Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 4/2018 — 19. 8. 2018 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf

Kam by se mohla ubírat agroenvironmentální politika z pohledu ochrany přírody?

Autor: Klára Čámská

Jsou zemědělské dotace pro krajinu potřebné?
Podpora šetrnějších způsobů zemědělského hospodaření ze strany státu sahá do devadesátých let minulého století (podpora zatravňování orné půdy), a rozvinula se významně po vstupu ČR do Evropské unie. Po několika desetiletích „socialistického“ zemědělství se postupně vrátily pasoucí se krávy na horské louky a znovu se začaly kosit opuštěné zarůstající porosty. Od počátečního rozlišení na extenzivní louky a pastviny
v r. 2004 se systém agroenvironmentálních dotací dostal k současným devíti managementům (titulům) na trvalých travních porostech s několika desítkami variant a s masivním rozsahem: v roce 2017 bylo do podopatření ošetřování travních porostů v ČR zapojeno celkem 12 244 žadatelů s 906 334 ha.

Obr. 2 Včasné posečení většiny porostu a ponechání části porostu
s živnými rostlinami mokřadních modrásků nesečené. Louka zařazená do 
titulu AEKO Ochrana modrásků, CHKO Žďárské vrchy, červen 2017.
Foto Klára Čámská

Pro travní porosty je podpora extenzivního hospodaření ze Společné zemědělské politiky velmi potřebná, protože hospodaření na travních porostech je dlouhodobě ekonomicky ztrátové (Pražan, 2017) a současný socioekonomický kontext zemědělského hospodaření je velmi odlišný. Při absenci veřejné podpory lze očekávat důsledky v podobě opouštění od hospodaření na málo úrodných a obtížně dostupných pozemcích a intenzivní využívání pozemků v blízkosti stájí, včetně přeměny luk a pastvin na ornou půdu s následnou degradací a ztrátou polopřírodních biotopů. Alternativními finančními zdroji na ochranářsky cílenou péči o travní porosty jsou národní krajinotvorné programy MŽP, které však mají výrazně menší rozpočet a nejsou primárně určeny pro hospodářsky využívané porosty. Zajištění udržitelné a vhodné péče o cenné travní porosty přináší nezanedbatelná dilemata (Pražan, Čámská, 2015). Rozsah využívání Agroenvironmentálně-klimatických opatření (dále AEKO) pro cenné travní porosty na území v gesci AOPK v r. 2017 ukazuje tabulka 1.

Na orné půdě mají AEKO daleko omezenější dopad (tisíce ha z 3,5 mil. ha orné půdy), nicméně lokálně mohou být velmi přínosná (např. krmné a nektarodárné biopásy, ochrana čejky chocholaté, zatravňování drah soustředěného odtoku). Většímu zájmu zemědělců brání bariéry, jako jsou krátké pachtovní smlouvy, nevůle vlastníků půdy a nedostatek motivace vnitřní (absence poradenství) i vnější (kompenzační platby postavené na celostátním průměru ztráty produkce z orné půdy). Daleko širší pozitivní dopad na oblasti s ornou půdou mohou mít povinné podmínky spojené s přímými platbami na zemědělskou půdu za podmínky podstatného zlepšení efektivnosti. Pro pozitivní změny v krajině na úrovni katastrálního území, např. realizaci územních systémů ekologické stability, jsou velmi důležitým nástrojem komplexní pozemkové úpravy Programu rozvoje venkova.

Obr. 3 Příkrm dobytka na pastvině vede často k místní degradaci porostu
(zde pozemek zařazený do titulu AEKO Extenzivní péče o louky a pastviny).
Jižní Čechy, duben 2018. Foto Klára Čámská

Biodiverzita nevzkvétá
Příprava nového kola politiky začala analýzou současného stavu přírody a krajiny ovlivněné zemědělským hospodařením. Bohužel zatím nejsou k dispozici data z cíleného monitoringu ploch v AEKO. Pro vstupní analýzu jsme tedy využili dostupná data o kvalitě biotopů zjištěná na základě aktualizace mapování biotopů (kvalita biotopu je definována na základě hodnocení reprezentativnosti, zachovalosti a degradace biotopu, Lustyk a Oušková, 2011), které jsou jmenovány jako cílové pro jednotlivé tituly AEKO a které byly v letech 2016–2017 součástí obhospodařovaných travních porostů (tzv. díly půdních bloků v evidenci půdy LPIS dle zákona o zemědělství č. 256/1996 Sb.). Pro srovnání byla zkoumána také kvalita stejných biotopů, na nichž byl v posledních třech letech prováděn management financovaný z Programu péče o krajinu. V tabulce 2 jsou uvedeny výsledky, tj. vážené průměry kvality biotopů obhospodařovaných v rámci základního titulu AEKO (Extenzivní péče o louky a pastviny), tzv. nadstavbových titulů AEKO, Programu péče o krajinu (dále PPK), a pak kombinací některého z titulů AEKO a PPK. Byla zjištěna nižší kvalita polopřirozených travních biotopů vázaných na zemědělské hospodaření pod dotacemi AEKO v porovnání se stavem obdobných biotopů s managementem placeným z krajinotvorných programů a horší kvalita biotopů s méně cílenými tituly AEKO. Přestože jsou výsledky analýzy jen orientační (nebyla porovnávána výchozí kvalita biotopů s výsledným stavem, data to neumožňovala), ukázaly možnost zlepšení dopadů péče s využitím prvků PPK pro příští podobu AEKO a to, které biotopy jsou z hlediska AEKO problematičtější.

Dalším pramenem pro zjištění stavu jsou data o druzích vázaných na zemědělské hospodaření z Nálezové databáze ochrany přírody a vědecké publikace či výstupy relevantních projektů a index ptáků zemědělské krajiny (jediný dlouhodobě sledovaný indikátor biodiverzity, dokumentující stav ve volné krajině).

Velmi cenné jsou také konkrétní zkušenosti kolegů z regionálních pracovišť AOPK ČR (a národních parků), zapojených do péče o travní porosty a administrace AEKO dotací. Příklady dobré i špatné zemědělské praxe jsou důležitou součástí současných seminářů pro zemědělce hospodařící v CHKO/NP, pořádaných v rámci společného projektu Ministerstva zemědělství ČR a AOPK ČR. Z dosavadních seminářů jsme shromáždili nejčastější problémy. Často jsou uváděny problémy s udržením kvality porostu na druhově bohatých pastvinách kvůli příliš intenzivnímu využívání pastvin, zejména v mimovegetačním období, a na krmištích, u napajedel, na podmáčených místech a v blízkosti vodních toků. Naopak příliš extenzivní pastva může vést k šíření invazních druhů šířících se z nedopasků. Na loukách, zejména vlhkých a podmáčených, je častým problémem nedbalé odklizení posečené biomasy, které vede k nežádoucímu obohacení živinami až k ruderalizaci, potlačení na živiny a světlo citlivých (často chráněných) druhů rostlin, následnému vzrůstu dominance trav na úkor bylin a zjednodušování druhové skladby. Časté je dlouhodobé ponechávání sklizených balíků sena na okrajích luk, kde dochází k ničení cenných ekotonových společenstev a vzniku ohnisek ruderalizace, celoplošné sečení rozsáhlých luk ve stejném termínu, mulčování, nedostatečná ochrana krajinných prvků aj.

Problémy se opakují i přesto, že je pravidla společné zemědělské politiky vylučují a penalizují. Účel finanční podpory a význam jednotlivých podmínek titulů a následky dobré a špatné zemědělské praxe je potřeba s hospodáři opakovaně diskutovat a ukazovat na konkrétních druzích a biotopech. Semináře a jiné formy sdílení zkušeností mezi zemědělci a ochranou přírody bychom rádi podporovali i nadále.

O co usiluje státní ochrana přírody?
Už v lednu 2018 AOPK ČR vypracovala „pracovní návrh“ k budoucí podobě AEKO po roce 2020 a tento rozpracovává v nově ustavené Odborné skupině pro společnou zemědělskou politiku. Členy skupiny jsou kromě pracovníků AOPK ČR také zástupci Ministerstva životního prostředí ČR, národních parků, České inspekce životního prostředí a Asociace soukromého zemědělství ČR, se kterou AOPK uzavřela dohodu o spolupráci. Výstupy odborné skupiny jsou využívány v pracovní skupině Přírodní zdroje a biodiverzita při Ministerstvu zemědělství.

Navrhujeme využít maximálně důrazu legislativního rámce nové společné zemědělské politiky na zvýšení efektivnosti pro životní prostředí a zacílení na výsledky intervencí, dále revizi stávajících a návrh nových titulů AEKO. Nabízí se např. převod na jednoletá ekoschémata (dle návrhu Evropské komise) pro základní management ošetřování travních porostů a zlepšení cílení péče o nejcennější travní biotopy doplněním stávajících nadstavbových titulů AEKO o operace v návaznosti na plány péče o zvláště chráněná území, případně soubory doporučených opatření. K úvaze je možnost využití institutu veřejnoprávní dohody s vlastníkem/nájemcem či uživatelem pozemků. Rádi bychom také přispěli k pilotnímu ověření tzv. AEKO orientovaných na výsledek. Jde o nový princip finanční motivace za šetrnou péči, která je svěřená více do odpovědnosti zemědělce (žádoucí výsledný stav porostu je definován např. minimálním počtem dohodnutých indikátorových druhů, za nějž je zemědělci přiznána část platby).

Faremní environmentální plány
Často se ochrana přírody setkává s nechutí zemědělců k rozrůznění péče o travní porosty, tj. sečení luk postupně v různých termínech, ponechávání dočasně neposečených částí porostu, sklizně části luk na seno a k zapojení do náročnějších, více cílených titulů. Oslabuje se tak podstatná podmínka zachování diverzity druhů i krajiny. Stav je do velké míry důsledkem sociálně-ekonomického vývoje zemědělství a venkova, nicméně společná zemědělská politika by s tímto problémem měla počítat a žádoucí směr aktivně podporovat.

Významným nástrojem ke zlepšení účinnosti AEKO by mohly být tzv. faremní environmetální plány. Podstatu plánu tvoří tři základní pilíře: 1. posouzení přírodovědných a provozních možností zemědělského podniku jako celku, 2. prioritizace pozemků farmy s potřebou šetrné a cílené péče, 3. návrh systému hospodaření farmy s optimálním využitím dostupných finančních podpor šetrného hospodaření. Faremní plány jsou nástroj vhodný zejména pro podniky v chráněných oblastech a národních parcích, s vyšším zastoupením přírodních a polopřírodních biotopů a s dostupnou státní ochranou přírody jako odborným partnerem. Zavedení institutu faremních plánů bylo připravováno v ČR už pro současné programové období, ale pro nedořešené překážky (např. nedostatek kvalitních poradců) nebylo doposud implementováno, nicméně bylo vyzkoušeno pilotně v projektech Juniperia, z. s., a Daphne, o.p.s. Z našeho pohledu není nutné, aby faremní plány byly vázány na speciální poradce, budeme se snažit najít formu, kterou bude schopen naplnit s odbornou pomocí sám zemědělec. Celofaremní přístup považujeme za možnost, jak zlepšit efekt AEKO na přírodu a motivovat k tomu zemědělce zohledněním zvýšených transakčních nákladů v platbě.

Doplnění cílených faremních plánů je zakotveno i ve Strategii ochrany biologické rozmanitosti České republiky 2016–2025 v dílčím cíli 1.5.2 Harmonizovat dotační programy mezi resorty MŽP a MZe. Předpokládáme, že toto opatření bude dále rozpracováno i v rámci aktualizace Státního programu ochrany přírody, která v současné době probíhá a má následně sloužit i jako akční plán výše uvedené Strategie.

Závěr
Snahou státní ochrany přírody je zasadit se o zefektivnění agroenvironmentální politiky cílené na biodiverzitu a ochranu krajiny. Možnosti zlepšení spatřujeme zejména v zefektivnění podmínek přímých plateb (např. omezení maximální velikosti pozemku, podpora krajinných prvků a důsledná ochrana přírodně cenných travních biotopů), lepšího cílení a finanční motivace hospodaření na cenných přírodních a polopřírodních biotopech na zemědělské půdě, zavedení a podpory cíleného faremního environmentálního plánování a zavedení odměny za výsledek šetrné péče o zachovalé porosty.

Použitá literatura:

Lustyk P. a Oušková V., 2011, Vrstva mapování biotopů a její aktualizace – první možnosti srovnání dat. Ochrana přírody 4/2011, s. 20-22.

Mach J., Pojer F., Plesník J., Hošek M., Dušek J. a Trbačíková R (eds.) 2016. Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky 2016–2025. Ministerstvo životního prostředí. ISBN 978-80-7212-609-5.

Pražan J. 2017. Financování péče o travní porosty v Krkonošském národním parku. Opera Concortica 54/S1. S. 131-142.

Pražan J. a Čámská K. 2015. Dilemata ochrany cenných travních porostů na zemědělské půdě. Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 50, Mater. 27: 101–114.

Střelec M. a Myšák J. 2017. Faremní plány šetrného hospodaření jako nástroj optimalizace managementových opatření. Opera concortica 54/S1, s. 143-156.

http://www.birdlife.cz/co-delame/vyzkum-a-ochrana-ptaku/vyzkum-ptaku/pecbms/