevřít profesionální ochranu přírody zainteresované veřejnosti z řad uznávaných osobností, zejména z oblasti vědy, legislativy, veřejné správy a neziskového sektoru. Vedle zpětné vazby bude Rada i inspirací při koncepční a strategické práci organizace.

Praha– Od začátku letošního roku sídlí ředitelství Agentury ochrany přírody a krajiny ČR na adrese Praha 11 – Chodov, Kaplanova 1931/1. Pro mnohé to místo není neznámé, ve stejném budově působila ještě před deseti lety Správa chráněných krajinných oblastí ČR a později Státní fond životního prostředí.

Bílé Karpaty– Dne 27. ledna se na Správě CHKO Bílé Karpaty konala již po šestadvacáté tradiční Botanická sekce, které se zúčastnila téměř padesátka profesionálních i amatérských botaniků, pracujících v tomto území, a to na obou stranách česko-slovenské hranice.

Koncem minulého roku, 22. listopadu 2011, zemřela RNDr. Milada Leiská, dlouholetá pracovnice státní a dobrovolné ochrany přírody. Odešla stejně tiše jako proběhl celý její život věnovaný ochraně přírody a hodnot spojených s tímto celoživotním postojem a programem. A tak je jenom otázkou, na co vzpomenout.

Na rozdíl od mnohých spasitelů a jejich statí tahle útlá knížka působí osvěžujícím dojmem. Proč? Protože je psaná krajinným ekologem, který netrpí nedostatkem odborných znalostí, praktických zkušeností a pozorovatelského talentu. Je to jakási sbírka krátkých úvah o naší krajině z různých a někdy i méně běžných pohledů. To dobře dokreslují i názvy kapitol: Kdo je odpovědný za krajinu? Číst krajinu. Subjektivní problém s krajinným rázem. O paměti krajiny. Dobře míněná biopaliva. Zglajchšaltovaná péče. Krajiny zvuků. Land art-umění uprostřed krajiny. Jak může projektovat revitalizace ten, kdo není rybářem? Krajina s.r.o. Větrníky jako symbol. Propast mezi vědou a praxí. Víra metodiky aneb šablona pro krajinu. Zatracené meliorace.

Koncem roku 2011 vydala AOPK ČR další číslo regionálního odborného sborníku Bohemia centralis, tentokrát věnované Křivoklátsku. V této souvislosti je třeba připomenout, že již čtvrtý ročník sborníku, poprvé vydaného v roce 1975, byl zaměřen na stejnou oblast, a čtenář se s odstupem téměř 40 let může přesvědčit o obrovském pokroku ve znalostech tohoto území, zejména ve vztahu k chráněné přírodě a krajině.

Lesník a ekolog, prof. Ing. Josef Fanta, CSc., působil v 60. a počátkem 70. let na Správě Krkonošského národního parku. Po zákazu výkonu povolání v období normalizace emigroval v roce 1977 do Nizozemska, kde pracoval v Institutu pro výzkum lesa a krajiny a později jako profesor na Univerzitě v Amsterdamu (obor ekologie krajiny) a na Univerzitě ve Wageningenu (obor ekologie lesa). Za zásluhy o rozvoj ekologického výzkumu a modernizaci nizozemského lesnictví obdržel v roce 2006 vyznamenání nizozemské královny. V letech 2002 a 2007 mu byla udělena Cena ministra životního prostředí České republiky za celoživotní přínos ochraně přírody a vědecké ekologii. Je autorem několika vědeckých monografií a více než 150 vědeckých a odborných prací, publikuje v řadě vědeckých a odborných periodik.

Děkuji všem kamarádům, kteří nikdy nepochybovali o tom, že se mé nápady dají skutečně realizovat.

Zatímco počátky chovu hospodářských zvířat lidmi spadají v oblasti tzv. úrodného půlměsíce na Předním východě do 10. století př. n. l. a v případě polodivokých sobů polárních dokonce ještě do doby mnohem dřívější, v Evropě má přítomnost domácích mazlíčků z řad volně žijících živočichů tradici výrazně kratší. Z Asie dovážení papoušci se na našem kontinentě objevili až v antickém Řecku. Za domácí mazlíčky považujeme živočichy chované člověkem nikoli z obchodních důvodů nebo pro využití v zemědělské výrobě, ale výhradně pro potěšení a zábavu.

Mezi hlavní priority ochrany přírody a krajiny patří osvěta a informování veřejnosti, bez jejíž podpory by nebylo možné tuto ochranu účinně a dlouhodobě zajišťovat. Z řady účinných nástrojů pro komunikaci s veřejností patří investičně i provozně k nejnáročnějším návštěvnická střediska ve zvláště chráněných územích.