Podrobné vyhledávání v článcích

Nevládní nezisková organizace Royal Society for Prevention of Cruelty to Animals zachraňuje handicapované živočichy ve Velké Británii už téměř 200 let.

Afrika vyniká nejvyšší druhovou rozmanitostí savců ze všech kontinentů. Bohužel se rozsah málo narušeného přírodního prostředí za posledních pár desítek let s výjimkou několika řídce zalidněných zemí, jako je Namibie, Botswana, Zambie, Gabon, Kongo, Středoafrická republika nebo Jižní Sudán, většinou rozmělnil na různě velké střípky, které v lepším případě požívají územní ochranu.

Péčí pracovníků záchranných stanic pro živočichy prochází ročně několik tisíc volně žijících zvířat. Pomoc zraněným a jinak handicapovaným jedincům je však jen jednou polovinou poslání záchranných stanic. Jejich hlavní význam spočívá v osvětě a vzdělávání široké veřejnosti. Té se věnují různou měrou všechny stanice sdružené v Národní síti stanic, některé mají propracovaný kompletní systém ekovýchovného působení. Příkladem může být Záchranná stanice pro živočichy ČSOP Vlašim.

Populácia medveďa hnedého (Ursus arctos) má na území Slovenska stúpajúcu tendenciu. Len v oblasti Krivánskej Fatry sa počet jedincov koncom 70. rokov 20. storočia odhadoval na 17–18 ks (Janík 1982), pričom v roku 2011 tu bolo počas pravidelného stacionárneho monitoringu zistených 37 medveďov. Naviac posledné číslo určite nepredstavuje celkový počet jedincov v tomto národnom parku (Kalaš 2012a). Napriek tomu oficiálne údaje hovoriace o takmer dvoch tisíckach medveďov na Slovensku treba brať so značnou rezervou. Podobne sa žiada pristupovať aj k otázke rozširovania recentného areálu. Súčasné ojedinelé výskyty jedincov mimo areál ešte neznamenajú, že sa hranica rozšírenia výraznejšie mení.

Monitoring živočichů vypuštěných po jejich vyléčení zpět do přírody je důležitou součástí péče o zraněné a jinak postižené živočichy v záchranných stanicích. Data získaná z tohoto monitoringu umožňují záchranným stanicím zlepšit a zefektivnit svou činnost a také zjistit, do jaké míry má záchrana zraněných či jinak handicapovaných volně žijících živočichů smysl.

Každoročně se do rukou lidí dostává velké množství zraněných zvířat – mláďat, vyčerpaných, nevyspělých nebo jinak handicapovaných živočichů. Jejich počet velmi rychle narůstá, což mj. úzce souvisí s překotnou urbanizací a exploatací krajiny, rozvojem průmyslu, dopravy a energetiky. Současně narůstá i počet lidí, kteří chtějí pomoci jak konkrétním handicapovaným zvířatům, tak i snahám ochránců přírody negativní vlivy člověka na divoká zvířata eliminovat. Proto vznikly záchranné stanice, které se postupně zapojily do Národní sítě záchranných stanic – celostátního systému na pomoc handicapovaným živočichům, jehož obdobu bychom ve světě těžko hledali.

Stavy dravců dosáhly minima začátkem 70. let 20. století: podle střízlivých odhadů se jejich početnost v západní a střední Evropě včetně území dnešní ČR snížila za období let 1870–1970 o plných 90 % (Brown 1976).

Vážení čtenáři,

první číslo časopisu Ochrana přírodyv roce 2013 je věnováno práci záchranných stanic pro handicapované živočichy. Jsem si vědom, že záchrana volně žijících zvířat, která se ocitla v nouzi, není a nebude klíčovým problémem ochrany naší přírody. Nemá přímý vliv na ochranu našich ekosystémů, biotopů, ani nijak významně neovlivňuje biodiverzitu či populace ohrožených druhů. Přesto tuto aktivitu považuji za nesmírně důležitou.