Podrobné vyhledávání v článcích

Významného životního jubilea se letos dožívá Blanka Mikátová, bioložka a profesionální ochránkyně přírody. Pokud by měla dostat indiánskou přezdívku, tak by se jí říkalo Plachta, ale nikoliv proto, že by měla ráda jachting. Ale popořádku.

V letošním roce uběhne neuvěřitelných 25 let od chvíle, kdy do kamenné bašty třeboňských hradeb, ve které sídlila a dosud sídlí Správa CHKO Třeboňsko, poprvé 1. září 1993 vstoupil pro jihočeské ochranáře téměř neznámý mladík RNDr. Miroslav Hátle, CSc. Kolektivy tehdejších pracovišť Českého ústavu ochrany přírody na jihu Čech se až na výjimky etablovaly z rodilých Jihočechů, kteří se často dlouhodobě znali, a proto příchod „cizorodého prvku“, a navíc přímo z Prahy, přijali někteří s lehkou nedůvěrou. Miroslav Hátle ale velice rychle ukázal, že je nejenom odborníkem na svém místě, ale i schopným organizátorem a diplomatem. Již od roku 1994 se stal zástupcem vedoucího Správy a od té doby začal toto pracoviště pravidelně zastupovat při klíčových jednáních.

Přestože se v průběhu loňského roku zdálo, že je možné, že Evropská komise ukončí, anebo omezí takzvanou registraci, tedy možnost používání kontroverzního, ale nejužívanějšího herbicidu světa glyfosátu, všechno bylo nakonec jinak.

K oslavám letošního 100. výročí vzniku Československa pořádá Nadace Partnerství s podporou firmy Arboeko, Lesů ČR, U. S. Embassy a mnoha dalších partnerů roční kampaň Stromy svobody 1918–2018. Jejím hlavním cílem je s pomocí veřejnosti najít a zmapovat příběhy symbolických 1918 stromů, které obyvatelé vysadili na počest republiky či v pozdějších letech jako připomínku svobody a demokracie.

Škodlivost olova pro lidský organismus i pro životní prostředí je obecně známým faktem, který vedl ke značnému omezení jeho používání v dopravě i průmyslu. Podle ochránců přírody a především ornitologů ale ani současná právní omezení nepostačují a v souvislosti s otevřením veřejné konzultace k tématu používání olova (do 21. prosince 2017) požadují od Evropské agentury pro chemické látky jeho úplný zákaz v případě některých „tradičních způsobů využití“, jako je lov a rybolov.

Od června 1992, kdy byla na dnes již kultovní Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) v Rio de Janeiru poprvé vystavena k podpisu nezávislými státy Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD), utratily vlády, nevládní organizace i soukromníci po celém světě na druhovou ochranu bez nadsázky miliardy dolarů. Měřítkem úspěšnosti zmiňovaných snah by mělo být zpomalení úbytku planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a dalších organismů.

Není žádným tajemstvím, jak ke svému jménu přišel největší v současnosti žijící dravý vačnatec ďábel medvědovitý (Sarcophilus harrisii), dosahující délky 50–80  cm a hmotnosti 4,5–12 kg. Samci soupeří o partnerky vskutku urputně. Neméně zuřivě si zvířata vytvářejí pořadí, v jakém žerou oblíbenou potravu – mršiny. Obrovský tlak stisku čelistí umocněný mohutnými žvýkacími svaly ďáblu umožňuje polykat kosti, celé orgány a srst úlovku. Uvádí se, že za pouhou půlhodinu dokáže zcela spořádat kořist dosahující 40  % jeho hmotnosti (Pemberton & Renouf 1993). Pokud je ďábel zahnán lidmi do úzkých, pohybuje červenýma ušima, vydává odporný zápach, vřeští a doširoka otvírá tlamu s velkými zuby.

Propast Macocha lákala k náročnému sestupu dobrodruhy i badatele v dobách, kdy ještě nebyla zpřístupněna veřejnosti. Na dno bylo možno sestoupit pouze shora, nejlépe z místa dnešního dolního můstku. Poprvé to bylo dle historických pramenů v roce 1723. Nejvíce výprav se uskutečnilo ve druhé polovině 19. století. Jedním z aktérů vědecké expedice roku 1898 byl významný český přírodovědec Vladimír Josef Procházka.