Jaroslav Veselý

V roce 2022 uplyne půlstoletí od vyhlášení pestré vápencové krajiny za Prahou za chráněnou krajinnou oblast. Český kras je učebnicí změn přírody od moří s trilobity před skoro půl miliardou let po současné zarůstání krajiny a ubývání vzácných druhů. Oproti horským a odlehlým chráněným územím je příroda a krajina Českého krasu spoluvytvářena lidmi po mnoho tisíc let a bylo by chybné představovat si pod ochranou „přírody“ přírodu bez lidí, hospodářů i návštěvníků. Půlstoletí překotných změn společenských i změn krajiny a přírody ukážeme na příkladu tohoto krásného, dynamického a zároveň v lecčems stabilního území. Stabilního v tom, jaké fenomény se dosud podařilo pod hlavičkou CHKO udržet, zejména prostřednictvím obnovy a náhrady tradičního hospodaření.

Chráněná krajinná oblast Český kras si v roce 2017 připomněla 45. výročí vyhlášení. Praktická péče o CHKO se v současnosti soustřeďuje na management zvláště chráněných území a vybraných lokalit ohrožených a vzácných druhů (zejména pastva, kosení a vyřezávání dřevin). Velká pozornost je věnována také dokumentaci území a sledování stavu druhů. Ornitologické výzkumy zde nemají dlouhou tradici, a proto si o to více vážíme již několikaletého soustavného výzkumu ptačích populací. Regionální pracoviště AOPK ČR Střední Čechy, Správa CHKO Český kras, zde spolupracuje s Kroužkovací stanicí Národního muzea Praha na několika projektech.

Romantický kraj vápencových skal a hlubokých lesů mezi Prahou a Berounem, jehož osu tvoří řeka Berounka a výraznou dominantu středověký hrad Karlštejn, byl před čtyřiceti lety vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí. Jeho příznačný název Český kras poprvé použil významný badatel z první poloviny 20. století Jaroslav Petrbok, který si na svých cestách po Balkánském poloostrově všiml podobnosti vápencové krajiny v srdci Čech s klasickým středozemním krasem.